Předválečná éra (10. až 30. léta 20. století)Upravit
První mezinárodní zápasy Japonska se odehrály v roce 1917 na mistrovství Dálného východu v Tokiu, kde jej reprezentoval tým Tokijské vyšší normální školy. Ačkoli Japonsko předvedlo silné výkony v plavání, baseballu a lehké atletice, jeho fotbalový tým utrpěl drtivé porážky s Čínskou republikou a Filipínami. Přesto byla hra ve 20. letech 20. století na japonských školách propagována. V roce 1921 byla založena Japonská fotbalová asociace a v květnu 1929 se Japonsko připojilo k FIFA.
První „opravdový“ japonský národní tým (na rozdíl od univerzitního týmu vybraného k reprezentaci země) se představil na Dálnovýchodních hrách v roce 1930 a v boji o mistrovský titul remizoval s Čínou. Šigejoši Suzuki trénoval národní tým, který se poprvé objevil na olympijských hrách v roce 1936 v Berlíně. Japonsko bylo účastníkem kvalifikace na mistrovství světa ve fotbale v roce 1938, ale před plánovaným kvalifikačním zápasem proti Nizozemské východní Indii odstoupilo.
Po vypuknutí druhé světové války se Japonsko s výjimkou několika zápasů proti Mandžusku a dalším koloniím mezinárodních soutěží neúčastnilo. Jeho posledním předválečným zápasem pro účely hodnocení Elo byl přátelský zápas proti Filipínám v červnu 1940.
Když byla Korea pod japonskou nadvládou, hrálo za Japonsko v mezinárodních soutěžích několik Korejců, včetně Kim Yong-sik (1936-40), Kim Sung-gan (1940) a Lee Yoo-hyung (1940).
Poválečná éra (1950-1980)Edit
Poválečný debut Japonska se odehrál na Asijských hrách v Indii v roce 1951. V roce 1950 se Japonsko znovu připojilo k FIFA a hrálo v kvalifikaci na mistrovství světa ve fotbale 1954, ale po dvou zápasech prohrálo v kvalifikaci AFC s Jižní Koreou, čímž začala intenzivní rivalita. V roce 1954 se Japonsko také připojilo k Asijské fotbalové konfederaci.
Dettmar Cramer nastoupil k japonskému národnímu týmu jako trenér v roce 1960 a pomohl týmu postoupit do osmifinále na Letních olympijských hrách 1964 v Tokiu. Prvního významného úspěchu v mezinárodním fotbale dosáhlo japonské mužstvo na Letních olympijských hrách 1968 v Mexico City, kde získalo bronzovou medaili. Ačkoli tento výsledek zajistil tomuto sportu v Japonsku větší uznání, absence profesionální domácí ligy bránila jeho rozvoji a Japonsko se kvalifikovalo na mistrovství světa ve fotbale až o 30 let později. Nicméně Japonsko mělo blízko k tomu, aby se kvalifikovalo na mistrovství světa ve fotbale 1986, ale v rozhodujících zápasech prohrálo s Jižní Koreou.
Japonsko se poprvé představilo na Asijském poháru v roce 1988, kde vypadlo ve skupinové fázi po remíze s Íránem a prohrách s Jižní Koreou, Spojenými arabskými emiráty a Katarem.
Koncem 80. let 20. století došlo v Japonsku ke konkrétním krokům k profesionalizaci tohoto sportu. V roce 1986 JFA zavedla systém speciálních licencovaných hráčů, který umožnil omezenému počtu profesionálních hráčů startovat v domácí poloprofesionální lize. V letech 1988 a 1989 se konaly akční výbory, které diskutovaly o zavedení plně profesionální ligy v Japonsku.
90. léta: vzestupEdit
V roce 1991 se majitelé poloprofesionální Japan Soccer League dohodli na rozpuštění ligy a jejím přetvoření v profesionální J. League, částečně s cílem zvýšit prestiž tohoto sportu a posílit program národního týmu. V následujícím roce Japonsko hostilo Asijský pohár a při své druhé účasti na něm zvítězilo, když ve finále porazilo Saúdskou Arábii 1:0. J. liga byla oficiálně spuštěna v roce 1993, což způsobilo nárůst zájmu o fotbal a národní tým.
V prvním pokusu o kvalifikaci s profesionálními hráči však Japonsku těsně unikla vstupenka na mistrovství světa 1994 po remíze s Irákem v závěrečném zápase kvalifikace, na který fanoušci vzpomínají jako na „Agónii v Dauhá“. Dalším turnajem Japonska byla obhajoba kontinentálního titulu na Asijském poháru 1996. Ve skupinové fázi tým vyhrál všechny zápasy, ale ve čtvrtfinále vypadl po prohře s Kuvajtem 0:2.
