Myšlenka medicíny založené na důkazech (EBM) je skvělá. Realita však už tolik ne. Lidské vnímání je často chybné, takže předpokladem EBM je formální studium léčebných postupů a jistě došlo k některým úspěchům.
Podívejte se na postup angioplastiky. Lékaři zavedou do srdečních cév katétr a pomocí zařízení podobného balónku otevřou tepnu a obnoví průtok krve. U akutních srdečních infarktů studie potvrzují, že se jedná o účinný postup. U chronických srdečních onemocnění studie COURAGE a novější studie ORBITA ukázaly, že angioplastika je z velké části zbytečná. EBM pomohla rozlišit nejlepší využití invazivního postupu.
Proč tedy významní lékaři označují EBM za převážně zbytečnou? Dva nejprestižnější lékařské časopisy na světě jsou The Lancet a The New England Journal of Medicine. Richard Horton, šéfredaktor časopisu The Lancet, řekl v roce 2015 toto
„Případ proti vědě je jednoduchý: velká část vědecké literatury, možná polovina, může být prostě nepravdivá.“
Dr. Marcia Angellová, bývalá šéfredaktorka časopisu NEJM, v roce 2009 napsala,
„Většině publikovaných klinických výzkumů už prostě není možné věřit, ani se spoléhat na úsudek důvěryhodných lékařů nebo autoritativní lékařské pokyny. Tento závěr, k němuž jsem pomalu a neochotně dospěl během dvou desetiletí svého působení v redakci, mě nijak netěší.“
To má obrovské důsledky. Medicína založená na důkazech je zcela bezcenná, pokud je důkazní základna falešná nebo zkorumpovaná. Je to jako stavět dřevěný dům s vědomím, že dřevo je napadeno termitem. Co způsobilo tento žalostný stav? Inu, Dr. Relman další bývalý šéfredaktor NEJM řekl v roce 2002
„Lékařská profese je koupena farmaceutickým průmyslem, a to nejen pokud jde o lékařskou praxi, ale také o výuku a výzkum. Akademické instituce této země si dovolují být placenými agenty farmaceutického průmyslu. Myslím, že je to ostudné.“
Lidé odpovědní za tento systém – redaktoři nejvýznamnějších lékařských časopisů na světě, během několika desetiletí postupně zjistí, že jejich životní dílo je pomalu a vytrvale korumpováno. Lékaři a univerzity se nechávají uplácet.
Příklady v medicíně jsou všude. Výzkum je téměř vždy placen farmaceutickými společnostmi. Je však dobře známo, že studie prováděné průmyslem mají mnohem častěji pozitivní výsledky. Studie prováděné průmyslem mají o 70 % vyšší pravděpodobnost pozitivního výsledku než studie financované vládou. Zamyslete se nad tím na chvíli. Pokud EBM říká, že 2+2 = 5 je správné v 70 % případů, věřili byste takové „vědě“?“
Selektivní publikování – negativní studie (ty, které neprokazují žádný přínos léků) budou pravděpodobně potlačeny. Například v případě antidepresiv bylo zveřejněno 36/37 studií, které byly pro léky příznivé. Ze studií, které nebyly pro léky příznivé, však byly zveřejněny pouhé 3/36. Selektivní zveřejňování pozitivních (pro farmaceutickou společnost) výsledků znamená, že z přehledu literatury vyplývá, že 94 % studií je příznivých pro léky, zatímco ve skutečnosti bylo pozitivních pouze 51 %. Předpokládejme, že víte, že váš burzovní makléř zveřejňuje všechny své vítězné obchody, ale všechny své ztrátové obchody zamlčuje. Svěřili byste mu své peníze? Přesto však EBM svěřujeme své životy, přestože se děje totéž.
Podívejme se na následující graf počtu dokončených studií oproti těm, které byly zveřejněny. V roce 2008 společnost Sanofi dokončila 92 studií, ale publikováno jich bylo pouze pidi čtrnáct. Kdo rozhoduje o tom, které budou zveřejněny a které ne? Správně. Sanofi. Které z nich budou podle vás zveřejněny? Ty, které jsou příznivé pro její léky, nebo ty, které dokazují, že její léky nefungují? Správně. Mějte na paměti, že pro Sanofi nebo jakoukoli jinou společnost je to jediný racionální postup. Je idiotské zveřejňovat údaje, které poškozují samy sebe. Je to finanční sebevražda. Takže k takovému racionálnímu chování bude docházet nyní a nepřestane ani v budoucnu. Ale když to víme, proč stále věříme medicíně založené na důkazech, když je důkazní základna zcela neobjektivní? Vnější pozorovatel, který se podívá pouze na všechny zveřejněné údaje, dojde k závěru, že léky jsou mnohem, mnohem účinnější, než ve skutečnosti jsou. Přesto, pokud na to v akademických kruzích poukážete, lidé vás označí za šarlatána, který „nevěří důkazům“.
