Kritický rozbor různých typů příslušnosti podle občanského soudního řádu z roku 1908

Prostřednictvím tohoto článku bych kriticky analyzoval ustanovení týkající se příslušnosti podle občanského soudního řádu z roku 1908 a jak se dotýká majetku, který je jak movitý, tak nemovitý. Příslušnost jako pojem lze chápat jak v obecném, tak v právním kontextu. Působí jako přesvědčení, které je základním principem každého soudního sporu. Příslušnost je vstupní branou pro jakoukoli stížnost, která umožňuje různým stranám vstoupit na portál řešení sporu, který se následně promění v soudní spor. Právní věta Ubi Jus Ibi Remedium, která znamená Kde je právo, tam je i prostředek nápravy, byla přijata i naším indickým právním systémem, což je základní zásada anglického práva. Příslušnost je také pravomoc nebo právo zaručené soudem za účelem výkladu, projednání a určení důvodu žaloby a v souladu s tím vydání rozhodnutí ve věci.
Tento článek se zaměřuje výhradně na různé druhy příslušnosti, její význam, důležitost a další sporné otázky s ohledem na oblast vlastnictví a na to, jak jsou ustanovení CPC relevantní v dnešní době se všemi technologickými vymoženostmi, které se neustále vyvíjejí a rostou rychlostí blesku.
Úvod:
Jurisdikce slovo je odvozeno z latinských termínů juris a dicto, což znamená mluvím podle práva. Ve skutečnosti je pojem Jurisdikce vždy vykládán jako jeden z nejdůležitějších pojmů, přesto není definován v žádném zákoně. Dokonce i občanský soudní řád z roku 1908, který je procesním zákonem Indie, o něm rovněž mlčí. Jinými slovy, Jurisdikcí se rozumí pravomoc nebo oprávnění, které má soud, aby mohl rozhodovat o věcech, které jsou před ním projednávány, nebo vydávat rozhodnutí týkající se těchto věcí. Znamená také zeměpisnou oblast, v níž lze právní nebo soudní pravomoc vykonávat.
Ve věci Official Trustee v. Sachindra Nath Nejvyšší soud rozhodl, že Jurisdiction musí zahrnovat nejen pravomoc projednávat, ale také pravomoc projednat a rozhodnout o sporné otázce, která mu byla předložena, a podle toho přijmout opatření k vyřešení konkrétního sporu, který vznikl mezi stranami. O soudu, který má pravomoc, se říká, že je příslušným soudem, a každá země výslovně definuje pravomoc v rámci svého právního rámce, který nepřímo nebo přímo hraje důležitou roli pro účinnou správu a efektivní vedení soudních sporů.
Dá se tedy říci, že pravomoc ve stručnosti znamená pravomoc, oprávnění a způsobilost soudu zabývat se záležitostmi, které jsou mu předloženy, a pro výkon pravomoci je existence pravomoci nezbytným předpokladem, jinak by bylo usnesení vydané soudem vykládáno jako neplatné.

Jurisdikci lze obecně rozdělit do tří hlavních kategorií:

1. Teritoriální příslušnost
2. Právní příslušnost
3. Předmětná příslušnost.

Tyto tři kategorie jsou základními hledisky pro určení příslušnosti každého soudu.

Teritoriální příslušnost:

Existují určité územní hranice, které vymezují hranice jednotlivých států. Proto je pravomoc nebo působnost soudu, kterou lze vykonávat na takto vymezeném území za účelem řešení případů, které vznikají u ctihodných soudů nebo u osob žijících na takto vymezeném území, známá jako územní příslušnost. Tyto územní hranice jsou stanoveny vládou, a proto soud, který se nachází na určitém místě, nemůže projednat případ, který přesahuje jeho územní hranice. Tato pravidla jsou jasně specifikována a stanovena zákonodárcem. Například pokud je trestný čin spáchán v okrese Rádžasthán, musí okresní soudce Rádžasthánu vykonávat soudní pravomoc v rámci tohoto okresu, a nikoli mimo něj.

