Dynastie Čching vládla Číně po tři století a skončila občanskými nepokoji a tlaky, které vedly k rozpadu říše a jejímu pádu do válečnických frakcí, které přinesly nestabilitu a hospodářský kolaps.
Vnější faktory
V 19. století začaly velké evropské země rozšiřovat svůj vliv v Asii. Británii se podařilo získat kontrolu nad Hongkongem a opiové války skončily velkým ponížením pro čínské císařství, které se stalo slabým a zranitelným. Periferní oblasti byly jako první postiženy tímto politickým úderem a císař nad nimi začal ztrácet kontrolu.
Do roku 1900 zasáhlo více evropských zemí, jako je Německo, Rusko, Francie, Británie a dokonce i Japonsko, kterým se podařilo kontrolovat obchod přes pobřežní hranici Číny. Tato zahraniční invaze ovlivnila i vojenské síly.
Vnitřní faktory
Vnější tlaky způsobily, že císař ztratil kontrolu nad svými územími, ale říše se začala rozpadat i zevnitř. V roce 1900 se čínští rolníci zorganizovali do proticizineckého hnutí, které protestovalo proti Evropanům a čchingské vládě.
Po nějaké době čínská armáda a rolníci spojili své síly, ale na porážku cizí invaze to nestačilo. V té době se moc začala přesouvat od císaře k invazním evropským mocnostem. Zároveň panovníkovo odmítání přijmout reformy a modernizaci způsobilo, že dynastie ztratila loajalitu svého lidu.
Závěrečná léta
Dynastie Čching nechtěla uznat vlastní porážku. Ve snaze udržet si zbytky moci, které jí ještě zbývaly, vládla císařství další desetiletí zpoza zdí takzvaného Zakázaného města. Poslední čínský císař a poslední člen rodiny Čching, šestileté dítě jménem Puyi, musel 12. února 1912 abdikovat a vzdát se trůnu. Jeho skonem skončila císařská éra, která se táhla více než 1000 let.