Na mistrovství světa se Japonsko poprvé v historii představilo v roce 1998, kdy prohrálo všechny zápasy. První dva zápasy skončily 1:0 ve prospěch Argentiny a Chorvatska a tažení skončilo porážkou 2:1 s Jamajkou. Japonsko však ve všech třech zápasech zapůsobilo, přičemž všechny tři porážky byly pouze jednogólovým rozdílem.
2000sEdit
Na Asijském poháru AFC 2000 se Japonsku podařilo získat zpět titul poté, co ve finále porazilo Saúdskou Arábii, a stalo se tak podruhé mistry Asie.
O dva roky později Japonsko společně s Jižní Koreou pořádalo mistrovství světa 2002. Po remíze 2:2 s Belgií v úvodním zápase postoupil japonský tým do druhého kola díky výhře 1:0 nad Ruskem a vítězství 2:0 nad Tuniskem. Následně však turnaj opustilo během 16. kola po prohře 1:0 s Tureckem, které nakonec obsadilo třetí místo.
Na Asijském poháru AFC 2004, který hostila Čína, se Japoncům podařilo udržet titul, i když jejich cesta byla problematičtější. Tváří v tvář zcela nepřátelským čínským fanouškům se Japoncům podařilo po dvou výhrách nad Thajskem a Ománem dostat na první místo ve skupině, poté překonali Jordánsko a Bahrajn, což byly pro Japonsko těžké zápasy, a dostali se do finále, kde porazili hostitelskou Čínu 3:1.
8. června 2005 se Japonsko kvalifikovalo na mistrovství světa 2006 v Německu, své třetí mistrovství světa za sebou, když na neutrální půdě porazilo Severní Koreu 2:0. Japonsku se však nepodařilo postoupit do 16. kola, když prohrálo s Austrálií 1:3, remizovalo s Chorvatskem 0:0 a prohrálo s Brazílií 1:4.
Na Asijském poháru AFC 2007 se Japonsku nepodařilo obhájit titul. Přestože snadno obsadilo první místo před hostitelským Vietnamem a dvěma arabskými soupeři, Katarem a Spojenými arabskými emiráty, Japonci zcela vyhořeli v utkání s Austrálií, v němž Japonsko zvítězilo až v penaltovém rozstřelu. Po vyčerpání na vítězství prohrálo Japonsko v semifinále se Saúdskou Arábií a poté neuspělo v zápase o třetí místo s Jižní Koreou.
2010Edit
Během kvalifikace na mistrovství světa 2010 se Japonsko ve čtvrtém kole asijské kvalifikace stalo prvním týmem kromě hostitelské Jihoafrické republiky, který se kvalifikoval poté, co porazil Uzbekistán 1:0 venku. Japonsko bylo zařazeno do skupiny E spolu s Nizozemskem, Dánskem a Kamerunem a vzhledem k nevýrazným výsledkům v přátelských zápasech se od něj příliš neočekávalo. Navzdory této kritice Japonsko šokovalo v úvodním zápase mistrovství světa 2010 vítězstvím 1:0 nad Kamerunem a následně prohrálo 0:1 s Nizozemskem. Poté Japonsko senzačně porazilo Dánsko 3:1 a postoupilo do dalšího kola proti Paraguayi, čímž se Japonsku poprvé v historii podařilo postoupit ze skupinové fáze bez pořádání mistrovství světa. V prvním vyřazovacím kole bylo Japonsko ze soutěže vyřazeno po penaltách po remíze 0:0 s Paraguayí, ale sklidilo pochvalu za vynikající výkony.
Po mistrovství světa rezignoval hlavní trenér Takeši Okada. Nahradil ho bývalý trenér Juventusu a Milána Alberto Zaccheroni. V jeho prvních zápasech Japonsko zaznamenalo vítězství nad Guatemalou (2:1) a Paraguayí (1:0) a také jeden z nejlepších výsledků v historii, vítězství 1:0 nad Argentinou.
Na začátku roku 2011 se Japonsko zúčastnilo Asijského poháru AFC 2011 v Kataru. Ve finále 29. ledna porazili Austrálii 1:0 po prodloužení, což znamenalo jejich čtvrtý triumf na Asijském poháru a umožnilo jim to kvalifikovat se na Konfederační pohár FIFA 2013.
Japonsko poté zahájilo svou cestu na mistrovství světa 2014 v Brazílii řadou kvalifikačních zápasů. Během nich utrpěli pouze dvě prohry s Uzbekistánem a Jordánskem a remízu s Austrálií. Poté si Japonsko 12. října připsalo historické vítězství 1:0 nad Francií, týmem, který nikdy předtím neporazilo. Po remíze 1:1 s Austrálií se kvalifikovali na mistrovství světa 2014 a stali se tak první zemí (mimo Brazílii, která turnaj pořádala a kvalifikovala se automaticky), která se kvalifikovala.
