Pákistán je země nacházející se v jižní části Asie. Země je oficiálně známá jako Pákistánská islámská republika. Jedná se o jednu z nejlidnatějších zemí světa, jejíž rozloha činí přibližně 881 913 km² a která k roku 2018 živila přibližně 200 813 818 lidí. Tato statistika řadí Pákistán na šesté místo na světě z hlediska počtu obyvatel. Na východě sousedí s Indií, na západě s Afghánistánem, na jihozápadě s Íránem a na severovýchodě s Čínou, spolu s pobřežím dlouhým přibližně 650 kilometrů podél Arabského moře a Ománského zálivu. Jeho hlavním městem je Islámábád.
Pákistán slaví nezávislost 14. srpna 1947, což představuje den, kdy se pod vedením Muhammada Alího Džinnáha oddělil od Indie. Jelikož se jedná o muslimský stát, připadá tento svátek podle islámského kalendáře také na 27. ramadán v roce 1366
Krátká historie
Kolonizace indického subkontinentu byla zahájena návštěvou britské Východoindické společnosti v roce 1700. Společnost původně zamýšlela obchodovat s Východní Indií, ale nakonec převzala politickou kontrolu nad většinou regionu a obchodovala s Čínou. V době svého vzniku v roce 1600 měla společnost pouze několik set vojáků. O půldruhého století později došlo k velké expanzi, kdy se počet vojáků zvýšil přibližně na 3 000 v roce 1750, 26 000 vojáků v roce 1763 a 67 000 vojáků v roce 1778. Nejpočetnější náborovou pracovní silou byli Indiáni, kteří byli vycvičeni v britském systému.
Mírová smlouva a diplomatické vztahy mezi Sikhskou říší a Britskou východoindickou společností byly ve 40. letech 19. století přerušeny, což vedlo k první anglo-sikhské válce v letech 1845-1846. Ta byla důsledkem snahy sikhů nastěhovat se do území, které považovali za své vlastnictví. Tento krok byl považován za nepřátelský, což je přimělo vyhlásit válku. To spolu s válkou v sindské oblasti v roce 1843 pomohlo britské Východoindické společnosti rozšířit své území do Pákistánu, Indie a Bangladéše.
Po první světové válce se Muslimská liga i indičtí vůdci spojili proti Britské východoindické společnosti, aby poskytli jižní Asii nezávislost. Ve 30. letech 20. století navrhl Muhammad Alí Džinnáh, vůdce Muslimské ligy, vytvoření nezávislého státu pro muslimskou komunitu. Doporučil, aby se tento muslimský národ jmenoval „Pákistán“, což v urdštině znamená „země čistých“.
Po druhé světové válce v roce 1945 Britové udělili jižní Asii nezávislost. V srpnu 1947 Britové povolili rozdělení Indie a Pákistánu na samostatné nezávislé státy. Mezi Indií a Pákistánem však bez ohledu na rozdělení došlo k obnovení konfliktu. Tento spor vyústil v roce 1948 ve válku o Kašmír. Pákistán si nárokoval nadvládu nad tímto územím, protože většina jeho obyvatel byli muslimové, zatímco Indové tvrdili, že je součástí Indie. Válku zastavila Organizace spojených národů v roce 1949. Později v roce 1956 se Pákistán stal republikou. Prvním prezidentem byl zvolen generálmajor Iskander Mirza.