Senátorka Kamala Harris (D-CA) se v sobotu 7. listopadu zapsala do historie, když se stala první zvolenou viceprezidentkou v zemi. (Foto: Mark Makela/Getty Images)
Getty Images
Senátorka Kamala Harrisová ráda vypráví vinětu o své matce Shyamale Gopalan Harrisové. Je to otřepaná hláška, která se rozšířila do hashtagů a oficiálního zboží kampaně 2020, ale komercionalizace by jí neměla ubírat na významu: Shyamala, přistěhovalkyně z Indie, která přišla do Spojených států se snem léčit rakovinu, vychovala Harrisovou a její sestru Mayu jako silné černošky, které si uvědomují, co jejich identita znamená v americké práci a životě. „Moje matka se na mě dívala,“ řekla Harrisová, „a říkala: ‚Kamalo, možná jsi první, kdo udělá mnoho věcí, ale ujisti se, že nejsi poslední.“
Shyamala měla pravdu: její dcera byla „první“ několikrát. V roce 2010 se Harrisová stala první Afroameričankou a první ženou ve funkci kalifornské generální prokurátorky. V roce 2016 se stala první Američankou indického původu, která byla zvolena do Senátu Spojených států. V srpnu 2020 se stala první černoškou a první Asiatkou, která se objevila na prezidentské kandidátce významné politické strany.
V sobotu 7. listopadu agentura Associated Press předpověděla, že bývalý viceprezident Joe Biden a jeho protikandidátka, senátorka Kamala Harrisová, zvítězili ve státě Pensylvánie a získali více než 270 hlasů volitelů v prezidentských volbách 2020. Senátorka Harrisová si tak může připsat další prvenství: je oficiálně první ženou zvolenou viceprezidentkou v historii Spojených států a také první barevnou osobou, která toto ocenění získala.
Ve svém prvním veřejném prohlášení po vyhlášení volebního klání – tweetu – se Harrisová o těchto prvenstvích nezmínila. „Tyto volby jsou o mnohem více než o @JoeBiden nebo o mně,“ uvedla. „Je to o duši Ameriky a naší ochotě za ni bojovat. Čeká nás spousta práce. Začněme.“
Přítomnost Harrisové v závodě v roce 2020 – jak jako kandidátky na prezidentku v prvních dnech demokratických primárek, tak na viceprezidentku ve všeobecném volebním klání – byla silnou připomínkou toho, co našemu nejvyššímu národnímu úřadu už více než dvě století chybí.
„Je to takový krásný, uzavřený okamžik pro příběh Ameriky, protože si myslím, že ženy, a konkrétně černošské ženy, vykonaly tolik práce – a jsou jakousi páteří této země -, aniž by byla uznána práce, kterou jsme vykonaly,“ říká Alia Daniels, spoluzakladatelka globální queer digitální mediální sítě Revry. „A tak si myslím, že vidět někoho, kdo vypadá jako já, na jedné z těchto pozic, to je prostě úroveň hrdosti, kterou ani nevím, jestli dokážu plně vyjádřit.“
Danielsová poznamenává, že vzhledem k tomu, že jsme v posledních několika desetiletích viděli ženy dosahovat mocných pozic v soukromém sektoru – vzpomeňme na bývalou generální ředitelku společnosti Pepsico Indru Nooyiovou nebo šéfku General Motors Mary Barraovou, abychom jmenovali alespoň několik firemních lídrů, kteří překonávají hranice -, může být až příliš snadné považovat ženské vedení za samozřejmost. „Ale toto je nejvyšší pozice v naší zemi, kterou zastává žena,“ říká. „Je něco, co je skutečně vidět.“
Americká veřejnost již byla svědkem toho, jak Harrisová na národní scéně prosazuje své odborné znalosti a autoritu: její používání slov „mluvím“ během viceprezidentské debaty minulý měsíc bylo mistrovskou třídou v jednání s mužským přerušovatelem a její výslechy tehdejšího generálního prokurátora USA Jeffa Sessionse a nynějšího soudce Bretta Kavanaugha při senátních slyšeních v letech 2017 a 2018 byly podobnými ukázkami ženské sebejistoty a schopností. Její nadcházející působení ve výkonné moci má však potenciál být stejně poučné jako inspirativní.
„Nikdo nemůže popřít sílu toho, že v mocenské pozici vidí někoho, kdo sdílí identitu, jako je vaše pohlaví nebo rasa, které jsou v americké společnosti jistě tak významné,“ říká Colleen Ammermanová, ředitelka Genderové iniciativy na Harvard Business School. Ammermanová poukazuje na výzkum, který ukázal, že ženské vzory a mentoři, stejně jako pouhé vystavení portrétů vedoucích žen, mohou pomoci povzbudit ženy, aby se ozvaly, postavily se a možná dosáhly více. „Obrazy vedení a moci, které vidíme, jsou v drtivé většině bílé a mužské. Někdy si toho ani pořádně nevšimneme, dokud neuvidíme něco jiného,“ říká.