Japonsko zahájilo své tažení na Poháru konfederací 2013 prohrou 0:3 s Brazílií. Poté byli ze soutěže vyřazeni po prohře s Itálií 3:4 v těžkém zápase, ale za svůj styl hry v zápase sklidili pochvalu. V závěrečném zápase prohráli 1:2 s Mexikem a skončili na čtvrtém místě ve skupině A. O měsíc později na Východoasijském poháru EAFF začali remízou 3:3 s Čínou. Poté porazili Austrálii 3:2 a ve třetím a posledním zápase Východoasijského poháru EAFF 2013 porazili Jižní Koreu 2:1 a získali titul. Cesta do Brazílie vypadala jasně, protože Japonsko dokázalo remizovat 2:2 s Nizozemskem a zvítězit 2:3 nad Belgií. Následovaly tři výhry v řadě proti Kypru, Kostarice a Zambii.
Japonsko bylo na mistrovství světa 2014 zařazeno do skupiny C spolu s Pobřežím slonoviny, Řeckem a Kolumbií. V prvním zápase podlehlo Pobřeží slonoviny 2:1, přestože se zpočátku ujalo vedení a během dvou minut dalo dva góly. Ve svém druhém utkání remizovali s Řeckem 0:0. K postupu do druhého kola potřebovali zvítězit nad Kolumbií a potřebovali, aby Řecko porazilo Pobřeží slonoviny. Řecko porazilo Pobřeží slonoviny 2:1, ale Japonsko nedokázalo předvést dobrý výkon proti Kolumbii a bylo poraženo 4:1, což ho vyřadilo z mistrovství světa. Alberto Zaccheroni po mistrovství světa odstoupil z funkce hlavního trenéra. V červenci 2014 převzal tým bývalý manažer Mexika a Espanyolu Javier Aguirre a hned v prvním utkání, které vedl, Japonsko prohrálo s Uruguayí 0:2.
Aguirre začal s razantní přestavbou týmu, když vyměnil Zaccheroniho dlouho používané rozestavení 4-2-3-1 za své vlastní 4-3-3 a to aplikoval se soupiskou nejlepšího týmu J. ligy a vyřadil mnoho hráčů základní sestavy. Po remíze 2:2 s Venezuelou následovalo vítězství 1:0 nad Jamajkou. Následující zápas však prohráli s Brazílií 4:0, přičemž všechny čtyři góly vstřelil Neymar. Japonci se zaměřili na leden a obhajobu titulu na Asijském poháru AFC 2015.
Japonsko vyhrálo svůj úvodní zápas na Asijském poháru AFC 2015 ve skupině D proti debutantům na Asijském poháru Palestině 4:0, góly dali Jasuhito Endó, Šindži Okazaki, Keisuke Honda z penalty a Maya Jošida. Okazaki byl vyhlášen mužem zápasu. V dalších zápasech skupiny se pak utkali s Irákem a Jordánskem, které vyhráli 1:0, resp. 2:0. Do vyřazovací fáze postoupili jako vítěz skupiny D s devíti body, sedmi vstřelenými a žádným inkasovaným gólem. Ve čtvrtfinále Japonsko prohrálo se Spojenými arabskými emiráty v penaltovém rozstřelu po remíze 1:1, když Honda a Šindži Kagawa své pokutové kopy promarnili. Vyřazení Japonska znamenalo jejich nejhorší vystoupení na turnaji za posledních 19 let.
Po skončení Asijského poháru byl Aguirre propuštěn kvůli obvinění z korupce během předchozího působení. V březnu 2015 ho nahradil Vahid Halilhodžić. Japonsko během kvalifikace nezačalo nejlépe, když doma prohrálo se Spojenými arabskými emiráty 1:2. Poté se v dalších kvalifikačních zápasech proti Iráku, Austrálii a Thajsku zvedlo a připsalo si 5 výher a 2 remízy. Poté 31. srpna 2017 Japonsko doma porazilo Austrálii 2:0, čímž se kvalifikovalo na Mistrovství světa ve fotbale 2018 v Rusku, které se tak stalo jejich šestým mistrovstvím světa v řadě. Japonská fotbalová asociace se však 9. dubna 2018, pouhých deset týdnů před finále mistrovství světa, rozhodla Halilhodžiče propustit s odůvodněním rozpadu vztahu mezi trenérem a hráči a špatných výsledků v posledních přátelských zápasech a novým manažerem jmenovala technického ředitele, japonského trenéra Akiru Nišina, který vedl japonský tým do 23 let na olympijských hrách v roce 1996.