Peněžitá příslušnost:

O peněžité příslušnosti soudu hovoří § 15 zákoníku. Proto nařizuje, že každá žaloba musí být podána u soudu nejnižšího stupně, který je příslušný k jejímu projednání. Základním cílem tohoto ustanovení je snížit zatížení vyšších soudů žalobami a také zajistit pohodlí stranám a svědkům, kteří jsou v těchto žalobách vyslýcháni. Peněžitý doslova znamená vztahující se k penězům a taková příslušnost soudu je určena oceněním žalobce v žalobě, a nikoliv částkou, na kterou může soud vydat rozhodnutí
Obecná ilustrace: Řekněme, že peněžitá příslušnost soudu pro věci malé hodnoty je 30000 rupií. Žalobu o náhradu škody ve výši 4000 rupií za porušení smlouvy tedy může projednat kterýkoli ze soudů, ale podle § 15 zákoníku musí být žaloba podána u nejnižšího soudu, kterým je Small Causes Court. Ale i když je žaloba podána u Městského civilního soudu a následně je tímto soudem vydáno usnesení, neznamenalo by to neplatnost a na tuto nesprávnost se vztahuje § 99 o. s. ř.
Pokud vůbec není ocenění žaloby správné a žalobce úmyslně nadhodnotí nebo podhodnotí nárok s cílem vyhnout se příslušnosti příslušného soudu, pak je povinností soudu vrátit žalobu k podání příslušnému soudu a může také požadovat, aby žalobce prokázal, že ocenění je správné.

Předmětná příslušnost:

Spojuje se s pravomocí nebo oprávněním soudu rozhodovat o věcech na základě jejich povahy. S ohledem na různorodost problematiky byly různé soudy oprávněny rozhodovat o různých typech žalob. Například žaloby týkající se insolvenčních věcí, pozůstalostních řízení, rozvodových věcí atd. nemůže rozhodovat občanskoprávní soudce nižšího stupně. To lze označit jako věcnou příslušnost, a pokud soud nemá věcnou příslušnost k projednání žaloby, pak by soudem vydané usnesení nebo rozsudek znamenaly nicotnost.

Odstavec 16 zákoníku se zabývá žalobami týkajícími se nemovitostí a tyto žaloby musí být podány v rámci místní příslušnosti soudu, v jehož obvodu se nemovitost nachází. Pojem nemovitý majetek však není nikde v zákoníku definován, nicméně širokou definici lze spatřovat v zákoně o obecných ustanoveních z roku 1897.

Existuje následujících pět druhů žalob, u nichž se lze odvolat na § 16, a to:

• Dělení nemovitého majetku
• Vrácení nemovitého majetku
• Krádeže nemovitého majetku.
• Určení jakéhokoli práva nebo podílu na nemovitosti
• Prodej, exekuce, výkup s ohledem na hypotéku nebo zástavu na nemovitosti.

V případě Harshad Chiman Lal Modi vs. DLF Universal Ltd. Nejvyšší soud rozhodl, že Podle § 16 CPC může být žaloba podána tam, kde se nemovitost nachází, v tomto případě se nemovitost nacházela v Gurgaonu (Haryana). Soud v Dillí proto není příslušný k projednání žaloby. Otázky, jako je místo, kde vznikl důvod žaloby, nebo místo, kde má některá ze stran bydliště, jsou ve vztahu k takovýmto žalobám nepodstatné.
Také ve věci Anant Raj Industries Ltd. se soud zabýval otázkou, zda je soud příslušný k projednání žaloby. Vs. Balmer Lawrie and Co. Ltd. Nejvyšší soud v Dillí zopakoval stejnou zásadu, jaká byla stanovena výše. V tomto případě pan X prodal závod, který se nacházel na adrese P, panu Y prostřednictvím kupní smlouvy, která byla zapsána v místě Q. Úplata byla rovněž zaplacena v místě Q. Později Y zažaloval X o náhradu škody na nemovitém majetku, protože X neodstranil své zboží ze závodu. V důsledku toho soud rozhodl, že žaloba může být podána v místě P namísto v místě Q, neboť nemovitost se nachází v místě P.

