Pozadí (2900-2334 př. n. l.)Edit
V průběhu raného dynastického období v Mezopotámii (cca 2350 př. n. l.) se v Uruku nacházel jeden z prvních králů, který si nárokoval univerzální vládu. 2900-2350 př. n. l.) panovníci různých městských států (nejvýznamnějšími byly Ur, Uruk, Lagaš, Umma a Kiš) v regionu často podnikali invaze do oblastí a měst vzdálených od jejich vlastních, většinou se zanedbatelnými důsledky pro ně samotné, aby vytvořili dočasné a malé říše a buď získali, nebo si udrželi nadřazené postavení vůči ostatním městským státům. Toto rané budování říší bylo podporováno, protože nejmocnější panovníci byli často odměňováni nejprestižnějšími tituly, jako byl titul lugal (doslova „velký muž“, ale často interpretovaný jako „král“, pravděpodobně s vojenskými konotacemi). Většina těchto raných panovníků tyto tituly pravděpodobně získala, nikoli zdědila.
Tato snaha být prestižnější a mocnější než ostatní městské státy nakonec vyústila v obecnou ambici o univerzální vládu. Protože Mezopotámie byla přirovnávána k tomu, že odpovídá celému světu, a sumerská města byla budována široko daleko (města jako Súsa, Mari a Asur se nacházela poblíž vnímaných končin světa), zdálo se, že je možné dosáhnout okrajů světa (v této době se za ně považovalo dolní moře, Perský záliv, a horní moře, Středozemní moře).
Vládci, kteří se snažili dosáhnout postavení univerzální vlády, se stali běžnějšími v období rané dynastie IIIb (cca 2450-2350 př. n. l.), během něhož jsou doloženy dva významné příklady. O prvním z nich, Lugalannemunduovi, králi Adabu, Sumerský královský seznam tvrdí (ačkoli se jedná o mnohem pozdější nápis, takže rozsáhlá vláda Lugalennemundua je poněkud pochybná), že vytvořil velkou říši pokrývající celou Mezopotámii, sahající od dnešní Sýrie až po Írán, a tvrdí, že si „podmanil čtyři rohy“. Druhý, Lugalzaggesi, král Uruku, si podmanil celou Dolní Mezopotámii a tvrdil (přestože tomu tak nebylo), že jeho panství sahá od horního k dolnímu moři. Lugalzaggesi byl původně titulován prostě jako „král Uruku“ a přijal titul „král země“ (sumersky lugal-kalam-ma), aby si činil nárok na univerzální vládu. Tento titul používali i někteří dřívější sumerští králové, kteří si nárokovali vládu nad celým Sumerem, jako například Enšakušanna z Uruku.
Sargon Akkadský a jeho nástupci (2334-2154 př. n. l.)Edit
V prvopočátcích budování mezopotamské říše se nejčastěji jednalo o boj mezi králi nejvýznamnějších měst. Již v těchto raných dobách byl titul „král Kiše“ uznáván jako zvlášť prestižní, přičemž město bylo považováno za město, které má jakýsi primát nad ostatními městy. V době Sargona Akkadského znamenal „král Kiše“ božsky pověřeného vládce s právem vládnout celému Sumeru, v období rané dynastie IIIb již mohl do jisté míry označovat univerzálního vládce. Používání tohoto titulu, který se neomezoval pouze na krále skutečně vlastnící samotné město, naznačovalo, že vládce byl stavitelem měst, vítězem ve válce a spravedlivým soudcem. Podle sumerského Seznamu králů bylo město Kiš místem, kam bylo po potopě světa z nebe spuštěno kralování, a jeho vládci byli ztělesněním lidského kralování.
Sargon začal svou politickou kariéru jako pohárník Ur-Zababy, vládce města Kiš. Poté, co Sargon nějakým způsobem unikl zavraždění, se sám stal vládcem Kiše, přijal titul šar kiššatim a nakonec v roce 2334 př. n. l. založil první velkou mezopotámskou říši, Akkadskou říši (pojmenovanou podle Sargonova druhého hlavního města Akkadu). Sargon používal především titul král Akkadu (šar māt Akkadi).
Titul šar kiššatim významně používali Sargonovi nástupci, včetně jeho vnuka Naram-Sina (r. 2254-2218 př. n. l.), který zavedl také podobný titul „král čtyř světových stran“. K přechodu od šar kiššatim, který znamenal pouze „král Kiše“, k němu, který znamenal „král vesmíru“, došlo již během staroakkadského období. Je důležité si uvědomit, že Sargon a jeho nástupci nevládli přímo městu Kiš, a tudíž si nad ním nenárokovali královskou vládu. Až do Naram-Sinovy doby vládl Kišu polozávislý vládce s titulem ensik. „Král Kiše“ by se v sumerštině vykládal jako lugal kiš, zatímco akkadští králové svůj nový titul vykládali v sumerštině jako lugal ki-sár-ra nebo lugal kiš-ki.
Je možné, že šar kiššatim odkazoval na pravomoc vládnout kosmologické říši, zatímco „král čtyř rohů“ odkazoval na pravomoc vládnout pozemské říši. V každém případě z těchto titulů vyplývalo, že mezopotámský král byl králem celého světa.