Figurace výsledků – Nebo si vezměte příklad registrace primárních výsledků. Před rokem 2000 nemusely společnosti provádějící studie deklarovat, jaké koncové body měří. Měřily tedy mnoho různých koncových bodů a jednoduše zjistily, který z nich vypadá nejlépe, a pak prohlásily studii za úspěšnou. Něco jako kdyby si hodili mincí, podívali se, která padla více, a řekli, že podporují vítěznou stranu. Pokud jste měřili dostatečný počet výsledků, něco muselo vyjít pozitivně.
V roce 2000 vláda přikročila k zastavení těchto machinací. Požadovala, aby společnosti předem registrovaly, co měří. Před rokem 2000 vykazovalo 57 % studií pozitivní výsledek. Po roce 2000 vykazovalo dobré výsledky pouhých 8 %. Další důkaz toho, že důkazní základna je zcela zkorumpovaná komerčními zájmy, a akademičtí lékaři, kteří na ní bohatli, korupci mlčky připouštěli, protože věděli, že se nekouše do ruky, která tě živí
„Inzerce“ – Nebo tento příklad přehledového článku v NEJM o tom, že výskyt zlomenin způsobených lukrativními bisfosfonáty je „velmi vzácný“. Nejenže farmaceutické společnosti platily lékařům spoustu poplatků za konzultace, ale tři z autorů tohoto přehledu byli zaměstnanci na plný úvazek! Nechat publikovat reklamní článek jako nejlepší vědecký fakt je skandální. Lékaři, kteří důvěřují NEJM, že publikuje kvalitní a nestranné rady, netuší, že tento přehledový článek je čistá reklama. Přesto stále považujeme NEJM za samotný vrchol medicíny založené na důkazech. Místo toho, jak bohužel uznávají všichni redaktoři časopisů, se z ní stalo publikování založené na zisku. Mo money = better results.
Peníze z přetisků – Důvody tohoto problému jsou všem zřejmé – pro časopisy je šíleně výhodné brát peníze od Big Pharma. Časopisy chtějí být čtené. Proto se všechny snaží získat vysoký impakt faktor (IF). K tomu je třeba, aby vás citovali jiní autoři. A nic nezvyšuje sledovanost tak jako trhák vyrobený společností Big Pharma. Mají kontakty a obchodní sílu, která dokáže z každé studie udělat přelomovou. Méně zřejmým přínosem jsou poplatky, které společnost Big Pharma získává nákupem článků k přetiskování. Pokud společnost publikuje článek v NEJM, může si objednat několik set tisíc kopií článku, které budou distribuovány nic netušícím lékařům po celém světě. Tyto poplatky nejsou zanedbatelné. Vydavatel NEJM Massachusettská lékařská společnost získává 23 % svých příjmů z přetisků. The Lancet – 41 %. Americká lékařská asociace – 53 %. Není divu, že tyto časopisy jsou ochotny prodat své čtenáře (běžné lékaře) na dluh. Vyplácí se to. Kdo potřebuje novinářskou etiku, když na příjezdové cestě stojí mercedes? Mo money, baby. Mo money.
Podplácení redaktorů časopisů – Nedávná studie Liua a kol. v BMJ vrhá další světlo na problém pokřivených časopisů. Pokřivení redaktoři časopisů. Editoři hrají zásadní roli při určování vědeckého dialogu tím, že rozhodují o tom, které rukopisy budou publikovány. Určují, kdo budou recenzenti. Pomocí databáze Open Payments se podívali, kolik peněz berou redaktoři nejvlivnějších časopisů na světě z průmyslových zdrojů. To zahrnuje i platby za „výzkum“, které jsou z velké části neregulované. Jak již bylo zmíněno, velká část „výzkumu“ spočívá v cestách na setkání v exotických lokalitách. Je zvláštní, kolik konferencí se koná v krásných evropských městech, jako je Barcelona, a jak málo jich probíhá v brutálně studeném Quebecu.
Ze všech redaktorů časopisů, které bylo možné vyhodnotit, bralo 50,6 %. Průměrná odměna v roce 2014 činila 27 564 dolarů. Každý z nich. V tom není zahrnuto průměrných 37 330 USD, které byly poskytnuty za „výzkumné“ platby. Mezi další obzvláště zkorumpované časopisy patří:
To je mírně děsivé. Každý redaktor časopisu Journal of the American College of Cardiology obdržel v průměru 475 072 dolarů osobně a dalších 119 407 dolarů za „výzkum“. Při 35 redaktorech je to asi 15 milionů dolarů na úplatcích lékařům. Není divu, že JACC miluje léky a přístroje. Platí z nich účty soukromým školám. Mo money = we will publish your crooked studies for you. Mo money, baby, mo money.
Publikační předpojatost – Důkazní základna, na které závisí EBM, je zcela neobjektivní. Někteří lidé si myslí, že jsem opravdu proti Farmě, ale není to tak docela pravda. Velké farmaceutické společnosti mají vůči svým akcionářům povinnost vydělávat peníze. Nemají žádnou povinnost vůči pacientům. Naopak lékaři mají povinnost vůči pacientům. Univerzity mají povinnost zůstat nestranné.
