„Nevědomost častěji plodí sebevědomí než znalosti.“ – Charles Darwin
Pro mnoho lidí platí, že čím více se učíte, tím více si uvědomujete, jak málo toho vlastně víte. Uvědomíte si, že ve svých znalostech máte mezery, a můžete, ale nemusíte si je chtít doplnit, abyste byli o daném tématu lépe informováni.
Co se ale stane, když vám toto vědomí chybí? Co když jste natolik postiženi svou nevědomostí, že nejste schopni poznat, že vám v určité oblasti chybí znalosti?“
Dunningův Krugerův efekt (DKE) nastává, když vám vaše vlastní neschopnost brání vidět svou neschopnost.
Počkat, cože?“
A proč by vás to mělo zajímat?
Protože svět je plný vševědů, kteří ve skutečnosti vůbec netuší, o čem mluví – a čím více si tento jev uvědomíme, tím lépe budeme umět dešifrovat trolly chrlící falešné zprávy od pravdomluvných.
Loni v září prezident Donald Trump na Twitteru napsal, že Alabamu spolu s Karolínami a Georgií „s největší pravděpodobností zasáhne (mnohem) silněji, než se předpokládalo“ hurikán Dorian. Během několika hodin Národní meteorologická služba v Birminghamu v Alabamě napsala na Twitteru, že „Alabama nepocítí žádné dopady #Dorianu. Opakujeme, že v Alabamě nebudou cítit žádné dopady hurikánu #Dorian. Systém zůstane příliš daleko na východě.“
Také ve svém projevu v Pittsburghu tvrdil: „Děkuji vám za vaši podporu: „Stavíme zeď na hranicích Nového Mexika a stavíme zeď v Coloradu, stavíme krásnou zeď, velkou, která opravdu funguje, přes kterou se nedá dostat, pod kterou se nedá dostat, a stavíme zeď v Texasu. V Kansasu zeď nestavíme, ale dostanou výhody zdí, o kterých jsme se právě zmínili.“ Colorado nemá společnou hranici s Mexikem.
V obou případech, jak by DKE předpověděla (více viz zde), prezident vehementně hájil své původní stanovisko, věřil, že je pravdivé, a měnil mapy nebo překrucoval fakta, aby jeho výroky byly považovány za pravdivé.
Dunningův Krugerův efekt může být docela škodlivý, zejména pokud mají činy a slova následky.
Co je to Dunningův Krugerův efekt?
Efekt byl poprvé popsán v roce 1999 v práci dvou cornellských psychologů Justina Krugera a Davida Dunninga. Dunning a Kruger ve svých experimentech testovali účastníky v oblastech gramatiky, humoru a logiky a porovnávali skutečné výsledky studentů s úsudkem jednotlivých účastníků o tom, jak dobře si v testech vedli.
Příklad v experimentu s humorem dostali účastníci sadu vtipů a byli požádáni, aby na stupnici 1-11 ohodnotili, jak moc jsou vtipné. Hodnocení pak porovnali s hodnocením „vtipnosti“ osmi profesionálních komiků (tuto část účastníci neznali). Docela náročný úkol. (Upřímně řečeno, netuším, jak bych si s tím poradil já.)
Jako poslední otázka byli účastníci požádáni, aby odhadli, jak dobře jsou schopni rozpoznat, že je něco vtipné, ve srovnání s typickým studentem Cornellu.
Co zjistili Dunning a Kruger?“
Účastníci, kteří byli nejhorší v posuzování, zda je vtip vtipný (ve srovnání s komiky), si mysleli, že jsou v tomto úkolu nadprůměrní. Například lidé s výsledky v testu na 12. percentilu se odhadovali na 62. percentil. Naopak účastníci, kteří si v úloze vedli opravdu dobře, si mysleli, že jsou o něco horší, než ve skutečnosti byli.
V dalších úlohách byly použity otázky LSAT pro logiku a přípravná kniha na státní učitelskou zkoušku (protože humor může být rozhodně subjektivní). Výsledky však vždy platily:
Základem je efekt DKE: Čím méně jste v něčem společensky nebo intelektuálně kompetentní, tím více si budete jistí svými schopnostmi v dané oblasti. K tomuto přeceňování dochází částečně proto, že lidé, kteří jsou nekvalifikovaní nebo nekompetentní v přístupech, které používají k dosažení úspěchu a spokojenosti, trpí dvěma hlavními problémy. Nejenže se špatně rozhodují, a proto dospívají k nesprávným závěrům, ale jejich neschopnost je připravuje o možnost uvědomit si svou neschopnost. Místo toho zůstávají s mylným dojmem, že se jim daří dobře.
