Právě když si myslíte, že šílenství kolem obviňování našich genů už nemůže být horší, „gen válečníka“ se stane virálním. Nejnovějším médiem, které se jím ohání, je pořad Dr. Phila, který 4. dubna odvysílal pořad „Zrozeni k zuřivosti?“. Z upoutávky: „Vědci se domnívají, že možná vědí, proč se někteří lidé hněvají rychleji než jiní. Nová studie naznačuje, že v DNA zuřivců může za nitky tahat ‚gen bojovníka‘. Mohou mít dnešní hosté genetické dispozice k záchvatům zuřivosti?“
Dr. Phil, psycholog, jehož skutečné jméno je Phil McGraw, představil tři „rageaholiky“ – včetně Lori, která o sobě říká, že je „tasmánský ďábel“, a Scotta, hvězdy reality show a „rváče“ – a také Rose McDermottovou, politoložku z Brownovy univerzity a výzkumnici genu válečníka. McDermottová tvrdila, že gen válečníka, který se vyskytuje asi u 30 procent populace, zvyšuje pravděpodobnost, že se budete dopouštět „fyzické agrese“.
Dr. Phil nechal rageaholiky otestovat a hádejte co? Všichni měli gen bojovníka! „To je informace, abyste věděli, že jste náchylnější, ohroženější a predisponovanější – podobně jako někdo, kdo má světlou pleť a snadněji se spálí na slunci,“ informoval doktor Phil moudře své hosty. „Neznamená to, že musí prožít život spálený na slunci. Přijímají opatření, aby se před tím ochránili.“ Tasmánský ďábel si povzdechl: „Je to úleva, že s tím hněvem něco souvisí a není to vyvoláno tím, že to chci dělat.“
Webové stránky doktora Phila odkazují na společnost FamilyTreeDNA, „přední světovou společnost zabývající se testováním DNA přímo pro spotřebitele. “ Zašlete společnosti seškrab z tváře a ta vám za 69-99 dolarů řekne, zda máte gen válečníka, pokud nepůjdete přes web Dr. Phila.
Tato laciná talk show není zdaleka jediná, kdo gen válečníka propaguje. Dr. Phil si totiž vypůjčil titulek z nedávného pořadu National Geographic „Zrozeni k zuřivosti?“, který také zkoumá „znepokojivou možnost, že někteří lidé jsou zrozeni k zuřivosti“. Pořad sleduje Henryho Rollinse, podle vlastních slov bývalého punk rockera s nepříjemnou povahou, který dělá rozhovory s „motorkáři mimo zákon, bojovníky smíšených bojových umění“ a dalšími drsňáky a opět i s McDermottem. V prosinci loňského roku naskočila stanice ABC News s rozhovorem s McDermottem, který prohlásil: „V mnoha a mnoha studiích se objevuje chování, které vypadá, že souvisí s fyzickou agresí nebo nějakou poruchou chování.“
Příběh genu bojovníka se datuje od počátku 90. let, kdy několik skupin oznámilo souvislost mezi násilnou agresivitou a genem na chromozomu X, který kóduje enzym zvaný monoaminooxidáza A (MAOA), jenž reguluje funkci neurotransmiterů, jako jsou dopamin a serotonin. Tato souvislost se poprvé objevila na základě studií velké nizozemské rodiny, jejíž mužští členové byli mírně retardovaní a extrémně násilničtí. Dva z nich byli žháři, jeden se pokusil autem přejet zaměstnavatele, další znásilnil svou sestru a pokusil se vidlemi probodnout ředitele psychiatrické léčebny. Všem mužům chyběla monoaminooxidáza A, což naznačuje, že měli defektní verzi genu MAOA.
Později jiní vědci zaznamenali korelaci mezi násilnou agresivitou a alelou genu MAOA, MAOA-L, která produkuje nízké hladiny enzymu MAOA; korelace byla údajně silnější, pokud nositelé v dětství zažili nějaké trauma. Alela MAOA se vyskytuje u opic a opic Starého světa i u lidí, což vedlo ke spekulacím, že alela vznikla před 25 miliony let u společného předka těchto primátů a následně byla zvýhodněna přírodním výběrem. V článku ze 4. května 2004, který shrnuje celý tento výzkum, nazval časopis Science alelu MAOA „genem bojovníka“, což je nejstarší zmínka o tomto termínu, kterou jsem našel.
Rasa se nevyhnutelně objevila. V roce 2007 Rod Lea a Geoffrey Chambers, výzkumníci z Victoria University of Wellington na Novém Zélandu, uvedli, že MAOA-L se vyskytuje u 56 % maorských mužů. „Je dobře známo,“ komentovali výzkumníci v časopise The New Zealand Medical Journal, „že Maorové byli v minulosti neohroženými válečníky.“ Rasová profilace vědců vycházela ze studie 46 mužů, kteří museli mít pouze jednoho maorského rodiče, aby byli definováni jako Maorové. Lea a Chambers uvedli, že MAOA-L se méně často vyskytuje mezi bělochy (34 %) a Hispánci (29 %), ale ještě častěji mezi Afričany (59 %) a Číňany (77 %).