Oddíly 17, 18, 19 a 20:

Pokud jde o oddíly 17 a 18 zákoníku, oba se zabývají žalobami týkajícími se nemovitostí, pokud se nemovitost nachází v obvodu více než jednoho soudu. Přiznává oběma soudům pravomoc rozhodovat ve věci, a proto může být žaloba podána u kteréhokoli z nich. Obecný příklad: Předpokládejme, že X a Y mají spory týkající se pěti nemovitostí a všech pět nemovitostí se nenachází v příslušnosti žádného konkrétního soudu. Důvod žaloby je však takové povahy, že nelze podat několik žalob, proto může žalobce s odvoláním na § 17 podat žalobu u kteréhokoli soudu, v jehož příslušnosti se může nacházet kterákoli z nemovitostí.
Odstavec 19 zákoníku se zabývá žalobami na náhradu škody způsobené movitým věcem nebo osobě, neboť bylo správně řečeno, že movité věci následují osobu (Mobilia sequuntur personam). Tyto žaloby mohou být podány podle volby žalobce buď v místě, kde došlo ke vzniku škody, nebo v místě, kde žalovaný bydlí nebo podniká. Obecný příklad: X, který má bydliště v Bombaji, porazí Y v Dillí. Y může žalovat X buď v Dillí, nebo v Bombaji.

Důvod žaloby jako takový není nikde v zákoníku definován, nicméně v případu Fry L. J. Ve věci Read v. Brown bylo konstatováno, že součástí důvodu žaloby musí být vše, co, pokud není prokázáno, dává žalovanému bezprostřední právo na vydání rozsudku. Každý důkaz, který je nezbytný k prokázání každé skutečnosti, není součástí důvodu žaloby. Rovněž ve věci Ujjal Talukdar v. Netai Chand Koley bylo stanoveno, že věcné důkazy nelze zaměňovat se samotnou skutečností. I nejmenší zlomek důvodu žaloby může postačovat k tomu, aby byla dána příslušnost soudu v územních hranicích místa, kde se vyskytuje
Díl 20 zákoníku se zabývá s ohledem na takové žaloby, na které se nevztahují výše uvedené oddíly. Níže jsou uvedeny okolnosti, za nichž může žalobce využít své možnosti podat žalobu u kteréhokoli z příslušných soudů, kde:
Záležitost žaloby vznikla zcela nebo zčásti.
Odpůrce bydlí, podniká nebo osobně pracuje za účelem zisku.
Když existují spolužalovaní a některý z nich bydlí, podniká nebo osobně pracuje za účelem zisku, za předpokladu, že v takovém případě a) buď je dán souhlas soudu, nebo b) žalovaní nebydlí, nepodnikají nebo osobně nepracují za účelem zisku v tomto místě, souhlasí s tímto institutem.
Obecná ilustrace k vysvětlení oddílu: X je obchodník v Bombaji, Y podniká v Dillí. Y prostřednictvím svého zástupce v Bombaji koupí od X zboží a řekne X, aby je dodal u Východoindické železniční společnosti, a X je dodá. Zde může X žalovat Y o zaplacení ceny zboží buď v Bombaji, kde vznikl důvod žaloby, nebo v Dillí, kde Y vykonává svou podnikatelskou činnost.

Jurisdikce a judikatura v oblasti kybernetiky:

Jak víme, nejzásadnější otázkou, která se klade u každého soudu, je otázka jurisdikce. Dokud by soudy neměly příslušnost, ani by věc nebyla projednávána před soudem, ani by soud neměl pravomoc rozhodovat o jakýchkoli právech a povinnostech nebo ukládat jakýkoli druh trestu. S příchodem internetu se zvýšil i rozsah trestné činnosti v kybernetickém prostoru.
Pokročilé technologie sice zajišťují, že rozhraní mezi vládou a občanem je nekorupční, ale podstatou internetu je, že nemá žádné hranice, a to představuje vážnou hrozbu, pokud jde o otázku příslušnosti. Základním problémem jurisdikce v oblasti kybernetického práva je přítomnost různých stran po celém světě, které jsou navzájem virtuálně propojeny. V důsledku toho se problémem stává nejen místo žaloby, ale také to, jaké prostředky nápravy má jednotlivec k dispozici?
Nejvyšší soud ve věci SIL Import v. Exim Aides Silk Importers správně poukázal na to, že výklad zákona je nutný ze strany soudů s ohledem na technologický pokrok a dokud nebude přijat právní předpis týkající se příslušnosti soudů s ohledem na internetové spory, do té doby musí soudy pro tyto spory široce vykládat stávající zákony. Žaloby vyplývající z internetových sporů se však většinou týkají otázky územní příslušnosti, neboť internet nemá tendenci mít žádné zeměpisné nebo jurisdikční hranice.

