Když se na jižní polokouli blíží léto a na severu se ochlazuje, buďte rádi, že díky sklonu naší planety 23,5° se roční období střídají – není nám příliš horko a není nám příliš zima (alespoň po většinu času).
Stejně jako Země má každá planeta sluneční soustavy čtyři roční období. Na jednotlivých planetách se však velmi liší – od téměř neustálého horka na Venuši až po výkyvy o více než 500 °C na Merkuru.
Roční období jsou založena na orientaci pólů planety. Planeta bez sklonu a s dokonale kruhovou oběžnou dráhou kolem Slunce bude vždy kopírovat sluneční světlo podél rovníku.
Na Zemi je však léto nad rovníkem a zima pod ním, když severní pól směřuje ke Slunci.
Přičtěte vlastnosti, jako je atmosféra, oběžná dráha, vzdálenost od Slunce a počet hodin v každém dni, a intenzita daného ročního období se také mění.
Země má také to štěstí, že má téměř kruhovou oběžnou dráhu, což udržuje celkové klima stabilní a naše roční období v podstatě srovnatelné v jednotlivých letech. U planety s eliptickou dráhou mohou změny vzdálenosti od Slunce způsobit obrovské sezónní výkyvy teplot.
S ohledem na tyto prvky se podívejme na sezónní zvláštnosti našich planetárních sousedů – začněme nejblíže ke Slunci a pokračujme směrem ven.
Merkur
Jako planeta nejblíže Slunci má Merkur výrazně proměnlivé klima v průběhu roku, což odpovídá 88 pozemským dnům.
Merkur je také jedinou planetou v naší sluneční soustavě bez jakéhokoli sklonu, takže technicky vzato nemá roční období. Co však má, je vysoce eliptická oběžná dráha, která vytváří verzi léta a zimy.
Když je Merkur přitažen nejblíže ke Slunci, může mít během dne až 427 °C. Když je však přitahován dále od Slunce – dosahuje téměř dvakrát větší vzdálenosti, než je jeho nejbližší bod – může jeho povrch klesnout až na -173 °C.
K tomu přistupuje neuvěřitelně řídká atmosféra Merkuru, která umožňuje, aby veškeré teplo z denní strany vyprchalo do vesmíru dříve, než se o něj může podělit s noční stranou.
Venuše
Venuše má podobnou velikost a hustotu jako Země. Je však zahalena atmosférou oxidu uhličitého tak hustou, že noci jsou stejně horké jako dny. Teplota na celém povrchu se pohybuje kolem 470 °C.
Venuše je také nakloněná, ale o nepatrných 2,6°. Tento úhel je příliš malý na to, aby vyvolal nějaké zjevné sezónní změny, ale na druhou stranu by atmosféra rozložila teplo rovnoměrně, kdyby tomu tak bylo.
Bizarní je, že se planeta otáčí v opačném směru než všechny ostatní planety sluneční soustavy (kromě Uranu – k tomu se dostaneme později). Planetologové se domnívají, že se kdysi skutečně otáčela stejným směrem jako Země, ale něco – možná srážka – ji otočilo o 180° kolem své osy. Technicky vzato je tedy jeho osový sklon 177,4°.
Mars
Mars je díky svému sklonu 25,2° náchylný k nejrozmanitějším ročním obdobím ve sluneční soustavě.
V průběhu 687 dní marťanského roku je planeta díky své eliptické dráze vystavena sluneční energii v různé vzdálenosti a intenzitě. To znamená, že roční období trvají na každé polokouli různě dlouho.
Na severní polokouli je nejdelší roční období jaro, které trvá sedm měsíců. Léto i podzim trvají přibližně šest měsíců. Zima trvá pouhé čtyři měsíce.
Na povrchu se teploty mohou pohybovat od -125 °C v zimě do 20 °C v létě, přičemž přes noc mohou klesnout až na 100 °C, protože slabá atmosféra uvolňuje denní teplo.
Polární ledová čepička může v marťanském létě také zcela zmizet, aby s příchodem zimy opět vyrostla v podobě ledu.
Marťanská polární čepička se v létě může zcela ztratit.