V roce 2009 Kevin Beaver, kriminolog z Floridské státní univerzity, tvrdil, že muži s MAOA-L se častěji hlásí ke členství v gangu (pdf). Jeho studie však také ukázala, že naprostá většina nositelů MAOA-L nejsou členy gangů; navíc přibližně 40 % členů gangů nebylo nositeli MAOA-L. Stejně jako McDermott, i Beaver vystupoval v pořadu National Geographic „Born to Rage?“
Studie McDermotta a jeho čtyř kolegů z roku 2009 „Monoamine Oxidase A Gene (MAOA) Predicts Behavioral Aggression Following Provocation“ (Gen monoaminooxidázy A (MAOA) předpovídá agresivní chování po provokaci), která vyvolala velkou část nedávné publicity věnované genu bojovníka, byla publikována v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS). Článek tvrdil, že nositelé MAOA-L častěji než nenositelé reagovali „agresivním chováním“ vůči někomu, o kom si mysleli, že je ošidil o peníze, které si vydělali v laboratorním testu. „Behaviorální agrese“ byla definována jako donucení domnělého podvodníka konzumovat pálivou omáčku.
I když pomineme otázku, zda se podávání někomu pálivé omáčky počítá jako „fyzická agrese“, McDermottova studie neposkytuje téměř žádný důkaz pro gen bojovníka, protože rozdíl mezi nositeli a nenositeli byl nepatrný. McDermott a spol. zkoumali 70 osob, z nichž polovina nesla gen bojovníka. Vědci zjistili, že 75 % nositelů genu válečníka „vybíjelo agresi“, když byli podvedeni – ale stejně tak to dělalo 62 % osob, které nebyly jeho nositeli. Navíc když byly subjekty podvedeny o menší částky peněz, „nebyl mezi oběma skupinami žádný rozdíl“.
Je zřejmé, že gen válečníka nemůže dostát svému jménu. Kdyby tomu tak bylo, celý svět – a zejména Čína, pokud jsou výše citované rasové statistiky alespoň trochu přesné – by se zmítal v násilí. Gen válečníka se podobá dalším pseudoobjevům, které se objevily v behaviorální genetice, jako je gen homosexuálů, gen Boha, gen vysokého IQ, gen alkoholismu, gen gamblingu a gen liberálů. (Viz mé předchozí sloupky o liberálním genu a genu homosexuálů.)
Nedobré výsledky behaviorální genetiky pramení ze dvou faktorů. Za prvé, hledání korelací mezi tisíci geny a tisíci znaky a poruchami je náchylné k falešně pozitivním výsledkům, zejména pokud jsou znaky tak křehké jako „agrese“ a „trauma z dětství“ (proměnná, která některým výzkumníkům pomáhá spojovat MAOA-L s násilným chováním). Za druhé, média – včetně respektovaných vědeckých časopisů, jako jsou Science a PNAS, a také pořadů, jako je Dr. Phil – jsou náchylná k hypotetickým „objevům“, které přitáhnou pozornost.
Fascinace médií genem bojovníka připomíná hrozivá tvrzení, která se před desetiletími objevila v souvislosti se „syndromem XYY“, kdy se muži rodí se dvěma chromozomy Y místo jednoho; tento syndrom postihuje přibližně jednoho z tisíce mužů. V šedesátých letech minulého století identifikovali britští vědci devět mužů, kteří měli chromozom Y navíc a u nichž byly zaznamenány násilnické výpady. Tato korelace nebyla překvapivá, protože všichni muži byli uvězněni v psychiatrické léčebně pro násilné pacienty. Další výzkumníci, kteří se rovněž zaměřili na pacienty v ústavech a na zločince, záhy prohlásili, že našli důkazy o tom, že muži s chromozomem XYY jsou hyperagresivní „nadsamci“, u nichž hrozí, že se stanou násilnými zločinci.
Tvrzení o nadsamcích XYY bylo propagováno deníkem The New York Times a dalšími mainstreamovými médii, zakotveno v učebnicích biologie a společenských věd, a dokonce se dostalo i do zápletek filmů, románů a televizních pořadů (jak dokládá vynikající heslo o syndromu XYY na Wikipedii). Mezitím následné studie neinstitucionalizovaných mužů XYY nepotvrdily původní tvrzení. Ve zprávě „Pochopení a prevence násilí“ z roku 1993 dospěla Národní akademie věd k závěru, že neexistuje žádná souvislost mezi syndromem XYY a násilným chováním. V roce 2007 se nicméně vysílal pořad CSI: Miami s názvem „Born to Kill“, v němž vystupoval sériový vrah s chromozomem Y navíc.
Na rozdíl například od teorií multivesmíru mohou mít nepodložená tvrzení o lidské genetice reálné důsledky. Rasisté se chopili výzkumu genů válečníků jako důkazu, že černoši jsou vrozeně násilnější než běloši. V roce 2010 obhájci Bradleyho Waldroupa, muže z Tennessee, který v opileckém vzteku rozsekal a zastřelil ženu, naléhali na porotu, aby se nad ním slitovala, protože je nositelem genu válečníka. Podle National Public Radio porota na tento „vědecký“ argument skočila a odsoudila Waldroupa za zabití, nikoliv za vraždu. Státní zástupce označil svědectví o „genu bojovníka“ za „kouř a zrcadla“. Měl pravdu.
Foto Mela Gibsona ve filmu Statečné srdce se svolením Wiki Commons
.