Všichni ve městě zřejmě věděli, že to McElroy udělal, přesto strávil ve vězení jen jedinou noc za to, že ho málem zabil. Nikoho to nepřekvapilo. McElroy o čtyři roky dříve napumpoval několik broků do břicha místního farmáře Romaina Henryho, když se snažil vyhnat tohoto černého pasažéra ze svého pozemku.
Taky mu to prošlo.
V době, kdy byl McElroy 10. července 1981 v záři ranního slunce zastřelen, se všichni obávali jeho za vlasy přitažené povahy a zádumčivé přítomnosti. Obyvatelům městečka Skidmore se možná ne všem líbilo, jak byl zabit – byla to přece vražda -, ale když zemřel, většina ze 435 obyvatel města si těžce oddechla. Konečně mohli v noci klidně spát, zejména Bo a Lois Bowenkampovi a jejich děti.
„Nebyla to taková spravedlnost, jaké se jim mělo dostat,“ řekla v telefonickém rozhovoru pro Patch ze svého domova v Oklahomě šedesátiletá Joyce Monteová, dcera Bowenkampových. „Postavili jsme se na odpor a udělali správnou věc. Šli jsme na policii. Šli jsme k soudu.
„Šli jsme všude, kam jsme mohli, ale spravedlnost zůstávala jemně stranou,“ dodala. „Když se na to podívám zpětně, tak justice má na zabití Kena McElroye stejný podíl jako kdokoli jiný ve Skidmore.“
To, co se toho dne ve Skidmore stalo, se příliš nelišilo od zcela předvídatelného výsledku protřepávání syceného nápoje, dokud se konečně nevysype.
Vzdělaný, ale „velmi mazaný“
McElroy, snědý, fyzicky zastrašující muž, který na své více než dvoumetrové postavě vážil asi 270 kilogramů, měl husté černé obočí a husté kotlety. Těžká víčka zakrývala chladné, ocelově modré oči, takže vypadaly jako půlměsíce.
Byl tak zlý, jak vypadal, ale v jeho zlověstném chování se skrývalo něco víc, řekl coloradský právník a spisovatel Harry MacLean, který s prominentní farmářskou rodinou Skidmorových žil s přestávkami asi pět let, zatímco pracoval na knize „Za bílého dne“, bestselleru New York Times, který popisuje McElroyův život a smrt.
„Byl velmi mazaný,“ řekl MacLean pro Patch. „Věděl, které lidi si má vybrat – slabé lidi – a své hrozby plnil právě tak často, aby lidé uvěřili, že udělá to, co řekl, že udělá.
„Měl status legendy a všechno to začalo být větší než on. Někdo zaslechl jeho jméno a legenda se zvětšila. Když ho pustili k soudu, ještě se zvětšila. Překračovalo to rámec pouhého mlácení lidí a zákeřného chování. Neutralizoval celý systém trestního soudnictví.“
„Naše orgány činné v trestním řízení po něm nikdy moc nešly. Ten hajzl by je zastřelil stejně rychle jako kohokoli jiného.“
– Kirby Goslee, farmář ze Skidmoru
Často se stávalo, že si svědci rozmysleli vypovídat ještě před zahájením soudních procesů, řekl MacLean, a pokud se případ dostal k soudu, porotce mohl otevřít poštovní schránku a najít v ní chřestýše. Gene McFadin, McElroyův „právník za niklák z Kansas City, dokázal Kena pokaždé vysekat z křížku“, řekl agentuře Patch Kirby Goslee, 71letý farmář ze Skidmoru, který stále obdělává půdu, kterou jeho rodina obhospodařovala před šesti generacemi.
Téměř všichni, s výjimkou Bo Bowenkampa, ustoupili.
Majitelé dobytka se dívali jinam, když v noci zmizelo několik kusů dobytka nebo prasat nebo se nápadně vyprázdnily sudy s benzinem používaným k pohonu zemědělských nástrojů. Pouhá zmínka o jeho příjmení stačila k vyvolání úzkosti, ne-li úplné hrůzy. Když ho rodiče potkali na ulici, odháněli své děti, zejména dcery, od McElroye, známého sukničkáře, který dával přednost mladým ženám, byl několikrát ženatý – včetně nevěsty, z jejíhož znásilnění byl obviněn – a zplodil 15 dětí.
