Lékařská etika

Etické zásady, kterými se řídí lékařská praxe, by měly sloužit jako rámec při lékařském rozhodování. Při vzniku etických dilemat je nejlepším přístupem logické a metodické promýšlení těchto etických principů.

Beneficence a non-maleficenceUpravit

Beneficence je akt „konání dobra“, zatímco non-maleficence je akt „nekonání zla“. V praxi mají lékaři etickou odpovědnost snažit se dělat to, co je v nejlepším zájmu jejich pacientů. Je však důležité mít na paměti, že některé lékařské zákroky se mohou zdát prospěšné, ale mohou s sebou nést i možnost způsobení škody. Ve skutečnosti lze tvrdit, že téměř všechny lékařské zákroky a postupy pacienta nějakým způsobem poškozují, ale jde spíše o velikost přínosu oproti velikosti možných rizik.

Klinický příklad

Lékař diagnostikoval u starší paní revmatoidní artritidu a chce jí předepsat NSAID, aby jí ulevil od bolesti a zmírnil zánět. – Beneficence

Nechce však, aby se u pacientky objevilo krvácení do zažívacího traktu, což je častý vedlejší účinek NSAID, zejména u starších lidí – Non-maleficence

Autonomie a souhlasEdit

Autonomie je právo pacienta na informované a nenucené rozhodování o péči o vlastní zdraví. Pokud tuto zásadu zdravotník nerespektuje, protože se domnívá, že jiné rozhodnutí by bylo pro pacienta lepší, pak se to označuje jako paternalismus. Autonomní rozhodnutí by nikdy nemělo být lékařem přehlasováno, ale ne všechna rozhodnutí jsou autonomní. Aby měl pacient autonomii, musí být schopen přijímat, uchovávat a opakovat informace, které jsou mu podávány, za předpokladu, že jsou informace úplné a jsou mu podávány způsobem, kterému rozumí.

Klinický příklad

Pacientce s rakovinou prsu onkolog sdělí, že existují dvě možnosti léčby, a to totální mastektomie nebo částečná mastektomie s radioterapií. Pacientka se rozhodne pro totální mastektomii – Autonomie

Onkolog rozhodne, že pacientka s rakovinou prsu by měla podstoupit totální mastektomii – Paternalismus

Souhlas je rozšířením autonomie a má mnoho typů. Implicitní souhlas je, když lékař předpokládá, že určité jednání nebo řeč těla pacienta znamená, že pacient souhlasil s plánovanou akcí lékaře. Vyjádřený ústní souhlas je, když pacient dal lékaři ústně souhlas k provedení zamýšleného úkonu. Vyjádřený písemný souhlas je dokumentovaný doklad o tom, že pacient dal, obvykle podpisem, souhlas s určitým postupem. Písemný souhlas by měl být získán až po ústním souhlasu. Plně informovaný souhlas je souhlas udělený po poskytnutí všech informací o zákroku. Pokud je to možné, měl by být plně informovaný souhlas, písemný i ústní, získán před každým zákrokem, vyšetřením nebo léčbou.

Klinický příklad

Pacient s angínou je na ORL oddělení a přichází k němu lékař se stříkačkou. Pacientka natáhne levou ruku směrem k lékaři. Lékař jí odebere vzorek krve. – Implicitní souhlas

Lékařka se poté zeptá, zda může pacientce změřit krevní tlak. Pacientka odpoví, že ano. – Vyjádřený ústní souhlas

Poté lékař požádá pacientku o souhlas s operací přečtením a podepsáním formuláře souhlasu s odstraněním mandlí poté, co pacientce vysvětlí rizika a výhody zákroku. Pacientka si dokument přečte a podepíše a vyjádří své přání podstoupit zákrok. – Plně informovaný písemný a ústní souhlas

Říkání pravdyUpravit

Etický princip říkání pravdy je proces, při kterém lékař poskytne pacientovi všechny známé informace o jeho zdraví. Umožňuje, aby byl pacient plně informován, a proto umožňuje naplnění etických principů autonomie a souhlasu. Pozoruhodným bodem, který je vždy třeba vzít v úvahu, je skutečnost, že někteří pacienti o informace nestojí. Proto je důležité se pacienta zeptat, zda chce informace znát, nebo ne. Jediným dalším (velmi vzácným) případem, kdy je přijatelné neříci pacientovi pravdu, je situace, kdy by pacient mohl při sdělování pravdy přijít k újmě, například: „Jestli mi řeknete, že mám rakovinu, tak se zabiju!“

DůvěrnostEdit

Etický princip důvěrnosti zajišťuje, že lékařské informace uchovávané o pacientovi jsou přístupné pouze těm, kterým pacient umožnil přístup prostřednictvím autonomního a plně informovaného souhlasu. Aby bylo dosaženo důvěry mezi zdravotníky a jejich pacienty, musí být zachována důvěrnost. Důvěrnost může být porušena, pokud se informace sdělené pacientem týkají potenciálního ohrožení veřejné bezpečnosti nebo pokud to nařídí soud.

Klinický příklad

Lékař informuje pacienta, že nemůže řídit, protože mu byla nedávno diagnostikována epilepsie. Pacient souhlasí, ale když jede jednoho rána do práce, lékař ho vidí řídit. Lékař musí informovat místní řidičský úřad z důvodu obav o veřejnou bezpečnost.

Zachování životaUpravit

Etický princip zachování života je vůle léčit pacientovu nemoc s cílem prodloužit život. Koneckonců většina pacientů chce žít déle; většina lékařů možná vstoupila do profese proto, aby zachraňovala životy. Tato zásada může být překonána, pokud pacient sepsal závěť, v níž vyjádřil své přání nebýt resuscitován.

SpravedlnostEdit

Spravedlnost se týká rozdělení věcí a postavení lidí ve společnosti. V lékařském prostředí spravedlnost zahrnuje spravedlivé rozdělení zdrojů zdravotní péče. Může se jednat o rovnoměrné rozdělení (egalitarismus) nebo o maximalizaci celkového či průměrného blahobytu v rámci celé společnosti (utilitarismus).

Metoda čtyř tématEdit

Metoda čtyř témat je způsob, jak poskytnout rámec, v němž může lékař, který čelí etickému problému, analyzovat případ v objektivní podobě. Metoda čtyř témat vyvinutá Jonsenem, Sieglerem a Winsladem v roce 1982 zahrnuje následující a je v souladu s etickými principy Autonomie, Beneficence, Non-maleficence, Spravedlnost:

  • Medicínské indikace ( Beneficence a Non-Maleficence)
  • Patientovy preference ( Autonomie)
  • Kvalita života (Beneficence, Non-Maleficence a Autonomie)
  • Kontextuální vlastnosti ( Spravedlnost : Loajalita a Férovost)

Jonsen,A. R., Sieglar, M., Winslade, W.J,( 2012) Clinical Ethics: a practical approach to ethical decisions in medicine. McGraw-Hill: New York

Souhrn učiva

Etické teorie, které se vztahují k medicíně, jsou:

  • Konsequencialismus
  • Deontologie

Etické principy, které se vztahují k medicíně, jsou:

  • Etické principy, které se vztahují k medicíně:
    • Beneficence
    • Non-maleficence
    • Autonomie
    • Souhlas
    • Pravdivost
    • Důvěrnost
    • Zachování života
    • Spravedlnost

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.