Jednota Ducha (Ef 4,1-6)

Úvod

1 Já, vězeň Páně, vás tedy prosím, abyste žili způsobem hodným povolání, jímž jste byli povoláni, 2 se vší pokorou a mírností, s trpělivostí, prokazujíce si navzájem shovívavost v lásce, 3 a snažili se zachovávat jednotu Ducha ve svazku pokoje. 4 Je jedno tělo a jeden Duch, jako i vy jste byli povoláni v jedné naději svého povolání, 5 jeden Pán, jedna víra, jeden křest, 6 jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny a ve všech.

Tyto první verše čtvrté kapitoly především poskytují prostředí, které je klíčové pro vybavení všech svatých, o němž bude Pavel mluvit níže. „Nejde ani tak o program, který je potřebný, ale o prostředí (atmosféru). Co to znamená? Prostředí je určitý souhrn sociálních, duchovních a vztahových postojů a faktorů ve skupině, které ovlivňují to, co si o sobě jednotlivec myslí a co dělá.“ (R. Paul Stevens, Osvobození laiků, str. 26).

Hřích je rozkladná síla, vždy rozděluje, rozděluje a štěpí. Rozděluje člověka v něm samém i proti němu samému. Vyvolává neustálý boj a zápas, který si všichni uvědomujeme ve vlastním životě i v životě církve. V důsledku toho je ústředním cílem spásy v jistém smyslu znovu sjednotit, znovu spojit, usmířit, obnovit jednotu, kterou Bůh stvořil předtím, než hřích a pád vyvolaly tuto strašnou spoušť mezi Bohem a člověkem, mezi lidmi navzájem i v člověku samotném.

Takže jednota, kterou máme v Kristu, je součástí velkého záměru. Jedním ze zvláštních znaků křesťanského povolání je tedy zachovávat jednotu Ducha ve svazku pokoje.

Charakter a povaha jednoty

Definice

Jednota není obecný duch přátelství nebo kamarádství. Jednota není ani nějaký společný cíl nebo řada cílů.

    Jednota je produktem

Je výsledkem všeho, o čem Pavel hovořil v kapitolách 1-3. Je to výsledek všeho, o čem hovořil. Je to produkt kříže a Božího působení v Kristu. Nemůže existovat žádná křesťanská jednota, pokud není založena na učení kapitol 1-3. Protože křesťanská jednota je výsledkem Božího působení v Kristu, není něčím, o co bychom měli usilovat kvůli jednotě.

    Jednota je „z Ducha“

Duch se píše s velkým písmenem. Odkazuje na jednotu, kterou zajišťuje Duch svatý. Je to jednota, kterou nikdy nemůžeme vytvořit. Dokonce se po nás ani nežádá, abychom tak činili. Protože je to pravda, platí následující dedukce:

    Jednota je organická

Jednota je živá a vitální. Není mechanická. Není koalicí ani sloučením. Takové se skládají z řady různých jednotek, které se spojují za určitým účelem. Ale křesťanská jednota, jednota Ducha, je jednota, která začíná uvnitř a působí navenek organickým životem, jak to vidíme u květu nebo u lidského těla.

Jednota církve má organický charakter. Není souborem částí. Je novým stvořením, duchovním tělem stvořeným Bohem v Kristu. Staré bylo v tomto těle odstraněno. Už v něm neexistují lidské rozdíly. Už neexistuje žid a pohan. …

Přirovnání k lidskému tělu vysvětluje podstatu této jednoty.

(1) Lidské tělo je nejprve organickou jednotou. Skládá se z mnoha částí: prstů na nohou, prstů rukou, chodidel, nohou, očí, uší atd. Není to však soubor částí poskládaných dohromady jako v automobilu nebo jako v domě. Začíná z jedné buňky, která se začne vyvíjet a růst a vystřeluje malé pupeny, z nichž se nakonec skládají rozmanité části. Jedná se o organickou a živou jednotu stvořením. Taková je i církev, řečeno duchovně.

Je pravda, že když člověk uvěří v Krista, je křtem v Duchu svatém spojen do jednoty s Kristem a stává se údem těla, ale obnovující mocí Ducha svatého není pouze a jen přídavkem. Zázračně a duchovně se stává organickou součástí Kristova těla.

    Jednota je rozmanitost

V jednotě je rozmanitost, nikoliv uniformita. Jednotlivé části nevypadají stejně, nefungují stejně, přesto jsou všechny důležité, potřebné, vzájemně závislé a všechny pracují ke stejnému cíli, k účelům, pro které byl každý úd určen při fungování těla podle pokynů hlavy a v souladu se stvořitelským záměrem Božím.

Některé části jsou zakryté, jiné jsou uvnitř těla a jsou neviditelné, ale přesto velmi důležité. Některé dary jsou více v popředí, jsou více zjevné a jiné méně, ale všechny jsou podstatné pro účinnou činnost těla.

Praktické výstupy jednoty

Jednota povolání

Všichni věřící jsou povolaní od Boha. Naše povolání je naší odpovědností reagovat na to, čím jsme se stali v Kristu. Každý věřící byl povolán, aby byl Ježíšovým učedníkem a sloužil v Kristově těle

Všichni jsou povoláni Bohem. „Tajné povolání“ kazatele nebo pastora z něj nedělá povolanějšího než tesaře…

Tématicky Ef 4 přechází od povolání k jednotě k povolání ke službě (všichni jsou povoláni ke službě = součást jedné naděje vašeho povolání). Kristus dal mnoho darů milosti pro službu (rozmanitost), které se spojují v jeden společný cíl – zralost v Kristu.

