Katharina Wirnitzerová byla uprostřed tréninku na závod Bike Transalp, jeden z nejtěžších vytrvalostních závodů na světě, když začala zkoumat, zda je veganská strava vhodná pro sportovce.
Psal se rok 2003 a veganství bylo na hony vzdáleno současnému boomu, díky kterému se stalo jedním z nejmódnějších stravovacích trendů. Wirnitzera, sportovního vědce z univerzity v Innsbrucku, však zaujalo oživení starověkých teorií spojujících rostlinnou stravu s lepšími sportovními výkony.
„Prvními sportovci na přísné rostlinné stravě byli gladiátoři,“ říká. „Římské spisy uvádějí, že všichni bojovníci dodržovali stravu gladiatoriam saginam, která byla založena na rostlinné stravě, včetně velkého množství luštěnin, luštěnin a obilovin, a neobsahovala téměř žádné živočišné bílkoviny.“
Nyní, téměř o dvě tisíciletí později, je Wirnitzer jedním z hrstky výzkumníků, kteří se snaží přijít na kloub tomu, zda veganství může zvýšit šance sportovců na sportovní úspěch. V uplynulých deseti letech vedla studii NURMI, dosud nejrozsáhlejší iniciativu zkoumající účinky veganské stravy u vrcholových a ultravytrvalostních sportovců.
NURMI je obzvláště aktuální, protože díky spojení veganství s různými zdravotními přínosy – od snížení hmotnosti po snížení rizika zánětlivých onemocnění – stoupla v posledních letech popularita této stravy jak mezi širokou veřejností, tak mezi vrcholovými sportovci. Nejnovější průzkum Veganské společnosti odhaduje, že ve Velké Británii je přibližně 600 000 veganů, což je čtyřnásobný nárůst za posledních pět let, a s veganstvím začali experimentovat i vysoce postavení sportovci od Lewise Hamiltona po Jermaina Defoea.
I přes rozmach veganství však i ti nejoptimističtější vědci upozorňují, že této stravě stále ještě mnoho nerozumíme. Zejména se málo ví o dlouhodobých důsledcích veganství a o tom, zda má skutečně významné výhody oproti všežravé nebo vegetariánské stravě.
Portréty o této stravě mohou být zaujaté: nedávný dokumentární trhák společnosti Netflix The Game Changers byl mezitím zkalen odhalením, že výkonní producenti jsou spoluzakladateli společnosti vyrábějící veganské potraviny a že většina důkazů uvedených ve filmu je selektivní, nekvalitní a anekdotická. Navíc, stejně jako u mnoha jiných dietních zásahů, je hledání pravdy o veganství často zastřeno potenciálními finančními zisky – podle předpovědí bude mít celosvětový trh s veganskými potravinami do roku 2026 hodnotu 24,3 miliardy dolarů.
To asi není překvapivé. Ať už jde o módní městské bary nabízející veganské víno, nebo o řadu nových výrobků uváděných na trh v supermarketech a obchodech se zdravou výživou, veganství je novou dojnou krávou wellness průmyslu. Odborníci na průzkum trhu již předpověděli, že hodnota celosvětového trhu s veganskými potravinami dosáhne do roku 2026 24,3 miliardy dolarů. Jen z veganských sýrů se má během příštích pěti let vyvinout odvětví v hodnotě téměř 4 miliard dolarů.
Co tedy skutečně víme o veganství a co může udělat pro naše zdraví?
„Přibývá důkazů, že snížená konzumace živočišných produktů spolu s nárůstem rostlinné stravy se zdá být pro naše zdraví prospěšná,“ říká Rogerson. „Je to možná způsobeno tím, že tyto potraviny obsahují hodně antioxidačních fytonutrientů a dusičnanů, zatímco některé živočišné produkty obsahují hodně prozánětlivých tuků a vedou k produkci metabolitu zvaného TMAO, který je spojován s kardiovaskulárními problémy.“
Předpokládá se, že protizánětlivý účinek rostlinných potravin je důvodem, proč se zdá, že veganská strava zmírňuje příznaky některých autoimunitních onemocnění, jako je revmatoidní artritida. Tenistka Venus Williamsová, která trpí Sjögrenovým syndromem, vděčí za to, že přechod na veganskou stravu zmírnil extrémní únavu spojenou s tímto onemocněním a umožnil jí pokračovat v soutěžení na nejvyšší úrovni.