Také byl projednáván jeden z přelomových případů, jako je Banyan Tree Holding (P) Limited v. A. Murali Krishna Reddy, který byl postoupen diviznímu senátu za účelem vyřešení otázky soudní příslušnosti. Skutkové okolnosti případu se týkaly porušení autorských práv a jak žalobce, tak žalovaný neměli bydliště v rámci své územní příslušnosti soudu. Při sepisování rozsudku proto divizní senát odkázal také na dva případy, které byly v tomto ohledu důležité.
První, Casio India Co. Limited v. Ashita Tele Systems Pvt. Limited, kde divizní senát Vrchního soudu v Dillí zcela ignoroval zásadu stanovenou v této věci a uvedl, že pouhý přístup na webové stránky z místa by nebyl platným testem pro řešení otázky příslušnosti, a proto by neměl být použitelný.
Druhý, India TV Independent News Service Pvt. Limited v. India Broadcast Live Llc And Ors. kde divizní senát podpořil test interaktivity k vyřešení otázky příslušnosti, jak byl stanoven v této věci, a i kdyby se jednalo o vysokou míru interaktivity, pak by místo žalovaného bylo irelevantní a příslušnost by nastala v tomto místě.
Kromě toho se divizní senát také rozhodl předložit test úmyslu uzavřít transakci k vyřešení otázky příslušnosti a tento rozsudek je dodnes dodržován s ohledem na porušení autorských práv. Divizní senát uvedl, že pouhá existence interaktivních internetových stránek nestačí k tomu, aby žalovaný podléhal příslušnosti soudu fóra. Při uplatnění zásady záměrného zaměření bylo rozhodnuto, že žalobce musí prokázat úmysl žalovaného uzavřít s uživatelem internetových stránek obchodní transakci.
Prestige Developers v. Prestige Estates Projects Pvt. Ltd byl případ, který se týkal žaloby na ochranu proti zneužití, kterou podala společnost Prestige Estates proti společnosti Prestige Property Developers. Soudní dvůr Karnataka HC v tomto případě použil rozsudek ve věci Banyan Tree. Soudce si všiml, že žalovaná stavební činnost byla prováděna výhradně v Kerale.
Prodej by se neuskutečnil v Bangalore, aby mohl být součástí důvodu žaloby ve smyslu passing off. I kdyby žalovaní chtěli předat svůj majetek v závislosti na pověsti žalobce, jak tvrdí, odehrávalo by se to pouze v Kerale. Činnost spočívající v poskytování služeb se v případě druhého žalovaného odehrávala výhradně v Tamilnádu.
Soud rozhodl, že je třeba prokázat test uzavření obchodní transakce, aby se zjistila úroveň činnosti, které se žalovaní dopouštěli používáním webových stránek. Samosoudce, který uvedl, že test nebyl žalobcem splněn, rozhodl, že soud v Bangalore nebude mít pravomoc.