Zjednodušeně řečeno:
Co se můžeme naučit z Dunning Krugerova experimentu
Efekt DKE dále podporuje další známý psychologický efekt, který tvrdí, že většina lidí má tendenci přeceňovat své schopnosti. Lidé se v podstatě u všech úkolů hodnotí jako průměrní nebo nadprůměrní. Pokud chápete, jak průměry fungují, víte, že to není možné (někteří lidé musí být podprůměrní, někteří průměrní a někteří nadprůměrní, aby to celé fungovalo).
Jedním ze záhadných aspektů výsledků je to, jak se neschopní lidé díky životní zkušenosti nedokážou naučit, že jsou neschopní. Pokud člověk neustále něco kazí, nenaučil by se to nakonec? Vsadím se, že zde odpovídáte ano. Ale počkejte.
Proč se to děje?“
Jedním z důvodů je, že lidé v každodenním životě jen zřídka dostávají od ostatních negativní zpětnou vazbu o svých dovednostech a schopnostech. Můžeme tomu říkat takt, diplomatičnost nebo úcta k druhým, ale konečný výsledek je stejný: obvykle se vyhýbáme tomu, abychom lidem řekli, že něco pokazili. DKE nás však učí, že lidé potřebují upřímnou zpětnou vazbu.
V mé práci s klienty i v osobních vztazích tomu říkám radikální transparentnost. Odkazuje to na potřebu činit druhé odpovědnými za jejich činy – být k druhým zcela upřímný ohledně dopadu, který na vás jejich slova a činy mají.
A pokud lidé dostanou negativní zpětnou vazbu, musí ještě dojít k přesnému pochopení toho, proč k tomuto selhání došlo. Problém s neúspěchem spočívá v tom, že podléhá větší nejednoznačnosti než úspěch. Aby se úspěch dostavil, musí se mnoho věcí podařit:
K tomu, aby došlo k neúspěchu, stačí, aby chyběla kterákoli z těchto složek. Z tohoto důvodu, i když lidé dostanou zpětnou vazbu, která poukazuje na nedostatek dovedností, mohou to přičítat nějakému jinému faktoru (často vnějšímu – bylo špatné počasí, takže jsem byl mimo hru) nebo mohou případně obviňovat ostatní z nedorozumění (aby ochránili své sebevědomí). Více o této tendenci viz Základní atribuční chyba.
Existuje ještě jeden důvod, proč si lidé nemusí připustit, že jsou neschopní nebo jim chybí znalosti. Mohou neznat důležitou formu zpětné vazby: sociální srovnání. Jedním ze způsobů, jak se dozvídáme o svých kompetencích, je pozorování jednání druhých. Výzkumy ukazují, že ve srovnání s lidmi, kteří jsou odborníky v určitých oblastech, jsou lidé, kteří jsou v těch samých oblastech nekompetentní, méně schopni rozpoznat schopnosti u ostatních. V důsledku toho nejsou schopni poznat, že v dané oblasti měli menší kompetence, a častěji se přeceňují.
Nakonec obvykle platí, že věci, ve kterých nejsme skvělí, příliš nepraktikujeme. To znamená, že lidé, kteří jsou v určité oblasti nekompetentní, nejsou se svou nekompetentností konfrontováni často, což jim dává méně příležitostí k nápravě svých chyb, což nedostatky prohlubuje.
Mimo laboratoř Dunning a Kruger demonstrovali DKE při střelbě ze zbraně. Získali zájemce o zbraně, kteří dobrovolně vyplnili kvíz o bezpečnosti a znalostech střelných zbraní s 10 otázkami. Co zjistili? Majitelé zbraní, kteří o bezpečnosti zbraní věděli nejméně, své znalosti extrémně nadhodnotili. Nevím, jak u vás, ale u mě to opravdu vyvolává otázky (a pochybnosti) ohledně boje Američanů proti druhému dodatku o vlastnictví zbraní: Je možné, že právě ti, kteří mají nejméně znalostí buď o ústavě, nebo o zbraních a jejich bezpečnosti, vedou tuto diskusi?
Tady je náš první poznatek: Když si myslíte, že jste v něčem opravdu dobří, najděte si objektivní způsob, jak zhodnotit své odborné znalosti. Možná zjistíte, že se stáváte obětí DKE, aniž byste o tom věděli (protože byste to nevěděli).
Všichni jsme přece jenom lidé.
V příštím příspěvku se budeme věnovat dalším důležitým aspektům DKE, včetně jeho dopadu na štěstí, a možným řešením, která můžeme všichni využít v každodenním životě.