Byla to otázka sebezáchovy. Odplata by byla tvrdá. Zavolat šerifovi kvůli jeho výhrůžkám bylo riziko, které byl málokdo ochoten podstoupit – ne že by to k něčemu bylo, řekl Goslee.
„Naše orgány činné v trestním řízení po něm nikdy moc nešly,“ řekl. „Ten parchant by je zastřelil stejně rychle jako kohokoli jiného.“
Ve Skidmorově prostořekosti řečeno, McElroye prostě bylo třeba zabít, jako je třeba uříznout gangrénu na noze, aby se zachránilo celé tělo. Zákon nehodlal lidem ze Skidmoru pomoci. Museli se postarat sami o sebe.
Střelba kvůli Penny Candy
To, co McElroye popudilo a dostalo do hledáčku místního obchodníka s potravinami, byl ten nejmalichernější přestupek. V dubnu 1980 řekla Trena McElroyová svému manželovi, že prodavač v Bowenkampově obchodě obvinil jejich čtyřletou dceru z krádeže penny candy. Bylo to nedorozumění, které však Bowenkampovým na několik měsíců udělalo ze života peklo.
„Bylo to tak nečekané, skoro až surrealistické,“ říká Monte, která občas pracovala v obchodě svých rodičů. „Kradlo se u nás v obchodech, ale … spousta lidí byla v těžkých časech.
„Ze strany mých rodičů šlo o jakousi tichou dobročinnost a nikdy je nestíhali. Když se jim zdálo, že se to příliš vymyká kontrole, poslali jednoho z nás nahoru a dolů. Nikdy nikoho neobvinili z krádeže v obchodě nebo ze zlodějiny. To se prostě nedělalo.“
Prodavačka Evelyn Sumyová byla v zadní části obchodu, když se otevřely dveře. Někdo ji varoval: „Za chvíli se setkáte s Kenem Rexem McElroyem.“
Podle Monteho stál tiše v zadní části obchodu, ale jeho žena se do Sumyové pustila v hádce protkané „čtyřpísmennými bombami“, řekl Monte. „Evelyn se snažila vysvětlit, co se stalo, že děti nikdo z krádeže neobvinil, a Trena řekla: „Proč by moje zkurvená dcera lhala?“
McElroyovi nakonec z obchodu odešli, ale když Bowenkamp ten večer zavřel, čekal venku. Odmítl se hádat a šel s Lois domů.
„Ten večer se znovu objevil před jejich domem, seděl tam s Trenou a pozoroval je,“ řekl Monte. „To se stalo vzorem. Jednou dokonce vystoupil a vystřelil z brokovnice na borovici u jejich domu. Evelyn bydlela přes ulici a on se ujistil, že je vidí.
„Odcházel a pak se vracel,“ řekl Monte.
Poté, jedné teplé červencové noci, „McElroy zastřelil mého otce“, když seděl na zadní nakládací rampě svého obchodu a čekal na opraváře klimatizace, řekl Monte. Jelení kulka v jedné komoře protrhla Bowenkampovi krk a přiblížila se na tři centimetry k jeho hlavě.
„Jak to, že ten člověk není ve vězení?“
Trooper státní silniční hlídky státu Missouri Richard Stratton, jediný muž zákona v severozápadním Missouri, který se kdy McElroyovi postavil, McElroye vypátral a zatkl ho na základě obvinění z pokusu o vraždu. Než složil kauci, strávil noc ve vězení, pak se hrozivě vplížil zpátky do hospody a kulečníkové herny D&G a zaujal své obvyklé místo.
„Jak to, že ten člověk není ve vězení?“ zeptal se policista. Monte zopakoval otázku, kterou mu položili mnozí, když se ráno po propuštění objevil ve Skidmore.