Celá situace je poněkud složitější, než se na první pohled zdá. Vědci zjistili, že kombinovaná skupina vegetariánů a veganů má zřejmě vyšší riziko hemoragické mrtvice než skupina konzumentů masa. Vzhledem k malému počtu veganů ve studii je však těžké vyvozovat jednoznačné závěry. „Možné příčiny mohou souviset s nižší hladinou cholesterolu nebo nedostatkem některých živin, například vitaminu B12,“ říká Tammy Tongová, výzkumná pracovnice Nuffieldova oddělení populačního zdraví Oxfordské univerzity. „Vegani jsou také vystaveni vyššímu riziku nedostatku vitaminu B12, protože tato živina je přirozeně dostupná pouze z živočišných potravin. Nízká hladina B12 může být spojena se zvýšenou hladinou homocysteinu v krvi, což může souviset s vyšším rizikem mrtvice.“
Zatímco veganské lobbystické skupiny tvrdí, že tato strava vede ke zdravějšímu střevnímu mikrobiomu a snižuje riziko některých druhů rakoviny ve srovnání se stravou založenou na mase, odborníci tvrdí, že pro to existuje jen málo konkrétních důkazů. „Byla provedena jedna americká studie, která se zabývala všemi druhy rakoviny trávicího traktu dohromady a nezjistila žádný rozdíl u veganů ve srovnání s nevegetariány,“ říká Tong. „Dvě studie se zabývaly rizikem rakoviny tlustého střeva a konečníku u veganů a obě nezaznamenaly žádný významný rozdíl ve srovnání s nevegetariány.“
Hlavním důvodem, proč toho stále víme poměrně málo, je to, že ačkoli termín „vegan“ vznikl poprvé v roce 1944, do obecného povědomí se dostal až mnohem později a po dlouhou dobu vědecké studie řadily vegany a vegetariány do jedné skupiny. Ale vzhledem k tomu, že se na studium veganství vynakládá stále více finančních prostředků na sportovní vědu, je možné, že se v příštích letech o této stravě dozvíme nejvíce právě prostřednictvím sportovců a jejich nekonečné snahy o „rychlejší, vyšší a silnější“.
Velké naděje, ale málo důkazů
Studie NURMI sleduje 8 000 běžců z celé Evropy, včetně těch, kteří jedí maso, veganů a vegetariánů, a jejím cílem je zjistit, zda dodržování veganské stravy vede dlouhodobě k větší vytrvalosti na půlmaratonské a maratonské vzdálenosti. V příštích několika letech NURMI zveřejní jednu z prvních analýz toho, jak si veganští běžci vedou v porovnání se svými protějšky, kteří jedí maso, a podle Wirnitzera jsme stále ještě v plenkách poznání toho, jak může příjem potravy zvýšit naše sportovní schopnosti.
„Je zde obrovský potenciál, který je stále nevyužitý, a to jak z hlediska zdraví, tak i výkonnosti ve sportovních soutěžích,“ říká.
Jedním z důvodů, proč se sportovci napříč takovou škálou sportů zajímají o veganskou stravu, je to, že může posilovat imunitu a také napomáhat regeneraci a rehabilitaci po zranění. Je známo, že potraviny rostlinného původu, jako je červená řepa, obsahují dietní dusičnany, které napomáhají průtoku krve a přenosu kyslíku a živin v těle.
„Elitní sportovci zkoumají všechny dostupné legální možnosti, jak zvýšit svůj výkon,“ říká Richard Brennan, výkonný ředitel společnosti Sports Science Consultants, který studuje sportovce, kteří celý život jedli maso a nyní přecházejí na veganskou stravu. „Zaměřujeme se na přínosy pro celkové zdraví, které by mohly zlepšit tréninkové reakce z hlediska kondice různých energetických systémů, efektivnější adaptace na silové a výkonnostní tréninkové programy a menší nemocnost kvůli tréninku.“
Takové naděje se vkládají do veganství, ale vědci upozorňují, že zatím bylo provedeno tak málo studií na sportovcích, že pro ně existuje jen velmi málo důkazů. Wirnitzer v roce 2014 publikoval přelomovou práci, která ukázala, že dobře naplánovaná veganská strava splňuje nutriční požadavky vytrvalostních sportovců, ale stále nevíme prakticky nic o tom, zda je to optimální strava.
Vědci vyjádřili obavy, že tato strava je pro sportovce, kteří cestují po světě a účastní se sportovních soutěží, příliš omezující. Sportovci by mohli být podvyživení, nemohli by si udržet svalovou hmotu a trpěli by nedostatkem B12 (což by vedlo k únavě a špatnému přenosu kyslíku), vápníku a vitaminu D.