Problémem je neschopnost lékařů a univerzit udržet své chamtivé pracky mimo korumpující vliv peněz Big Pharma. Jestliže Big Pharma smí utrácet spoustu dolarů za podplácení lékařů a univerzit a profesorů, pak by to měla dělat tak, aby maximalizovala zisky. To je jejich poslání. Lékaři rádi obviňují společnosti Big Pharma, protože to lidem ubírá pohled na skutečný problém – spoustu lékařů, kteří berou $$$ od každého, kdo zaplatí. Farmaceutický průmysl není problém. Problémem je podplácení univerzitních lékařů – problém, který lze snadno vyřešit, pokud existuje politická vůle.
Podívejte se na tuto studii. Při zkoumání studií v oblasti neurodegenerativních onemocnění se vědci podívali na všechny studie, které byly zahájeny, ale nikdy nebyly dokončeny nebo publikovány. Přibližně 28 % studií nebylo nikdy dotaženo do konce. To je problém. Pokud všechny studie, které nevypadají slibně pro kandidáty na léky, nejsou publikovány, pak se zdá, že léky jsou mnohem účinnější, než ve skutečnosti jsou. Zveřejněná „důkazní základna“ by však lék falešně podporovala. Studie sponzorované farmaceutickými firmami byly totiž pětkrát častěji nepublikované.
Představte si, že máte soutěž v házení mincí. Předpokládejme, že hráč zvaný „Big Pharma“ si vybere hlavu a také zaplatí tomu, kdo si hodil mincí. Pokaždé, když házeč mincí vytáhne orel, výsledky se nezapočítávají. Pokaždé, když padne hlava, se počítá. To se stává ve 28 % případů. Namísto rozdělení 50/50 na hlavu a orel je to nyní spíše 66/34 na hlavu a orel. Takže milovník „medicíny založené na důkazech“ tvrdí, že je mnohem pravděpodobnější, že padne hlava než orel, a lidi, kteří výsledkům nevěří, odsuzuje jako „protivědce“.
Medicína založená na důkazech je zcela závislá na tom, že má spolehlivou základnu důkazů (studií). Pokud se s důkazní základnou manipuluje a je zaplacená, pak je EBM jako věda zcela nepoužitelná. Ostatně sami redaktoři, jejichž celá kariéra se věnovala EBM, nyní zjistili, že je bezcenná. Kouří generální ředitel společnosti Phillip Morris (výrobce cigaret Marlboro)? To říká vše, co potřebujete vědět o zdravotních rizicích. Věří ještě redaktoři časopisů NEJM a Lancet EBM? Vůbec ne. Takže bychom neměli věřit ani my. Medicíně založené na důkazech nemůžeme věřit, dokud nebudou důkazy očištěny od korumpujícího vlivu komerčních zájmů.
Finanční střety zájmů (COI), známé také jako dary lékařům, jsou dobře známou praxí. Z celostátního průzkumu v časopise New England Journal of Medicine z roku 2007 vyplývá, že 94 % lékařů mělo vazby na farmaceutický průmysl. Tento gravitační vlak jede pouze jedním směrem. Z Big Pharma do peněženek lékařů. Jistě, Big Pharma může jednoduše platit lékařům přímo, a to také hojně dělá. Není divu, že studenti medicíny, kteří se více setkávají s farmaceutickými zástupci, si k nim vytvářejí pozitivnější vztah. Mnohé lékařské fakulty v reakci na to omezily vystavení studentů medicíny, ale samy odmítly vystoupit z vlaku omáčky. Existuje jednoduchý vztah mezi tím, jak významný je lékař (více publikovaných článků – téměř vždy akademičtí lékaři a profesoři), a tím, kolik peněz bere od Big Pharma. Mo prominentní = mo peněz. Dále existuje „jasná a silná souvislost“ mezi braním peněz od farmaceutického průmyslu a minimalizací rizika vedlejších účinků léků. Cože, vy jste si mysleli, že na prestižních institucích, jako jsou univerzity, se učí pro dobro lidstva? Možná proto tam šli, ale ne proto tam zůstávají. Přišli kvůli vědě. Zůstali kvůli penězům.
Tady je zatracující seznam všech problémů EBM
- Výběrové publikování
- Zfalšované výsledky
- Příspěvky
- Příjmy z tisku
- Podplácení redaktorů časopisů
- Publikační předpojatost
- Finanční střety zájmů
.
Když je důkazní základna medicíny koupená a zaplacená, lidé umírají. Takto lékaři vytvořili opioidovou krizi, která zabíjí tisíce lidí. Farmaceutické společnosti chtějí podplatit lékaře, stejně jako drogový boss chce podplatit soudce a policisty. Lékaři, protože jsou lidé, by měli proti tomuto pokušení zavést pojistky. Bohužel lékaři a univerzity jsou ochotnými účastníky této hry zabíjení pro zisk. Musíme s ní okamžitě skoncovat. Ukončit korupci na univerzitách. Zastavte uplácení lékařů.
Doktor Aseem Malhotra bude právě o této problematice hovořit tento čtvrtek v Evropském parlamentu.