Předci 
Obsah
- 1 Životopis
- 1.1 Raný život
- 1.2 Kariéra
- 1.3 Odkaz
- 2 Zdroje
Životopis
John Candy byl kanadský herec.
Raný život
John Franklin Candy se narodil 31. října 1950 v Newmarketu, Ontario. Byl synem Sidneyho Candyho a Evangeline Akerové. Jeho rodina pocházela z dělnické třídy, byla římskokatolického vyznání a měla anglický, skotský, polský a ukrajinský původ.
John navštěvoval Neil McNeil Catholic High School, kde usiloval o kariéru fotbalisty. Zranění mu tento sen zhatilo a po maturitě se zapsal na Centennial Community College, kde studoval žurnalistiku, ale průběžně se věnoval i herectví. Navštěvoval také McMaster University.
John se v roce 1979 oženil s Rosemary Margery (Margaret) Hoborovou, jejich vztah začal rande naslepo. Rose je keramička a abstraktní malířka. Dvě Johnovy děti ho popsaly jako stejně milého, potrhlého a roztomilého, jako byly jeho postavy na obrazovce. Byl také milovníkem zvířat, často zachraňoval sirotky, které našel v útulcích, a vodil si je domů na rodinnou farmu, přestože v domácnosti byly alergie. Nejvíce ze všeho mu záleželo na rodině. Jeho děti se také staly herci.
Kariéra
John se poprvé objevil na velkém plátně ve filmu Třída ’44, následovalo několik dalších nízkorozpočtových filmů v průběhu 70. let. Několikrát se objevil také v kanadské televizi a brzy se stal členem torontské pobočky Second City, díky čemuž si ho všimla americká televize. Byl známý svými milými postavičkami, za jejichž scénář získal na počátku osmdesátých let dokonce cenu Emmy.
Mimikry byly jedním z Johnových komediálních talentů, které v Second City často využíval. Mezi jeho známější osobnosti patřili Divine, Orson Welles, Julia Childová, Richard Burton, Luciano Pavarotti, Tip O’Neill, Don Rickles, Curly Howard, Jackie Gleason, Tom Selleck, Ed Asner a Gertrude Steinová.
John je připomínán především díky své práci v hollywoodských filmech. Proslavil se jako člen torontské pobočky Second City a s ní spojeného televizního seriálu Second City. Některé z jeho nejpamátnějších rolí byly v komediálních filmech, např: The Blues Brothers, Stripes, Splash, Cool Runnings, Summer Rental, Home Alone, The Great Outdoors, Spaceballs; Planes, Trains, and Automobiles; a Uncle Buck, stejně jako několik dramatičtějších rolí, například ve filmech Only the Lonely a JFK. Jako režisér debutoval v roce 1994 v komedii Rukojmí na jeden den, v níž si také zahrál epizodní roli. Obzvláště rád spolupracoval s Johnem Hughesem, který později po Johnově smrti podporoval jeho rodinu.
V roce 1991 se Bruce McNall, Wayne Gretzky a John stali majiteli klubu kanadské fotbalové ligy Toronto Argonauts. Trojice slavných majitelů vzbudila v Kanadě pozornost. Na vybudování týmu vynaložili značnou částku peněz a Argonauts získali v roce 1991 Grey Cup. Do roku 1994 John svůj podíl v týmu prodal.
Společně s Danem Aykroydem a Jimem Belushim byl částečným vlastníkem sítě restaurací House of Blues s hudební tematikou.
V době své smrti John zvažoval roli Ignáce J. Reillyho v případné filmové adaptaci románu Johna Kennedyho Toola A Confederacy of Dunces, oceněného Pulitzerovou cenou. Projevil také zájem o ztvárnění Atuka ve filmové adaptaci románu Mordechaje Richlera The Incomparable Atuk a Roscoe „Fattyho“ Arbuckla ve filmu o životě komika němého filmu. Všechny tři filmové projekty byly od té doby považovány za „prokleté“, protože John Candy, John Belushi, Sam Kinison a Chris Farley byli s rolemi nějakým způsobem spojeni a všichni herci zemřeli ještě před natočením filmů. Všechny filmy dosud nebyly natočeny.
John se také věnoval pomoci druhým, často pomáhal charitativním organizacím, zejména těm, které pomáhaly dětem.
Odkaz
Po uvaření pozdní večeře s lasagněmi pro své asistenty zavolal John svým spoluhráčům z hotelu a šel spát. Někdy po půlnoci 4. března 1994 byl John nalezen mrtvý na pravděpodobný infarkt myokardu. Pitva nebyla provedena. Johnovi bylo 43 let a většinu života bojoval se svou váhou. Snažil se zlepšit svůj zdravotní stav, ale v době smrti vážil 275 kg (měřil 180 cm). V rodině měl potíže se srdcem (jeho otec i bratr měli problémy se srdcem).
Johna přežila jeho manželka Rose Hoborová a dvě děti, Jennifer a Christopher Candyovi.
Johnův pohřeb se konal v katolickém kostele svatého Martina z Tours v Los Angeles. Byl pohřben v mauzoleu na hřbitově Holy Cross Cemetery v Culver City v Kalifornii. Jeho hrobka leží hned nad hereckým kolegou Fredem MacMurrayem. Dne 18. března 1994 byla v celé Kanadě odvysílána speciální vzpomínková bohoslužba na Johna, kterou připravila jeho bývalá improvizační skupina Second City.
Johnově památce byly věnovány poslední dva filmy Wagons East! a Canadian Bacon a také Blues Brothers 2000. Film Wagons East! byl dokončen s využitím kaskadéra a speciálních efektů a uveden pět měsíců po Johnově smrti. Jeho posledním dokončeným filmem byla Kanadská slanina, satirická komedie Michaela Moora, která byla uvedena rok po Johnově smrti.
John byl uveden na kanadský chodník slávy. V květnu 2006 se stal jedním ze čtyř prvních bavičů, kteří kdy byli poctěni tím, že ho kanadská pošta umístila na poštovní známku. V listopadu 2007 na slavnostech Grey Cup v Torontu uspořádal Dan Aykroyd poctu Candymu.
Po jeho smrti bylo na jeho počest věnováno výtvarné studio Johna Candyho na katolické střední škole Neila McNeila v Torontu v provincii Ontario. John byl jedním z nejslavnějších absolventů této školy.
Roste podpora tomu, aby se Kanadským filmovým cenám dala oficiální přezdívka „The Candys“, a to jak na počest herce, tak proto, že název naznačuje Kanadu.
Zdroje
.