Japonsko se na mistrovství světa ve fotbale 2018 zapsalo do historie, když porazilo Kolumbii 2:1. Bylo to vůbec první vítězství jakéhokoli týmu AFC nad týmem CONMEBOL na oficiálním turnaji a zároveň vůbec první vítězství Japonska na finále mistrovství světa ve fotbale zemí UEFA. Jejich druhý zápas skončil remízou proti Senegalu, přičemž jeden gól vstřelil Takaši Inui a druhý Keisuke Honda. V posledním utkání ve skupině H Japonsko podlehlo Polsku 0:1. Japonsko a Senegal se tak s totožnou bilancí dělily o druhé místo, avšak vzhledem k tomu, že Japonsko obdrželo o dvě žluté karty méně, postoupilo do vyřazovací fáze na základě rovnosti bodů za fair play jako první tým. Zápas s Polskem vyvolal kontroverze; Japonci si totiž byli deset minut před koncem vědomi své převahy nad Senegalem a rozhodli se hrát extrémně konzervativně, přihrávali si míč mezi sebou a drželi ho ve vlastním pokutovém území, snažili se vyhnout jakémukoli vyloučení a nepokoušeli se vážněji vystřelit na branku, přestože prohrávali 0:1, a někteří fanoušci na hráče bučeli. Zápas se dočkal srovnání s ostudou Gijónu na mistrovství světa 1982, v němž se hrála podobná hra. Japonsko bylo jediným týmem AFC, který se kvalifikoval do vyřazovací fáze. V 16. kole proti Belgii se Japonsko překvapivě ujalo vedení 2:0 gólem Genkiho Haragučiho ve 48. minutě a dalším Takashiho Inuiho v 52. minutě, ale poté inkasovalo 3 góly, včetně vítězného gólu Nacera Chadliho z protiútoku v 94. minutě. Japonsko se tak potřetí dostalo do poslední šestnáctky, čímž vyrovnalo svůj nejlepší výsledek na mistrovství světa. Porážka Japonska s Belgií, která nakonec obsadila třetí místo, byla prvním případem, kdy nějaká země prohrála vyřazovací zápas na mistrovství světa poté, co získala dvoubrankový náskok, od doby, kdy Anglie ve čtvrtfinále mistrovství světa 1970 prohrála se Západním Německem 2:3 po prodloužení. Fanoušci, odborníci i média však ocenili působivý výkon Japonska za jeho bojovného ducha, o čemž svědčí výhra Japonska nad Kolumbií, remíza se Senegalem a silný protiútok proti těžké váze Belgie.
Japonsko se zúčastnilo Asijského poháru AFC 2019 a prožilo téměř úspěšný turnaj. Tým snadno obsadil první místo ve skupině F poté, co porazil Turkmenistán 3:2, Omán 1:0 a Uzbekistán 2:1. Tým však byl kritizován za svůj defenzivní přístup, protože Japonsko vyhrálo skupinu pouze s jednogólovým rozdílem vítězství ve všech třech zápasech a ve dvou pozdějších zápasech vyřazovací fáze, když Japonsko porazilo v šestnáctém kole pouze další velmoc Saúdskou Arábii a ve čtvrtfinále černého koně Vietnam, oba rozdílem 1:0. V semifinále Japonsko předvedlo dosud nejlepší výkon, když porazilo soupeřovu velmoc Írán 3:0 a postoupilo do finále. Naděje Japonska na páté vítězství na Asijském poháru za posledních dvacet let se však rozplynula, když tým utrpěl porážku 1:3 s Katarem z Aspiru a skončil na druhém místě turnaje.
Japonsko bylo pozváno na Copa America 2019, což byla jeho druhá účast na turnaji, a přivezlo na něj mladý tým. Byli ve skupině C s Uruguayí, Chile a Ekvádorem. Svůj úvodní zápas prohráli 0:4 s Chile. Japonsko se však dobře odrazilo a dokázalo smolně remizovat s fotbalovými giganty z Uruguaye 2:2, které (Uruguay) měl zachránit VAR. Japonsko potřebovalo k postupu do vyřazovacích bojů vyhrát proti Ekvádoru, remizovalo však 1:1 a kvůli horšímu brankovému rozdílu s Paraguayí nepostoupilo. Poté Japonsko sehrálo přátelské utkání s Paraguayci a doma vyhrálo 2:0.
Japonsko bylo v kvalifikaci na mistrovství světa 2022 zařazeno do skupiny s Myanmarem, Tádžikistánem, Kyrgyzstánem a Mongolskem. V poměrně snadné skupině se Japonsko ukázalo jako dominantní síla ve své skupině, když zatím prošlo Myanmarem, Mongolskem, Kyrgyzstánem a Tádžikistánem bez inkasované branky.
V prosinci se Japonsko zúčastnilo fotbalového šampionátu EAFF E-1 2019, který hostila Jižní Korea. Trenér Moriyasu povolal do soutěže mladý a nezkušený tým. S mladým týmem dokázalo Japonsko vyhrát pouze proti Číně a Hongkongu a prohrálo se soupeřem z Jižní Koreje a v soutěži skončilo druhé.