„Existuje možnost nižšího příjmu těchto minerálů, které hrají roli ve zdraví kostí,“ říká Rogerson. „Existují důkazy, které říkají, že u veganů dochází k většímu kostnímu obratu a snížení hustoty kostních minerálů, takže by to mohlo znamenat, že vegani jsou vystaveni zvýšenému riziku poškození kostí. Víme také, že sportovkyně mohou být vystaveny zvýšenému riziku těchto zranění, pokud se dostatečně nestravují, takže se potenciálně jedná o dvojnásobné riziko.“
Obavy ohledně praktičnosti veganství se týkají i běžné populace. Jednou z otázek je, zda vegani mohou svůj jídelníček po mnoho let dostatečně dobře plánovat, aby se vyhnuli vzniku nedostatků. Byly provedeny dvě populační studie, které dlouhodobě sledovaly vegany, jedna sledovala adventisty sedmého dne v USA a Kanadě a studie EPIC-Oxford, která sledovala zdraví téměř 50 000 masožravců, vegetariánů a veganů ve Velké Británii. Vědci, kteří se podíleli na posledně jmenované studii, zjistili, že konzumace zeleniny bohaté na vápník, jako je kapusta a brokolice, sice může chránit kosti, ale ve skutečnosti mnoho veganů svou potřebu vápníku nesplňuje. V důsledku toho zjistili o 30 % vyšší riziko zlomenin u veganů ve srovnání s vegetariány a konzumenty masa.
„Je třeba ještě provést další výzkum, abychom pochopili možné rozdíly v riziku zlomenin a zjistili, zda případné rozdíly souvisejí se stravou nebo jinými faktory,“ říká Tong. „Například nízký BMI je také spojován s vyšším rizikem některých zlomenin a v některých studiích vegani vykazují nižší BMI a hustotu kostních minerálů než vegetariáni.“
Vzhledem k těmto obavám začaly některé výzkumné skupiny porovnávat veganství s jinými dietami bohatými na rostlinné potraviny, které jsou spojovány s mnoha stejnými výhodami, jako například středomořská a novoseverská dieta. Začátkem letošního roku provedli vědci z Sheffield Hallam University pilotní studii, která krátkodobě srovnávala středomořskou a veganskou stravu, a přinesla zajímavé výsledky. Ačkoli se zdálo, že obě diety nabízejí podobná pozitiva, pokud jde o hubnutí a snížení hladiny cholesterolu, důkazy byly mnohem silnější pro středomořskou dietu, pokud jde o zlepšení zdraví krevních cév.
„Naše zjištění naznačují, že středomořská dieta zlepšuje způsob, jakým funguje endotel malých žil,“ říká Markos Klonizakis, který studii vedl. „Možná to nezní důležitě, ale je to tak. Postupem času dochází k jeho dysfunkci, takže je to pro zdraví kardiovaskulárního systému klíčové. Kouzlo rodiny středomořských diet spočívá v tom, že jsou testovány a ověřovány po velmi dlouhou dobu, a to na poměrně velkém území zeměkoule. Víme například, že lidé na Krétě se tradičně dožívali vysokého věku a měli nízký výskyt cukrovky a rakoviny.“
Co tedy dál s veganstvím? Vědci se vesměs shodují, že zatím nevíme dost na to, abychom mohli jednoznačně rozhodnout tak či onak, ale jak mnozí zdůrazňují, úspěch jakékoli diety nakonec závisí na stravovacích návycích jednotlivce.
„Úspěch veganské diety bude záviset na svědomitosti jednotlivce, který se jí ujme,“ říká Rogerson. „Je omezující, a pokud nebudeme věnovat pozornost prvkům stravy, které vylučuje, pak se můžeme vystavit riziku vzniku problémů spojených s nedostatkem potravy. Její dodržování se stalo snazší díky potravinám vhodným pro vegany v supermarketech, které jsou obohaceny o živiny, jež mohou ve stravě chybět.
„Dalším bodem je, že lidé, kteří se rozhodnou pro veganskou stravu, mohou mít větší sklon k chování souvisejícímu se zdravím, než je obvyklé. Takové skupiny by mohly mít větší sklon ke cvičení a být si vědomy nutriční přiměřenosti potravin, které konzumují. Je třeba se touto otázkou dále zabývat.“
{{vlevo nahoře}}
{{vlevo dole}}
{{vpravo nahoře}}
{{vpravo dole}}
.
{{/goalExceededMarkerPercentage}}
{{/ticker}}
{{heading}}
{{#paragraphs}}
{{.}}
{{/paragraphs}}{{highlightedText}}
- Veganství
- Observer
- Zdraví
- Články
- Sdílet na Facebooku
- Sdílet na Twitteru
- Sdílet e-mailem
- Sdílet na LinkedIn
- Sdílet na Pinterest
- Sdílet na WhatsApp
- Sdílet na Messenger
.