První Kocour v botách navíc je odemčen! Získat ho můžete zde:
Kocour v botách je už pár dní venku, a tak se, jak je naším zvykem, chci podívat na původní pohádku. Stejně jako většina ostatních pohádek, které jsem adaptoval, je i Kocour v botách starší pohádka, která se předávala ústně, než se jí chopili spisovatelé. Nejstarší verze Kocoura v botách je připisována italskému autorovi Giovannimu Straparolovi. Zařadil ji do knihy Straparolovy Tvářné noci, která vyšla přibližně v roce 1550. Nám nejznámější verzí je však francouzská pohádka Charlese Perraulta, který ji vydal v roce 1697. Puss in Boots je anglický název příběhu, ale další verze nesly názvy ou le Chat Botte, Cagliuso a Master Cat. (Vtipné je, že v mé knize někteří vesničané z Arcainu říkají Kocourovi „Mistr Kocour!“)
Perraultův příběh začíná příběhem tří synů mlynáře, kteří si rozdělují otcovo dědictví. Nejstarší syn dostane mlýn, druhý syn osla a třetí rodinného kocoura. Třetí syn se čtenáři příliš nezavděčí, protože si po obdržení kočky sedne, rozpláče se a naříká, jak je jeho dědictví ubohé. Slovně se rozhodne, že než zemře, kočku sní a z její kůže si udělá muffinu.
Kočka to všechno slyšela a vzhledem k tomu, že je zřejmě mnohem chytřejší než žluťák, který ji zdědil, řekla, že když jí třetí syn dá pytel a nechá si udělat boty, bude lovit a postará se, aby třetí syn neumřel hlady. Třetí syn, místo aby byl mluvící kočkou šokován, dá kočce boty, i když nevěří, že kočka něco cenného uloví.
Kočka se s botami vydá na cestu, chytí zajíce a doručí ho do královského paláce. Promluví přímo ke králi a řekne mu, že jeho pán, pán z Karabasu – jméno, které si v tu chvíli vymyslel – posílá králíka jako dar na jeho stůl. Král je potěšen a s díky posílá kocoura na cestu.
Jelikož má mluvící kocour velké ambice a dalekosáhlé plány, pokračuje v předávání darů ve formě zvěřiny králi asi dva nebo tři měsíce. Tehdy se kocour doslechne, že král a jeho dcera – nejkrásnější princezna v zemi – se chystají na projížďku. Kocour požádá svého čmuchajícího pána, aby se vykoupal v rybníce, který je blízko cesty, po níž král s dcerou pojedou. Třetí syn udělá, co mu bylo přikázáno – a ujišťuji vás, že příběh si dává záležet na tom, aby zdůraznil, že syn se kocoura vůbec neptal – a kocour mu schová šaty.
Když král projíždí kolem, kocour křičí: „Pomoc! Pomoc! Můj pán markýz z Karabasu se utopí.“ Kočka se na něj podívá. Král se podívá ven a pozná kočku, a tak zastaví kočár. Kocour mu vysvětlí, že zatímco se jeho pán koupal, lumpové mu ukradli šaty, přestože se je kocour snažil zastavit. Král pošle sluhu, aby přinesl pro třetího syna nějaké jeho šaty, které si syn oblékne. A ejhle, když je třetí syn oblečen stejně jemně jako král, vypadá neuvěřitelně nápadně! (Považuji za osvěžující, že jediným skutečným kladným charakterovým rysem, který Perrault třetímu synovi přisoudil – kromě toho, že je ucházející -, je to, že je hezký. Pro jednou není ženská postava jediným hezkým, ale hloupým ňoumou)! Třetí syn vypadá tak hezky, že se do něj princezna zamiluje. (Poznámka: Řekl jsem, že není jediný hezký, ale hloupý ňouma.) Král požádá třetího syna/náhle titulovaného markýze z Carabasu, aby se k němu a jeho dceři připojil na jejich cestě. Třetí syn souhlasí.
V tu chvíli běží kocour před kočárem a instruuje různé sedláky, aby králi řekli, že pozemky patří markýzovi z Carabasu. Pokud tato slova neřeknou, kocour jim slíbí, že je rozseká jako mleté maso (Bonus! Kocour vyhrožuje, že na počest této slavné hlášky rozseká na mleté maso i děti z Kinzigu). Buď je kocour mnohem děsivější, než se zdá, nebo jsou sedláci šokováni kocourem, který výmluvně ovládá francouzštinu, a tak králi řeknou přesně to, co jim kocour nařídil. Třetí syn má dost rozumu na to, aby souhlasil se vším, co řeknou, a chlubí se úrodností země.
Kočka a kočár běží dál, až dorazí k majestátnímu zámku. Kočka, která stále běží napřed, k němu doběhne první. Na hradě žije neuvěřitelně bohatý zlobr, kterému patří všechny pozemky, které si kocour nárokoval pro svého pána. V příběhu se nedozvíme, zda je zlobr dobrý, nebo zlý, pouze se píše, že kočka si dala práci, než to všechno začalo, aby se dozvěděla o zemi, zlobrovi a zlobrově neobvyklé schopnosti měnit podobu. Kočka vede rozhovor podobný tomu, který vede Gabriela se zlobrem, a požádá zlobra, aby se proměnil ve lva. Zlobr to udělá a pořádně kočku vyděsí. Když se zlobr vrátí do své normální podoby, kočka ho vyzve, aby se proměnil v malé zvíře – krysu nebo myš. Zlobr se promění v myš a kočka se na něj vrhne a sežere ho.
Sotva kočka zlobra dorazí, přijde král a pohledný, ale stále hloupý třetí syn. Král se rozhodne zahrát si na Zlatovlásku a vtančí do zámku, aniž by věděl, kdo tam bydlí. Kočka je běží přivítat a vítá je na hradě markýze z Karabasu. Uspořádají oslavu a král si připije. Při dalším popíjení si všímá velikosti statků markýze z Carabasu a pozoruje, jak je jeho dcera zaražená. Říká třetímu synovi: „Budeš si za to moci sám, jestli se nestaneš mým zetěm“. Třetí syn s radostí souhlasí a ještě téhož dne se s princeznou ožení. Kocour se stane pánem a už nikdy se nebude honit za myšmi, leda pro vlastní zábavu.
To je původní příběh! V příštím příspěvku se podíváme na různá témata, která se v tomto příběhu objevují. Bude to fascinující téma, protože Kocour v botách se nepodobá žádnému jinému příběhu, který jsem adaptoval, protože hlavní hrdina – třetí syn – si nezaslouží vše, co je mu dáno. Děkuji vám za přečtení, šampióni, doufám, že se vám to bude líbit navíc!“