DHA supplément 8 Dialogues d’histoire ancienne supplément 8, 2013, 65-78
Jordanes, bitva na Katalaunských pláních, a Konstantinopol
Conor Whately1
University of Winnipeg
Během prvních zhruba patnácti let Justiniánovy vlády se nejen rozrostla říše, ale stát byl také poměrně úspěšný na bitevním poli. Zvraty (Amida, 502-503) z první poloviny šestého století proti Peršanům ustoupily některým vítězstvím (Dara, 530). To otevřelo cestu k rekonkvistám severní Afriky a Itálie, které byly obhajovány v Justiniánově legislativě,2 prostřednictvím velkolepých podívaných, jako byl Belisariův triumf,3 a v umění a literatuře říše. 4 Růst říše částečně vedl k růstu hlavního města: Justiniánova Konstantinopol byla kosmopolitním místem, jehož obyvatelé pocházeli ze všech částí východní říše, nemluvě o těch, kteří přišli z nově dobytých oblastí, jako byla Afrika a Itálie. Od roku 540 se však úspěch změnil v porážku, protože říše utrpěla řadu neúspěchů. Krátce po rychlém dobytí vypuklo v Africe povstání, zatímco italští Ostrogóti sužovali Východořímany téměř deset let po Belisarově vstupu do Ravenny v roce 540. Peršané vyplenili Antiochii, na Balkáně sílily nepokoje a ke všemu vypukl dýmějový mor, jemuž padl za oběť i sám Justinián, ačkoli patřil k těm šťastlivcům, kteří přežili. 5 Není divu, že se různá míra úzkosti, kterou pociťovali obyvatelé hlavního města, odrazila v jejich literární tvorbě. Jan Lýdský prozrazuje své nepřátelství vůči Justiniánovi ve svém díle O
.