„McElroy by jen seděl a zářil na vás – prostě by na vás zíral – a nikdy byste nevěděli, na co myslí.“
– Joyce Monte
V měsících předtím, než McElroy stanul před soudem, chodili Bowenkampovi a Sumyová spát se strachem, probouzeli se vyděšení a žili v hrůze při každém nadechnutí. Spali na směny, na ulici je hlídal nějaký přítel nebo člen rodiny.
„Bylo tolik nocí, že táta nemohl jít ven posekat zahradu nebo zalít květiny, protože dole v ulici stál náklaďák a oni hlídali dům,“ řekla Monteová. „McElroy prostě seděl a zíral na tebe – prostě na tebe zíral – a ty jsi nikdy nevěděl, co si myslí.“
McElroy byl známý tím, že platil místním dětem za informace o tom, kdo a kdy je kde ve městě, takže Bowenkampovi si vytvořili vlastní síť informátorů.
Doručovali jim zprávy v šifrách. Například jedna z majitelek hostince D&G posílala své malé děti do obchodu s potravinami pro papírové ručníky, přičemž děti nevinně nevěděly, že telegrafují naléhavou zprávu pro Bowenkampovy, aby zavolali policii. McElroy byl ve městě a choval se agresivně.
„Mohli jsme ho nevidět tři nebo čtyři dny a pak jsme ho vídali každý den po celé týdny,“ řekl Monte. „Všichni si na nás dávali pozor. Když jste nevěděli, kde je, neodvážili jste se riskovat, že nebudete ve střehu.“
Poté, co McElroy vystřelil před jejím domem, se Evelyn Sumyová obrátila na městského šerifa Davea Dunbara.
„Dunbar s ním promluvil a vytáhl na něj zbraň,“ řekl Monte. „Dal výpověď.“
Se svou stížností se obrátila na tehdejšího šerifa okresu Nodaway Rogera Cronka. Ten byl nevzrušen.
„Šerif řekl: ‚Jestli ho budete muset zastřelit, dejte nám vědět a my si pro něj přijedeme, než začne smrdět,'“ řekla Monteová.
Bod zlomu
V létě 1981 porota vynesla nad McElroyem vůbec první rozsudek za trestný čin – za mírnější obvinění z napadení druhého stupně. Nejen to, doporučila mu strávit ve vězení maximálně dva roky.
McElroy unikl z vězení na kauci za odvolání a mohl zůstat na svobodě, dokud nevyčerpal svá odvolání, a svobodně se vysmívat svým obětem tím, co se stalo bolestně jasným: do vězení nikdy nepůjde.
Jak vyprávěl MacLean a další, McElroy se druhý den objevil v hospodě D&G a kulečníkové hale s puškou s bajonetem – což bylo porušením jeho kauce – a vyhrožoval, že Bowenkampovy dorazí.
Nikdo nepochyboval, že přesně to udělá.
Stále pracoval v justičním systému a svědci, kteří viděli McElroye se zbraní, poskytli okresnímu prokurátorovi informace, které potřeboval k žádosti o zrušení vazby. Obyvatelé města zorganizovali karavanu, která svědky doprovázela na slyšení – jednak na jejich ochranu, jednak jako projev solidarity.
McFadin, McElroyův právník, dosáhl odložení slyšení.
„To byla poslední kapka,“ řekl MacLean. „To bylo poslední selhání trestního soudnictví.“
Měšťané byli rozzuření. Ráno 10. července 1981 se jich desítky shromáždily v sále Americké legie ve Skidmore. Co by se dalo s McElroyem legálně dělat, ptali se šerifa Dannyho Estese, který byl zvolen o několik měsíců dříve. Ten opustil město právě ve chvíli, kdy Ken a Trena McElroyovi přijížděli, a pravděpodobně na silnici míjel McElroyův pickup Chevrolet Silverado ve svém křižníku.
Když se rozneslo, že McElroy je ve městě, několik mužů šlo od sálu Legie k D&G. Vypadněte z města, řekli si.
Když to Trena vyprávěl novinářům, skupina mužů je sledovala, když opouštěli D&G. McElroy nastartoval svůj pickup a ticho prořízl zvuk výstřelů. Několik mužů odvedlo Trenu do nedaleké banky, pryč od střelby.
