„Když Bůh zavře dveře, otevře okno, že?“ řekla autorka, jako by právě napsala nějaký odvěký axiom. Poté, co poslouchala vyprávění svého manžela o tom, jak kvůli poruše auta zmeškal důležitý pracovní pohovor, se tato maminka šesti dětí ujistila o dobré Boží prozřetelnosti: Když Bůh řekne „ne“ jedné příležitosti, můžeš si být jistá, že pro tebe má ve frontě jinou.
To je uklidňující.
Ale stejně jako mnoho jiných biblicky znějících frází ani tato v Bibli ve skutečnosti není. Není proto špatná, ale ani bychom neměli taková rčení přejímat jen proto, že mají určitou podobnost s Novým zákonem.
Svět je plný náboženských klišé a díky své chytlavosti a stručnosti mají jedinečnou moc vetknout se do našeho myšlení a formovat naše duchovní intuice. Nevědomky začínáme vnímat svět a rozhodovat se podle seznamu chytrých frází namísto Božího slova.
Co je na tom špatného?“
Ale chytlavost není problém. Písmo nám poskytuje hojnost krátkých, ostrých a vážných výroků, které Bůh zamýšlí, abychom je ukryli ve svých srdcích. Přísloví jsou nejzřetelnějším příkladem, ale také proroci a apoštolové projevují šalamounské umění pronášet pronikavé jednohubky.
Problém není ve formě, ale v obsahu. Otázka, kterou si musíme položit, zní: „Vystihuje výrok „Když Bůh zavře dveře, otevře okno“ přesně to, co Písmo učí o Boží prozřetelnosti v našem životě?“
Odstranění překážek není nutnou známkou toho, že nám Bůh „otevřel dveře“.
Za prvé, jazyk „otevřených dveří“ se vyskytuje v Novém zákoně. Když se Pavel a Barnabáš vrátili do Antiochie, připisovali svůj nedávný misijní úspěch tomu, že Bůh otevřel „dveře víry pohanům“ (Sk 14,27). Pavel řekl Korinťanům, že se mu v Efezu otevřely dveře k účinné práci (1 K 16,9). Stejným jazykem popsal příležitost v Troadě (2 K 2,12) a požádal Kolosany, aby se modlili, aby Bůh otevřel dveře větší příležitosti pro evangelium.
Za druhé, Bůh je pro nás a vede svou prozřetelnost s ohledem právě na naše dobro (Ř 8,28). Podnět, který stojí za tímto výrokem, je tedy v té míře, v jaké uznává Boží příchylnost k laskavosti vůči svým dětem, správný. I když nás potkávají potíže, Bůh tyto zkoušky působí k našemu prospěchu, protože nás miluje.
Jsou otevřené dveře vždy dobré?“
Ale to není vše, co Písmo učí. Dokonce i Pavlův výrok o tom, že Bůh všechno působí k našemu dobru (Ř 8,28), může být kooptován jako záruka toho, že výsledkem mé nedávné autonehody bude novější a lepší pickup střední třídy. Posílení našeho materiálního pohodlí není hlavním cílem Boží prozřetelnosti. To, jak Písmo definuje „dobro“ a jak nás učí interpretovat takzvané otevřené dveře, je stejně důležité jako memorování populárních biblických textů.
Navzdory mnohým populárním názorům nemusí to, co vnímáme jako otevřené dveře, znamenat, že kráčíme podle Boží vůle. Například když Bůh přikázal Jonášovi, aby kázal v Ninive, a on se odbelhal do Taršíše, byla jeho neomezená schopnost najít loď směřující do Taršíše známkou toho, že mu Bůh otevřel dveře? Ne.
Byla úrodná půda, velké bohatství a obrovské úspory bohatého muže známkou toho, že kráčí blízko Bohu a že by měl jít brzy na odpočinek (L 12,13-21)? Sotva. Odstranění překážek není nutným znamením, že nám Bůh „otevřel dveře“.
Jsou zavřené dveře vždy špatné?“
Nejenže bychom měli vnímat odpor jako znamení, že Bůh dveře zavřel. Když Pavel vyprávěl Korinťanům o dveřích účinné práce, které mu Bůh otevřel, dodal: „a je tu mnoho protivníků“ (1K 16,9). To, že Bůh otevřel dveře, může znamenat, že hned za jejich prahem čekají potíže. Nedostatek pokoje také neznamená, že dveře byly zavřeny. Dveře pro službu v Troádě byly otevřené, ale Pavel byl v duši neklidný, dokud nenašel Tita, a tak odešel a odešel do Makedonie (2 K 2,12-13).
Je možné zažít Boží odpor vůči našim plánům. Když postupujeme vpřed v pýše a domýšlivosti, může být život plný zbytečných potíží (Jk 4,6). Rozhlížení se po místnosti a hledání okna ti moc nepomůže, dokud se nevypořádáš se svou pýchou.
Rozhlížení se po místnosti a hledání okna ti moc nepomůže, dokud se nevypořádáš se svou pýchou.
Línost často vnáší do našeho každodenního života nepříjemné zádrhele a trnový plot často vypadá jako zavřené dveře (Př 15,19). Lenoch bude stále čekat na snazší okolnosti, zatímco Bůh od něj jednoduše očekává, že projeví Duchem posílenou píli a začne sám otevírat nějaké dveře.
Posouzení dveří a oken
Jak tedy rozeznat zavřené dveře a otevřená okna? Místo abychom se spoléhali na to, co vnímáme jako příznivé okolnosti, a pak tyto situace označovali jako otevřené dveře nebo okna plánu B, Bůh nás vyzývá, abychom se přizpůsobili jeho vůli, jak je zjevena v Písmu, a podle toho posuzovali naše souvislosti.
Možná to, co posuzujeme jako zavřené dveře, je běžný odpor, který přichází s životem v padlém světě; trní a bodláčí nás trápí všechny (jen lenochy trápí silněji). Takzvanými zavřenými dveřmi mohou být takové obtíže, jaké zažívá voják, když se pustí na nepřátelské území. Našim plánům na službu evangeliu budou často odporovat duchovní síly temnoty (Ef 6,10-20). Neměli bychom očekávat opak.
Je také možné, že nás Bůh na nějaký čas nechá v místnosti s pevně zavřenými dveřmi – bez osvěžení v podobě otevřeného okna. Jób kráčel podle Boží vůle, přesto ho trápila řada mysl ubíjejících zkoušek. Toužebně vyhlížel okno, ale vše zůstávalo pevně zapečetěné a přibité. Když Bůh zavře dveře, může tě na čas nechat ve tmě, dokud k tobě z vichřice nepromluví.
Bůh nás může na čas nechat v místnosti s pevně zavřenými dveřmi – bez osvěžení otevřeného okna.
„Když Bůh zavře dveře, otevře okno“ není zrovna hovorová moudrost, na které by se dal stavět tvůj život. Je příliš zjednodušující na to, aby zohlednilo bohatou strukturu Boží prozřetelnosti, a klame nás, abychom si mysleli, že život by měl být jedna příznivá okolnost za druhou (nebo příznivá okolnost bezprostředně následující po nepříznivé).
Možná Bůh otevřel to okno, abys měl kam házet zbožně znějící fráze. Začni s tímhle.