Křesťanské dějiny

“ ležet před Bohem jako v prachu, abych nebyl ničím a aby Bůh byl vším, abych se stal jako malé dítě.“

Ve čtrnácti letech Jonathan Edwards, již student Yaleovy univerzity, četl filozofa Johna Locka s větším potěšením, „než jaké nachází nejchamtivější lakomec, když sbírá hrsti stříbra a zlata z nějakého nově objeveného pokladu“

Byl to také mladý muž s hlubokou duchovní citlivostí. V sedmnácti letech, po období trápení, řekl, že se mu svatost zjevila jako úchvatná, božská krása. Jeho srdce toužilo „lehnout si před Bohem jako do prachu, abych nebyl ničím a aby Bůh byl vším, abych se stal jako malé dítě.“

Tato kombinace intelektu a zbožnosti charakterizovala celý Eduardův život.

.

Diplomovaný obrozenec

Edwards se narodil v East Windsoru, Connecticutu a v roce 1722 získal magisterský titul na Yaleově univerzitě. Dva roky se učil u svého dědečka Solomona Stoddarda, než se v roce 1729 stal jediným kazatelem ve farnosti Northampton ve státě Massachusetts.

Mezitím se ve svých 20 letech seznámil se Sarah Pierrepontovou. Jejich svatba následovala po čtyřech letech často trýznivých námluv pro plachého a intenzivního Edwardse, ale nakonec se jejich manželství ukázalo jako hluboce uspokojující pro oba. Edwards je popsal jako „neobyčejný svazek“ a v kázání na téma Genesis 2,21-25 řekl: „Když Adam vstal z hlubokého spánku, Bůh mu přivedl ženu z blízkosti jeho srdce“. Nakonec se jim narodilo 11 dětí.

V roce 1734 Edwardsovo kázání o ospravedlnění z víry vyvolalo jiný druh zbožnosti: v jeho farnosti vypuklo duchovní probuzení. V prosinci došlo k šesti náhlým obrácením. Na jaře jich bylo kolem třiceti týdně.

Nebylo to způsobeno divadlem. Jeden pozorovatel napsal: „Sotva gestikuloval, ba ani se nepohyboval, nepokoušel se elegancí svého stylu ani krásou svých obrazů uspokojit vkus a okouzlit představivost“. Místo toho přesvědčoval „ohromující vahou argumentů a s takovou intenzitou citu“.

Edwards si vedl pečlivé písemné záznamy o svých pozorováních a zaznamenal je v knize A Faithful Narrative of the Surprising Work of God (1737) a jeho nejúčinnější kázání byla publikována pod názvem Justification by Faith (1738), která byla hojně čtena v Americe i Anglii. Tato díla pomohla o několik let později podnítit Velké probuzení (1739-1741), během něhož byly tisíce lidí pohnuty kázáním britského George Whitefielda. Whitefield četl Edwardsovu knihu, a když přijel do Ameriky, snažil se ho navštívit. Edwards pozval Whitefielda, aby kázal v jeho kostele, a hlásil: „Shromáždění bylo neobyčejně rozplakané … téměř celé shromáždění bylo po velkou část času v slzách“. Mezi „celé shromáždění“ patřil i sám Edwards.

Během Velkého probuzení Edwards přispěl snad nejslavnějším kázáním v americké historii, „Hříšníci v rukou rozhněvaného Boha“. Bohužel se od té doby na Edwardse pohlíží jako na emotivního a odsuzujícího probuditele, zatímco ve skutečnosti jej kázal stejně nezaujatě jako všechna svá kázání.

Navzdory svému nezaujatému stylu Edwards trval na tom, že pravé náboženství má kořeny v citech, nikoli v rozumu. Obhajoval citové vzplanutí Velkého probuzení, zejména v Pojednání o náboženských citech (1746), mistrovském díle psychologického a duchovního rozlišování, a v knize Několik myšlenek o současném probuzení náboženství v Nové Anglii (do níž zahrnul popis duchovního probuzení své manželky).

A v době, kdy byl zpěv žalmů téměř jedinou hudbou, kterou bylo možné slyšet ve sborech, Edwards podporoval zpěv nových křesťanských písní, zejména písní Isaaca Wattse.

Newton a Bible

Edwards považoval osobní obrácení za rozhodující, a proto trval na tom, aby přijímání mohly přijímat pouze osoby, které učinily vyznání víry, jehož součástí byl popis jejich zkušenosti s obrácením. Tím zvrátil politiku svého dědečka a znepřátelil si svou kongregaci, která ho v roce 1750 vyloučila.

Několik dalších let působil jako misionářský pastor u indiánů ve Stockbridge ve státě Massachusetts a kromě jiných teologických pojednání napsal knihu Svoboda vůle (1754), brilantní obhajobu Boží svrchovanosti. V něm tvrdil, že můžeme svobodně dělat, co chceme, ale nikdy nebudeme chtít plnit Boží vůli bez vize jeho božské přirozenosti, kterou nám předává Duch svatý. Fascinován newtonovskou fyzikou a osvícen Písmem Edwards věřil, že Boží prozřetelnost je doslova spojovací silou atomů – že vesmír by se zhroutil a zanikl, kdyby Bůh neudržoval jeho existenci od jednoho okamžiku k druhému. Písmo potvrzovalo jeho názor, že Kristus „udržuje všechno svým mocným slovem“ (Žd 1,3 RSV). Takové byly plody jeho celoživotního zvyku vstávat ve čtyři hodiny ráno a studovat třináct hodin denně.

Kolegie v New Jersey (později Princeton) ho v roce 1758 povolala za svého prezidenta. Brzy po svém příchodu však Edwards zemřel na nové očkování proti neštovicím. Bylo mu 55 let.

Zanechal po sobě nemalé dědictví: Edwards je považován (někteří by řekli, že spolu s Reinholdem Niebuhrem) za největšího amerického teologa.