Jednota společného života a zdroje

Jednota Ducha vzniká naším sjednocením v Kristu Ježíši. Slovo „společně“ se v tomto listu objevuje tak často a tak inovativním způsobem, že si zaslouží zvláštní zmínku. Předpona „s“ nebo „společně“ se připojuje k řadě klíčových slov, aby vyjádřila náš společný život a nemožnost života mimo tuto jednotu (srov. 2,5.6.19.21.22; 3,6; & 4,16). To stojí proti duchu individuality, který je dnes v naší zemi tak běžný. Znáte to: „Dělej si, co chceš, jdi si svou cestou.“

Jednota služby

Naše jednota je jednotou či jednotou, která neexistuje navzdory různosti, ale díky ní. Jsou to samy podivuhodné rozdíly, které, jsou-li správně vybaveny, přispívají k funkci těla a z této funkce dosahují ještě hlubší jednoty zralosti. Jen když každá část koná svou práci, může tělo růst.

Jednota cíle

Cílem je zralost v Kristu, připodobnění k míře postavy Kristovy plnosti. Konečným cílem je podobnost Kristu neboli duchovní zralost podle Kristova měřítka. To je hlavním cílem vybavení a žádoucí jednoty. Čím více si osvojíme jeho charakter a mysl, tím více budeme zakoušet jednotu Ducha.

Vybavení – pastorační úkol

Pasáž, kterou máme před sebou, se vlastně netýká vybavení. Tématem úryvku je jednota. Vybavení není věc, která by byla ceněna sama o sobě. Je pouze nástrojem velkého Božího plánu pro jeho lid, zejména proto, aby byl jednotný, aby fungoval jako jedno tělo, kterým se stal v Kristu.

Vybavování je v konečném důsledku pastoračním úkolem.

Slovesný tvar řeckého slova katartizo, který je zde uveden, se v Lk 6,40 používá pro výchovu nebo vyučování učedníka. Tam, jak ukazuje kontext, zahrnuje i myšlenku vzoru, být příkladem. Jak říká text: „stane se podobným svému učiteli.“

Podstatné jméno ve tvaru slova „vybavování“, katartismos, je ve SZ použito jako podstatné jméno pouze jednou, zde v Ef 4,12. V tomto případě se jedná o příklad. Toto slovo má však v klasické řečtině zajímavou lékařskou historii. Vybavit často znamenalo uvést kost nebo část lidského těla do správného vztahu s ostatními částmi těla tak, aby každá část důkladně zapadla. Znamená to také znovu srovnat vykloubenou končetinu.“ (op. cit., s. 25).

Jak je zřejmé z kontextu 4. kapitoly listu Efezským, vybavení tam znamená mnohem víc než jen dát lidem dovednosti pro vyučování, evangelizaci nebo jiné služby v místní církvi. Jde především o formování charakteru, o připodobnění Kristu.

W. E. Vine upozorňuje, že řecké sloveso pro vybavení, katartizo, „ukazuje cestu pokroku“. Protože se toto slovo používalo při vybavování lodí na dlouhou cestu, celý proces vybavování naznačuje cestu ke vzdálenému cíli. Charakter se nerozvíjí rychle. Vyžaduje čas, a to hodně času. To je náš cíl.

„Protože laici tráví obrovské množství času prací v domácnosti nebo mimo ni, musí být jejich „čas strávený v kostele“ jen zlomkem jejich života pro Boha. Pokud laiky nevybavíme tak, aby celý svůj život žili pro Boha, křesťanství se zvrhne v pouhé náboženství.“ (Osvobození laiků, str. 24). To je jedna z rafinovaných ďáblových nástrah.“

„Klouby zásobování“. Slovo pochází z apto, „dotýkat se“. Odkazuje na „bod dotyku“ nebo na “ kloub“, který poskytuje místo kontaktu mezi končetinami a údy těla a také prostředek spojení, a tedy jednoty. Ve světle jeho lékařského použití ve starověku ohledně kloubů a vazů se zdá, že Pavlovo použití v Kol 2,19 (všimněte si jednoho členu) a jeho použití zde a v Kol 2,19 se slovem „zásoba“ ukazuje na dvě myšlenky:

(1) Bod kontaktu a spojení: Tento bod kontaktu s údy Kristova těla poskytuje prostředky pro zásobování od zbytku těla, protože dostává pokyny z mozku a krev a kyslík pro svůj růst a zdraví. Je zde také prvek vzájemné sympatie a vlivu stýkajících se částí = komunikace života a energie.

(2) Bod řádu a jednoty. Řád a jednota jsou podmínky růstu, na nichž apoštol trvá.

Každý věřící je kloubem zásobování, bodem kontaktu a zdrojem zásobování skrze hlavu, Krista.

Kořenový význam slova naznačuje „dotek“ nebo „kontakt“. „Pavel říká, že každý úd ve svém kontaktu s ostatními údy dodává něco, co tělo potřebuje“ (str. 31, Paul Stephens, LL). Barth tento verš překládá: „Každým kontaktem mu poskytuje výživu“ (Barth, Efezským, s, 449). To by naznačovalo, že místní církev by měla být strukturována tak, aby poskytovala prostředí bohaté na vztahy služby, kdy každý člověk přispívá tělu.

„Pavel naznačuje, že tělo je neustále zásobováno (všimněte si přítomného příčestí) energií a výživou hlavou a je drženo pohromadě jako jednota pouze touto hlavou (v Ef 4,16 je důraz kladen na životní soudržnost a spojení částí mezi sebou, zde se zaměřuje na neustálou závislost na hlavě).“

„Zásobování“ = jako Robinson, „vybaven“ nebo „vybaven“, nebo jako O’Brien, Word, „opatřen“ nebo „zásobován“.

„Zásobování“ = jako Robinson, „vybaven“ nebo „vybaven“, nebo jako O’Brien, Word, „opatřen“ nebo „zásoben“.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.