Asyrští a babylonští králové vesmíru (1809-627 př. n. l.)Edit
Titul šar kiššatim byl snad nejvýrazněji používán králi novoasyrské říše, a to více než tisíc let po pádu Akkadské říše. Asyřané jej převzali, jak to Akkadové zamýšleli, ve významu „král vesmíru“ a přijali jej, aby si činili nárok na kontinuitu se starou říší Sargona Akkadského. Titul sporadicky používali již předchozí asyrští králové, například Šamši-Adad I. (r. 1809-1776 př. n. l.) ze Staré asyrské říše a Aššur-uballit I. (r. 1353-1318 př. n. l.) ze Střední asyrské říše. Šamši-Adad I. byl prvním asyrským králem, který přijal titul „král vesmíru“ a další akkadské tituly, pravděpodobně aby zpochybnil nároky na svrchovanost vznášené sousedními královstvími. Zejména králové Eshnunny, městského státu ve střední Mezopotámii, používali podobné tituly od pádu Novosumerské říše. Od vlády Ipiq-Adada I. (1800 př. n. l.) označovali Ešnunňané své krále titulem „mocný král“ (šarum dannum). Eshnunnští králové Ipiq-Adad II. a Daduša pro sebe dokonce přijali titul šar kiššatim, což znamenalo boj o tento titul s Asyřany. Titul si nárokovali také někteří babylónští a mariovští králové.
Neasyrský Sargon II (r. 722-705 př. n. l.), jmenovec Sargona Akkadského o více než tisíc let dříve, měl plnou titulaturu Velký král, Mocný král, Král vesmíru, Král Asýrie, Král Babylonu, Král Sumeru a Akkadu. Vzhledem k tomu, že tento titul není doložen u všech novoasyrských králů a u některých je doložen až po několika letech jejich vlády, je možné, že titul „Král vesmíru“ si musel zasloužit každý král zvlášť, ale proces, jakým mohl král tento titul získat, není znám. Britská historička Stephanie Dalleyová, specializující se na starověký Blízký východ, v roce 1998 navrhla, že titul mohl být získán tak, že král úspěšně absolvoval sedm (což by v očích Asyřanů souviselo s totalitou) úspěšných vojenských tažení. To je podobné titulu král čtyř světových stran, který mohl vyžadovat úspěšné tažení krále ve všech čtyřech bodech kompasu. Nebylo by tedy možné, aby se král prohlásil za „krále vesmíru“ dříve, než by absolvoval požadovaná vojenská tažení. Zdá se, že podobné požadavky měl tento titul i u babylónských králů, král Ajadaragalama (asi 1500 př. n. l.) si mohl tento titul nárokovat až na konci své vlády, jeho nejranější tažení, která upevnila kontrolu nad městy jako Kiš, Ur, Lagaš a Akkad, nebyla dostatečným důvodem k jeho užívání. Zdá se, že jak Ajadaragalama, tak pozdější babylónský král Kurigalzu II. si mohli nárokovat titul krále vesmíru až poté, co se jejich říše rozšířila až do Bahrajnu.
Ještě v novoasyrském období, kdy byla Asýrie dominantním královstvím v Mezopotámii, bylo asyrské užívání titulu král vesmíru zpochybňováno, neboť urarští králové od Sardura I. (r. 834-828 př. n. l.) začali titul používat také, prohlašovali se za rovnocenné asyrským králům a prosazovali široká územní práva.
Pozdější příklady (626-261 př. n. l.)Edit
Nadvláda novoasyrské říše nad Mezopotámií skončila se vznikem novobabylonské říše v roce 626 př. n. l. V roce 626 př. n. l. se říše rozpadla. S jedinou výjimkou prvního vládce této říše, Nabopolassara, a posledního, Nabonida, se vládci Novobabylonské říše ve svých nápisech vzdali většiny starých asyrských titulů. Nabopolasar používal „mocný král“ (šarru dannu) a Nabonidus využíval několik novousijských titulů včetně „mocného krále“, „velkého krále“ (šarru rabu) a krále vesmíru. Ačkoli je nepoužívali v královských nápisech (např. ne oficiálně), Nabopolasar i Nabukadnezar II. používali titul v hospodářských dokumentech.
Titul byl také jedním z mnoha mezopotámských titulů, které převzal Kýros Veliký z Achaimenovské říše po dobytí Babylonu v roce 539 př. n. l. V textu Kýrova válce Kýros přebírá několik tradičních mezopotámských titulů včetně titulů „král Babylonu“, „král Sumeru a Akkadu“ a „král čtyř světových stran“. Titul „Král vesmíru“ se po Kýrově vládě nepoužíval, ale jeho nástupci podobné tituly přejímali. Oblíbený panovnický titul „král králů“, který používali íránští panovníci až do novověku, byl původně titulem zavedeným asyrským Tukulti-Ninurtou I. ve 13. století př. n. l. (v akkadštině se překládá jako šar šarrāni). Titul „král země“, který rovněž používali asyrští panovníci přinejmenším od Šalmanesera III. přijal také Kýros Veliký a jeho nástupci.
Titul byl naposledy používán v helénské seleukovské říši, která ovládala Babylon po výbojích Alexandra Velikého a následných diadochovských válkách. Titul se objevuje na Antiochově válci krále Antiocha I. (r. 281-261 př. n. l.), který popisuje, jak Antiochos přestavěl chrám Ezida ve městě Borsippa. Stojí za zmínku, že posledním známým dochovaným příkladem královského nápisu v akkadštině, který předchází Antiochovu válci, je Kýrův válec vytvořený téměř 300 let předtím, a proto je možné, že tento titul by v Mezopotámii přijalo více achaimenovských a seleukovských panovníků. Antiochův válec byl při své kompozici pravděpodobně inspirován dřívějšími mezopotámskými královskými nápisy a vykazuje mnoho podobností s asyrskými a babylonskými královskými nápisy. Tituly jako „král králů“ a „velkokrál“ (šarru rabu), starověké tituly s konotací držení nejvyšší moci v zemích obklopujících Babylon (podobně jako se v západní Evropě po pádu Západořímské říše používaly tituly jako imperátor k nastolení nadvlády), se budou v Mezopotámii používat až do sásánovské dynastie v Persii ve 3. až 7. století.