Když střelba skončila, McElroy se skácel přes volant. Nikdo nevolal sanitku. Všichni prostě odešli domů.
Když Estes a státní policisté dorazili zpět do města, ulice byly prázdné a tiché, až na dunění kouřícího motoru McElroyova náklaďáku. Noha mu při výstřelu spadla na plynový pedál, což způsobilo, že se motor rozběhl na plné obrátky. Nikdo se neobtěžoval ho vypnout.
Vyšetřovatelé našli nábojnice ze dvou zbraní – pušky Magnum ráže 22 mm a mauseru ráže 8 mm, německé dálkové pušky z první světové války. Zbraně nebyly nikdy nalezeny.
Dvě velké poroty, žádné obvinění
Právník David Baird z Maryville ve státě Missouri, tehdejší prokurátor okresu Nodaway, uvedl, že v kontextu současných přestřelek mezi gangy je tento zločin poměrně nenápadný – svědky jsou mnozí, ale vidí je jen málokdo, kdo je ochoten riskovat svou bezpečnost udáním party.
„Řekl jsem to v roce 1981 a řeknu to i teď,“ řekl Baird agentuře Patch. „Jakmile se provaříte k faktům, co se stalo, můžete pravděpodobně poukázat na stovky podobných zpráv každý týden po celých Spojených státech.“
Kdyby McElroye zastřelil osamělý střelec v noci na temné silnici, „na den by se to dostalo do novin v Maryville,“ řekl MacLean. „Prostě by se o tom nepsalo.“
Málokdo byl tak silně kritizován jako Baird za to, že v případě McElroyovy vraždy nebylo zahájeno trestní stíhání.
„Případy se nevedou k soudu, aby se zjistilo, co se může stát. Neměli jsme dostatek důkazů, abychom mohli jít k soudu.“
– Bývalý státní zástupce okresu Nodaway David Baird
Jeho jednání je tajné, ale vdova po McElroyovi v tehdejších rozhovorech pro noviny uvedla, že okresní velké porotě sdělila, kdo jejího manžela zavraždil. Přesto porota nevrátila obžalobu, což dalo podnět ke konspiračním teoriím o krytí ze strany orgánů činných v trestním řízení, které jsou také tématem knihy „Nikdo nic neviděl“.
Do případu vstoupila FBI – „ztuha a vyhrožování lidem“, tak to líčí Monte, dcera Bowenkampových. Vyšetřovatelé kopali a kopali, ale obyvatelé Skidmoru mlčeli. Byla svolána velká federální porota. Opět nedošlo k žádnému obvinění a případ McElroyovy vraždy byl předán zpět Bairdovi.
Mnozí se divili: Proč Baird nevznesl obvinění proti muži, kterého Trena McElroyová označila za vraha svého manžela?
„Případy se nevedou před soudem, aby se zjistilo, co se může stát,“ řekl bývalý státní zástupce. „Neměli jsme dostatek důkazů, abychom mohli jít k soudu.“
Vražda mstitele?
Po vraždě se na Skidmore sjela média, což je událost, která dodnes definuje obyvatele malého města před celým světem – někdy s divoce přehnanými verzemi toho, co se stalo. Podle jedné z nich dokonce McElroy přijel do města na koni a byl zastřelen, uvedl bývalý prokurátor Baird.
„Některé z těchto věcí se prostě považují za fakta,“ řekl Baird.
Jednou z domněnek, které se Skidmore nedokázal zbavit, je, že McElroyova vražda byla aktem mstivé spravedlnosti. Baird ani MacLean, jehož kriminální román byl chválen jako přesný popis McElroyovy vraždy, na to neskočili.
„Nemáte město plné lidí, kteří by skrývali špatné svědomí. … Spousta z nich to neřekla ani svým manželkám a dětem. Prostě jen kamenně mlčeli.“
– Harry MacLean, autor knihy „Za bílého dne“
MacLean nevěří, že muži shromáždění onoho rána v sále Legie vůbec učinili „skupinové rozhodnutí“ McElroye zabít.