Henah Parikhová, manažerka rozvoje a komunikace v neziskové organizaci She’s the First, která se věnuje boji proti genderové nerovnosti prostřednictvím vzdělávání, to vyjadřuje takto: „Nemůžete být tím, co nevidíte.“ Poukazuje na výzkumy, které ukazují, že bez ženských vzorů přestávají dívky věřit, že mohou být čímkoli, čím chtějí, už v pěti letech. Ženy jako Harrisová s tím pomáhají bojovat.
„Hodně mluvíme o těchto ženách průkopnicích, jako je Kamala Harrisová, které jsou historicky první, ale zároveň dláždí cestu pro to, aby za sebou táhly další dívky a ženy,“ říká Parikhová. „A to je pro mě a pro spoustu žen, ale zejména pro mě jako jihoasijskou ženu, tak důležité.“
Zvolení senátorky Harrisové viceprezidentkou přichází ve chvíli, kdy pandemie zabila více než 200 000 Američanů a další tisíce připravila o práci. Ženy byly postiženy nepřiměřeně: Podle statistického úřadu práce vypadlo v září z pracovního procesu 865 000 žen oproti 216 000 mužů. Nároky na péči o děti a dálkové studium kladené na matky pracující z domova mohou vymazat téměř desetileté úspěchy žen na pracovišti, pokud manželé, zaměstnavatelé a vláda nebudou pracovat na hledání řešení a poskytování podpory.
Sám Harris to nemůže napravit. Podle Aimee Kovalové, spoluzakladatelky a prezidentky společnosti Metis Consulting, B-corp a certifikovaného podniku pro zdravotně postižené, který poskytuje technologické a manažerské poradenství, je však Harrisová díky svým zkušenostem dcery, tety a nevlastní matky kvalifikovanější než předchozí obyvatelé Bílého domu, aby porozuměla jedinečným problémům, kterým ženy čelí.
„Pro mě má volba ženy v Bílém domě velký dopad v tom, že přichází s perspektivou, kterou jsme podle mého názoru neviděli dostatečně, nebo s dostatečným pochopením na federální úrovni od zákonodárců, kteří tyto problémy nebrali v úvahu, neřešili otázky, jako je péče o děti a financování škol,“ říká Koval.
Koval poznamenává, že ať už spravedlivě, nebo nespravedlivě, všechny oči budou upřeny na Harrise, pokud jde o tyto otázky; tato úroveň kontroly a tlaku je jednou z dobře zdokumentovaných nevýhod toho, že je v organizaci „první“ nebo „jediný“. Ve federální vládě, kde si demokraté udrželi většinu ve Sněmovně reprezentantů, ale kontrola nad Senátem je stále nejasná, mohou ženy jako Cori Bushová – první černoška zvolená do Kongresu za stát Missouri – a nově zvolené členky „Družiny“ (kongresmanky Ayanna Pressleyová, Alexandria Ocasio-Cortezová, Ilhan Omarová a Rashida Tlaibová) využít svých osobních zkušeností a politického vlivu také k prosazování těchto politik. Ale míra zastoupení žen ve vládě, i když bylo do 117. Kongresu dosud zvoleno rekordních 131 žen, stále zaostává za mírou zastoupení žen v široké veřejnosti. Práce není u konce.
„Pevně věřím, že pokrok není nevyhnutelný,“ říká Ammermanová z Harvardu. „A myslím si, že je nebezpečné myslet si, že jsme překonali jednu bariéru, a tak budeme automaticky pokračovat.“
Jackie Adamsová, spoluautorka knihy „Požehnání“ a první afroamerická zpravodajka, která byla oficiálně pověřena pokrýváním Bílého domu Reagana a Bushe mladšího pro CBS News, sleduje, jak se ženy ucházejí o mocenské pozice od roku 1984, kdy byla Geraldine Ferrarová první ženskou kandidátkou na viceprezidentku na kandidátce velké strany. Při pohledu na vývoj volebních cyklů 2018 a 2020 nachází důvody k optimismu, pokud jde o ženské vůdcovství, kromě čerstvého statusu Harrisové jako zvolené viceprezidentky. „Na úřady kandiduje více barevných žen než kdykoli předtím,“ řekla. „Myslím, že se roztočil setrvačník, který se možná posune o něco rychleji dopředu, senátorka Harrisová se stane viceprezidentkou, ale i kdyby se jí nestala, nezastaví se to.“
Inspirace, kterou Harrisová již vštípila mladým dívkám, je patrná z tweetů a fotografií zachycujících halloweenské kostýmy (Converse a další) a z projevů na cestách. Význam jejího zvolení se však neomezuje jen na generaci Z.
„Senátorka Harrisová má vlastně stejné narozeniny jako moje maminka,“ říká Parikhová z She’s the First a pokračuje vysvětlením, že jak její maminka, tak Shyamala Gopalan Harrisová pocházejí z jižní Indie a obě se přišly do Ameriky hodně učit. Parikhová popisuje, že když slyšela, jak Harrisová s takovou láskou mluví o Shyamale, napsala své vlastní matce.
„Řekla jsem jí: ‚Jen doufám, že máš pocit, že jsi v této zemi zaznamenala nějaký růst, už jen tím, že jsi to viděla v televizi‘. Miliony Indů po celé zemi se s tím mohou ztotožnit,“ říká. „Je to něco, co jsme nikdy předtím nezažili.“
Sledujte mě na Twitteru. Pošlete mi bezpečný tip.