Kritika a závěr:
Ve výše uvedených případech jsem toho názoru a chtěl bych kritizovat, že stávající pravidla nebo ustanovení, na něž se vztahuje občanský soudní řád z roku 1908, nejsou rozhodné povahy, pokud jde o transakce online. Je nejvyšší čas, aby Parlament přijal opatření k provedení zvláštních právních předpisů v budoucnu s cílem řešit spory o příslušnost, které by vznikly prostřednictvím on-line transakcí.
Tradiční způsoby se zdály být neúčinné a zjevně porušují § 20 a další taková ustanovení, jak vyplývá z výše uvedených případů, kdy se bydliště žalovaných nebo důvod vzniku žaloby stává irelevantním a je nahrazen testy, jako je interaktivita a uzavření obchodní transakce. Zatím všechny různé druhy příslušnosti konotují pravomoc nebo oprávnění soudů řešit případy spadající do příslušnosti s ohledem na movitý i nemovitý majetek, jak je uvedeno v zákoníku.
Pokud věc nespadá do uvedené příslušnosti, pak soudy nemají pravomoc ji projednávat a rozhodovat o ní a navzdory tomu, pokud by bylo vydáno usnesení nebo rozsudek, pak by byly vykládány jako neplatné. Článek 13 zákona o informačních technologiích z roku 2000 však pomáhá řešit problém příslušnosti v kyberprostoru. Zabývá se místem odeslání, časem a přijetím elektronického záznamu.
Přestože má § 13 zákona o informačních technologiích z roku 2000 nadřazený účinek na OSŘ a trestní řád, nebylo by to příliš výhodné, protože jinak také platí obecné zásady příslušnosti a soudy podle OSŘ a trestního řádu jsou oprávněny rozhodovat ve věcech v místě podnikání osoby.
Jak bylo uvedeno výše, tradiční pravidla a předpisy uvedené v zákoníku, pokud jde o příslušnost, by se stále řídily příslušnými státy, ale ty by se nevztahovaly na kybernetický prostor. Kybernetický prostor je třeba uznat jako samostatnou jurisdikci, protože ani jednotlivé státy, ani pravidla upravující online transakce by nemohly být účinné při dohledávání místa, protože pokud jde o internet, neexistují žádné zeměpisné hranice.
Zde jsou uvedeny některé z návrhů, které by mohly být vzaty v úvahu při řešení problému jurisdikce:
Vytvoření nezávislého orgánu, který by fungoval jako fórum pro řešení sporů mezi lidmi, kteří pocházejí z různých částí světa, za účelem vyřešení otázky kybernetické jurisdikce.
Indie je signatářem úmluvy o kybernetických zločinech, kterou přijala Rada Evropy v roce 2001. Zabývá se porušováním práva prostřednictvím internetu a dalšími otázkami souvisejícími s informačními technologiemi.
Vykonávání zahraničních rozsudků u indických soudů, které by působily přinejmenším jako důkaz.
Na závěr bych chtěl říci, že vzhledem k tomu, že vláda Módího podporuje digitalizaci s cílem zajistit transparentnost, bylo by naopak důležité vytvořit účinnou strukturu s ohledem na indický právní rámec, aby bylo možné co nejdříve vyřešit otázky týkající se soudní příslušnosti, zejména pokud se jedná o online transakce, jinak by to nadále ohrožovalo suverenitu státu.
Poznámky na závěr:

1. C.K. Takwani, Civil Procedure (8th edn, Eastern Book Company 2017) 40.
2. AIR 1969 SC 823.
3. C.K. Takwani, Civil Procedure (8th edn, Eastern Book Company 2017) 141.
4. C.K. Takwani, Civil Procedure (8th edn, Eastern Book Company 2017) 40.
5. C.K. Takwani, Civil Procedure (8th edn, Eastern Book Company 2017) 141.
6. C.K. Takwani, Civil Procedure (8th edn, Eastern Book Company 2017) 142.
7. C.K. Takwani, Civil Procedure (8th edn, Eastern Book Company 2017) 145.
8. AIR 2005 SC 4446.
9. AIR 2003 Delhi 367.
10. Saba,’s. 17 CPC předpokládá podání žaloby u jednoho z několika soudů, v jejichž obvodu se mohou nacházet nemovitosti (SCC, 12. února 2018), přístup 20. července 2020.
11. C.K. Takwani, Civil Procedure (8th edn, Eastern Book Company 2017) 143.
12. (1888) 22 QB 128.
13. Ibid
14. AIR 1969 Calcutta 224.
15. Ibid
16. K. Takwani, Civil Procedure (8th edn, Eastern Book Company 2017) 144.
17. Ibid.
18. (1999) 4 SCC 567.
19. Banyan Tree Holding (P) Limited v. A. Murali Krishna Reddy, CS (OS) č. 894/2008.
20. 106 (2003) DLT 554.
21. 2007 (35) PTC 177 Del.
22. Supra note 11.
23. MFA 4954 & 13696/2006 (High Court of Karnataka, 2nd December 2009) (Indie).
24. Ibid.

Written By: Anirudh Agarwal – student posledního ročníku práva, B.A. LL. B – O.P. Jindal Global University

Ověřovací číslo: AG30905272064-25-820

.