„To, co dalo vzniknout této teorii, je, že byli v sále Legie na schůzi, pak šli dolů do D&G . To, že to byla vražda z pomsty, není pravda z mnoha důvodů; kdyby se rozhodli ho zabít, nestáli by na ulici“, aby sledovali, jak se vražda odehrává, řekl.
To, že měli připravené zbraně, nebylo nic neobvyklého. Farmáři je nosili na zabíjení škůdců nebo na lov – vystavovali je na očích ve stojanech na zbraně na zadních oknech.
„Dva lidé se uprostřed celého incidentu rozhodli, že už toho mají dost,“ řekl MacLean.
Ti, kteří byli svědky vraždy, o ní už nemluvili, ne proto, že by byli součástí spiknutí, ale protože jsou od přírody stoičtí.
„Nemáte město plné lidí, kteří by skrývali špatné svědomí,“ řekl. „Byli to svědci. Je to opravdu tak, že se o tom nikdy nemluvilo – měli instinktivní reakci uzavřít se do sebe. Mnozí z nich to neřekli ani svým manželkám a dětem. Prostě mlčeli jako kámen.“
„Nikdy jsem si nemyslel, že by existovala řada telefonátů, které by chodily kolem – ‚neříkejte to nebo ono‘. Ti farmáři se znají od dětství. Vědí, jak kdo přemýšlí.“
Pokud jsou ti, kdo jsou zodpovědní za zabití McElroye, mstitelé, „je to proto, že je takovými učinil justiční systém,“ řekla Monteová. „Vlastně si myslím, že ti střelci nakonec zachránili životy,“ dodala. „McElroy se tak silně vymkl kontrole, že nepochybuji o tom, že by se pokusil zabít mého otce znovu, kdyby k tomu měl příležitost. Nepochybuji o tom, že by se pokusil zabít mou mámu. Soudy by nám ani Skidmorovi nepomohly. Policie by nám ani Skidmorovi nepomohla nebo nemohla pomoci. Tak co nám zbývalo?“
„Zabil ho strach“
Je asi přesné, že jen málokdo mimo McElroyovu rodinu ronil nad jeho smrtí slzy, ale mnoho obyvatel Skidmoru se stále potýká s podívanou na násilně a veřejně zabitého muže.
„Spousta lidí nebyla šťastná z toho, co se stalo,“ řekl MacLean. „Zaprvé, je to vražda. Ženy to nesly hůř než muži. Myslely na jeho ženu a děti a na to, kde je to zanechalo – zejména děti.“
Na otázku, kdo zabil Kena Rexe McElroye, možná nikdy nedostaneme odpověď.
„Kdyby je soudila porota složená z jejich vrstevníků, pochybuji, že by někdo z okolí střelce odsoudil. Obětovali jednoho pro blaho stovek.“
– Kirby Goslee
Estes, šerif, kterého se někteří snažili zapojit do spiknutí, je mrtvý. Stejně tak Stratton. Trena McElroyová se znovu vdala a vedla celkem normální život, po odchodu ze Skidmoru odmítala rozhovory. Zemřela v roce 2012. Del Clement, muž, kterého Trena označila za McElroyova vraha, zemřel v roce 2009 na cirhózu jater. Na smrtelné posteli se nepřiznal, ale někdo o něm napsal ve vzpomínce, že to byl „dobrý a statečný člověk“. McFadin, právník, který kdysi řekl deníku The New York Times, že „městu prošla vražda“, je také mrtvý.
Nakonec ho „zabil strach“, řekl Goslee.
„Bylo spravedlnosti učiněno zadost? Rozhodně ne,“ řekl. „Vražda je pořád vražda. Ale kdyby je soudila porota složená z jejich vrstevníků, pochybuji, že by tady někdo střelce odsoudil. Obětovali jednoho pro dobro stovek lidí. Ano, je to protizákonné, ale víte, zákon o něm neříká poslední definitivní slovo. Zákon měl spoustu šancí, spoustu příležitostí ho zavřít.“
Dodal Monte: „Spravedlnost zklamala všechny. Zklamala i McElroye, protože ho nedokázala ochránit před ním samotným. Justice kvůli tomuto případu prostě ztroskotala a pohořela.“