Američané a Japonci mají většinou podobné názory na to, co je dobrý domácí mazlíček – v obou zemích jsou na prvním místě roztomilí a přítulní tvorové jako kočky a psi. Je tu však jeden velký rozdíl: v Japonsku mají dlouhou tradici v chovu domácího hmyzu, zejména dvou druhů velmi velkých brouků.
Jedním z nich je kabutomushi, anglicky nazývaný Rhinoceros Beetle. Anglický název zřejmě pochází od jejich jediného obřího rohu. Wesley Chan
Druhým je kuwagata neboli jelení brouk. Jsou pojmenováni podle svého dvojitého rohu, který opět vyvolal u Angličanů představu jiného zvířete a Japoncům připomínal typ samurajské přilby.
Oba brouci mohou dorůstat délky dvou až tří centimetrů a díky jejich velkým rohům si lze představit, že prvního malého chlapce, který na ně narazil, napadla jasná myšlenka: BOJ S CHROUŠKY! Není tedy divu, že to byl tradiční způsob, jak si hrát s domácími brouky.
Pokud jste o těchto broucích někdy slyšeli, bylo to pravděpodobně v souvislosti s těmito souboji, protože je to jedna z těch podivných věcí, které se vyskytují pouze v Japonsku a které média milují. Takže když jsem se chtěl dozvědět víc o chovu brouků, moje první otázka samozřejmě zněla, jestli děti ještě pořád pořádají souboje s brouky. Oslovila jsem svou kamarádku Evangeli Suzuki, která má zkušenosti jak s domácími brouky, tak s malými chlapci: spolu se svým synem chová oba druhy brouků ve svém domě v prefektuře Ibaraki.
Přestože mi záleží na ochraně zvířat (a ano, brouci jsou zvířata), byla jsem zklamaná, když Suzuki řekla, že sama viděla broučí zápasy pouze v japonské televizi a neví o žádných dětech, které by se s nimi praly. „Svým způsobem to dává smysl, že ne. Ti opravdu pěkní brouci jsou drazí a nenapadlo by mě, že by je děti chtěly poškozovat,“ řekla.
Tato poznámka mě uvedla do světa moderního chovu brouků, který samozřejmě v moderní kapitalistické společnosti zahrnuje spoustu nákupů.
Brouci jsou velký byznys
Tito brouci se tradičně chytali ve volné přírodě, podobně jako americké dítě chytí světlušku a dá ji do sklenice. V dnešní době však lidé, kteří žijí ve městech a nemohou si chodit brouky zdarma sbírat, zřejmě neztratili chuť si je chovat. A tak vzniklo celé odvětví prodeje brouků a potřeb pro ně. Existují dokonce obchody se zvířaty, které jsou jim celé věnované, jako ten, který jsem vyfotil výše v Tokiu.
A pokud chcete vědět, co Suzuki myslí těmi pěknými a drahými brouky, můžete se podívat na ceny dospělých brouků v tomto internetovém obchodě. V době, kdy píšu tento článek, jsou například ceny jelenovitých brouků, kteří jsou skladem, včetně několika kusů za nízkých 1 000 jüanů (10 USD). Většina se však pohybuje v rozmezí 3 000 až 8 000 jüanů (30-80 USD) a podobné ceny najdete i v tomto obchodě se zvířaty v Ósace:
Na těchto stránkách je také několik kusů, o kterých předpokládám, že se jedná o rarity, které ocení jen odborník. Prodávají se za ceny jako ¥50 000 (500 USD) a ¥98 000 (980 USD) – a ne, omylem k těmto cenám nepřidávám další nuly. Dát takhle drahého brouka do zápasu by bylo jako dát svůj zbrusu nový sporťák do demoličního derby – a ani brouk za třicet dolarů asi není něco, co byste hodili do zápasu v kleci.
Ve skutečnosti jsou dražší brouci zaměřeni méně na děti než na dospělé, kteří jsou broučí otaku (samozřejmě, že existují broučí otaku, divíte se vůbec? Vždyť je tolik druhů otaku). Naštěstí pro děti a lakomce existují i jiné způsoby.
Nákupy brouků za výhodné ceny
Tito výhodní brouci jsou pro obchod výhodní i proto, že když už brouka vlastníte, potřebujete zásoby brouků – a chov z housenek znamená další věci k nákupu. Chov brouků od mláďat se liší od většiny ostatních zvířat, protože nezačínají jen jako malé verze svých dospělých já a nezvětšují se. Procházejí proměnou do zcela jiné podoby. Potřeby housenek a dospělých brouků se tedy liší – což samozřejmě vyžaduje nákup různých potřeb v různých fázích. K dostání jsou nejrůznější produkty, včetně speciálních ovocných želé prodávaných v malých kelímcích, kterými se krmí dospělí brouci, jak je vidět níže.
Brouci jsou jako domácí mazlíčci tak rozšířeni, že se v létě prodávají zásoby i v obchodech za 100 jenů. A samozřejmě je teď můžete sehnat i na internetu – v době, kdy píšu tento článek, se při vyhledávání na japonském Amazonu objevilo 79 stránek výsledků.
