Doktor Oliver Tearle
Emma Lazarusová se nejvíce proslavila jako autorka této jediné básně „Nový kolos“, která zdobí podstavec Sochy svobody. Báseň byla napsána v roce 1883 a pomohla utvářet populární představu o Soše Svobody jako o vítající matce a o Americe jako o velkém národu přistěhovalců. Tomuto názoru napomohla skutečnost, že Socha byla první velkou americkou pamětihodností, kterou imigranti přicházející do Spojených států spatřili. Zde je „Nový kolos“ spolu s několika slovy rozboru:
Nový kolos
Není jako nestoudný obr řecké slávy,
s vítěznými údy se prohánějící od země k zemi;
tady u našich mořem omývaných, zapadajících bran bude stát
mohutná žena s pochodní, jejíž plamen
je uvězněný blesk a její jméno
Matka vyhnanců. Z její ruky s majákem
vysílá vítání po celém světě; její mírné oči velí
vzdušným mostům přístavu, který rámují města dvojčat.
„Zachovejte, starobylé země, svou příběhem opředenou okázalost!“ volá ona
s tichými rty. ‚Dej mi své unavené, své chudé,
své stísněné masy toužící volně dýchat,
ubožený odpad tvého hemžícího se pobřeží.
Posílej mi tyto, bezdomovce, bouřící se,
zvedám svou lampu u zlatých dveří!“
Příjezd Sochy Svobody z Francie do Spojených států v roce 1886 byl obrovskou národní událostí: předpokládá se, že inspiroval vůbec první průvod s lechtivou páskou. Lazarova báseň se netěšila takovému ohlasu. Ve skutečnosti se za jejího života téměř nečetla. Báseň „Nový kolos“ byla objednána, aby pomohla získat peníze na stavbu sochy, ale teprve po její smrti, v roce 1887, byla báseň publikována.
Široké proslulosti však báseň dosáhla až v roce 1945, kdy byla napsána nad vchodem do Sochy Svobody. Nejen to, Francie zamýšlela, aby Socha Svobody měla propagandistický charakter, přičemž světélkující ženská personifikace Svobody – tohoto hesla francouzské revoluce – měla symbolizovat maják osvícení pro 
evropské země, které dosud žily pod tyranií.
Lazarusová však tento propagandistický záměr překroutila a její báseň zajistila, že Socha Svobody bude místo toho vnímána jako maják vítající přistěhovalce opouštějící své evropské mateřské země, jako nová „matka exulantů“.
V souhrnu má Lazarusové báseň podobu petrarkovského sonetu rýmovaného abbaabba cdcdcd. Jak vyplývá z jejího názvu, Socha svobody je „novým kolosem“; Lazarův název staví tuto moderní sochu do kontrastu s kolosem rhodským, jedním ze sedmi divů antického světa. Podle mylné představy rozšířené ve středověku se kolos rozkládal v přístavu, a tak byl stejně jako Socha Svobody jednou z prvních věcí, které vítaly přijíždějící cestující.
Ve skutečnosti Kolos nestál napříč přístavem, ale tento mýtus pomáhá Lazarovi postavit do kontrastu „drzou“ mužskou sochu řeckého Kolosu („drzý“ nese dvojí význam: socha byla doslova pokryta mosaznými pláty, ale také směle stojí napříč vodou jako dobyvatel) s přívětivější ženskou Sochou svobody.
Tento vstřícný charakter je obsažen i v epitetu pro sochu, „Matka vyhnanců“: tento nový kolos bude pečující, starostlivou postavou, majákem podpory, pro ty, kteří byli vyhnáni ze svých zemí jinde ve světě. Jsme na hony vzdáleni „dobyvačnému“ manšaftu řeckého kolosu.
Kritici se neshodnou na významu osmého verše: „Vzdušným mostem překlenutý přístav, který rámují dvojčata měst“. Carol Rumensová vyslovila domněnku, že se vztahuje ke stavbě Brooklynského mostu v roce vzniku básně, a že města, o nichž se mluví, jsou tedy Brooklyn a New York jako samostatná sídla.
Sesteta neboli šestiveršová strofa, která báseň uzavírá, dává Soše Svobody hlas a představuje její „tiché rty“, jak oslovují přicházející přistěhovalce a vítají je v zemi svobody. Lazarova věta „shromážděné masy toužící dýchat svobodně“ se stala známou i těm, kteří báseň nečetli, nebo o ní dokonce neslyšeli. Tento verš je nesmazatelně spojen se samotnou Sochou svobody.
Báseň je plná kontrastů: v tomto krátkém sonetu lze nalézt obrazy země/moře, oheň/voda, světlo/tma, svoboda/vězení. V poslední analýze je však možná nejdůležitějším kontrastem v Lazarově básni kontrast mezi starým a novým, konkrétně mezi starým a novým kolosem, a tím i mezi Starým světem a Novým světem Ameriky. „Zachovejte si, staré země, svou příběhem opředenou pompéznost!“ volá nový kolos. Starobylé země Evropy si mohou ponechat svou historii; Amerika, nová země svobody, nabízí nový začátek každému, kdo ho hledá.
Pokračujte v objevování světa poezie s těmito klasickými básněmi žen, těmito skvělými sonety ženských básnířek a naším výběrem nejlepších krátkých amerických básní. Další klasickou americkou poezii najdete v našem rozboru básně Wallace Stevense „Zmrzlinový císař“.
Autor tohoto článku, Dr. Oliver Tearle, je literární kritik a přednáší angličtinu na Loughborough University. Je mimo jiné autorem knihy The Secret Library: A Book-Lovers‘ Journey Through Curiosities of History
Obrázek: T. Johnson, 1872; Wikimedia Commons.