Vychováváme broučí mládě
Suzuki vychovala kabutoumuši z brouka poté, co o něj její tehdy šestiletý syn chvíli žadonil. Ukázalo se, že navzdory jeho touze po velkém rohatém broukovi ho malý mazlavý grub vyděsil. A tak, jak se maminkám často stává, se brouk stal jejím domácím mazlíčkem. Brouček potřeboval speciální rašelinový typ půdy, aby mohl jíst i hrabat. Když se pak proměnil v dospělce, bylo zařízení ještě vymyšlenější: „Jakmile se brouk proměnil v brouka, bylo třeba změnit podestýlku na jednu ze dvou vrstev, první vrstvu udržovat vlhkou (ale ne příliš vlhkou, aby nezpůsobila plísně nebo hnilobu) a suchou vrstvu, která broukovi umožňovala šplhat a hrabat. Listy a polena se vkládají nejen proto, aby se brouk mohl ukrýt, ale také proto, aby se v případě pádu měl čeho zachytit a vytáhnout se nahoru.“
Podle jejího názoru to bylo dost náročné zvířátko na údržbu. Důležitá je správná úroveň vlhkosti – vlhko, ale ne příliš, protože to způsobuje plísně a hnilobu. A je třeba je udržovat v čistotě: „Mají také tendenci všude rozstřikovat exkrementy, takže hodně čistit klec. Přes skříň se dává speciální sítová tkanina, která udržuje vlhkost uvnitř a malé mušky venku,“ řekla. „Mnoho mušek přitahuje ovocné želé a mohly by se rozmnožovat, pokud by nebyly drženy mimo klec. Někteří lidé předtím, než se želé stalo alternativou, krmili brouky banány a jiným ovocem, což způsobilo, že brouci začali velmi páchnout.“
Svého brouka pojmenovala Sam a říká, že k němu velmi přilnula, což je trochu smutné, protože žijí jen asi rok. Z toho devět měsíců jako housenka a asi tři měsíce na metamorfózu. Takže s dospělým kabutoumuši si užijete jen dva až tři měsíce.
Suzuki chovala také kuwagatu, kterou získala víceméně tradičním způsobem: našla ji na chodníku před domem. Její syn měl konečně svého vysněného domácího mazlíčka, který měl podle jejích slov zcela odlišnou povahu: byl temperamentní, na rozdíl od „milého a hodného“ Sama. „Můj syn je na toho malého vyčůraného brouka docela pyšný, protože když nám jednou utekl, zjistili jsme, že zabil švába,“ řekla.
(Pokud žijete v Japonsku a máte zájem zkusit si chytit vlastního brouka, protože pravděpodobně nebudete mít to štěstí, abyste na nějakého narazili, tento odkaz (v japonštině) vysvětluje, jak na to.)
Dalším rozdílem u kuwagaty je, že může přes zimu hibernovat a žít několik let. U některých zvířat, která hibernují, je složité reprodukovat podmínky v zajetí, ale pro běžného majitele japonského brouka to zřejmě nemusí být tak těžké. „V Japonsku není ústřední topení, takže u nás doma bylo v zimě dost chladno,“ řekl Suzuki. „V našem domě bylo stále tepleji než venku, ale myslím, že vnitřní podmínky se co do vlhkosti nebo teploty tolik nelišily od těch venkovních.“ Je hezké, že je tu i jedna světlá stránka toho, že člověk musí trávit sezónu schoulený u kotatsu.“
Seznámení s brouky
Jistě víte, že jednou z velkolepých věcí na Japonsku je, že pokud nemůžete mít vlastního domácího mazlíčka, existují místa, kam se s nimi můžete jít pobavit. Každý ví o kočičích kavárnách, které dokonce začaly vznikat i v jiných zemích, ale existují i kavárny s králíky, různými ptáky, plazy, a dokonce i s kozami.
Nebojte se, milovníci brouků. Nejste vynecháni: můžete se vydat do Mushi Mushi Land.
„Mushi“ znamená „hmyz“ a v tomto parku najdete výstavy brouků, atrakce s broučí tematikou a nezbytného, trochu znervózňujícího maskota v kostýmu, kterého vidíte na videu výše. K dispozici je také ubytování a restaurace, které se podle fotografií zdají být uklidňujícím způsobem bez brouků. Tedy, hmyz mě opravdu hodně zajímá, ale všechno má svůj čas a místo.
Blíže místu, kde se pravděpodobně nachází většina turistů, tedy Tokiu, se nachází velmi rozsáhlé insektárium v zoologické zahradě Tama na západním předměstí. Nejenže je v něm spousta živého hmyzu mnoha druhů, ale je také vyzdobeno nejrůznějšími hmyzími uměleckými díly, jako je například mozaika s jelenovitými brouky nahoře. Pokud cestujete s přáteli, kteří nejsou přesvědčeni, že chtějí vidět brouky, můžete je poslat do velké vnitřní expozice volně létajících motýlů. Je ideální pro ty nešťastníky, kteří se nenaučili ocenit přitažlivost obrovského rohatého hmyzu.
Mimochodem, pokud žijete v USA a tento článek ve vás vyvolal sen o domácím broukovi, nemusíte se stěhovat do Japonska. Máme podobné původní druhy a existuje zde malá, ale nadšená komunita lidí, kteří chovají domácí hmyz. Zdá se, že na této stránce jsou občas k prodeji, a na prodej jsou i další druhy brouků. Na posledně jmenovanou stránku se dá jít také pro exotické šváby – o kterých mi bylo nejednou řečeno, že jsou z nich skvělí domácí mazlíčci. Ale to je příběh na jindy.
Podrobné informace o péči o domácího brouka:
Japonský
.