Všechny moderní fotoaparáty používají k záznamu obrazu objektiv a snímač (nebo film). Proč ale potom mohou dva lidé vyfotografovat stejnou scénu a nakonec dojít k velmi rozdílným výsledkům? Fotoaparát je něco víc než jen objektiv a snímač a nastavení těchto dalších prvků mění vzhled výsledného snímku.
Jedním ze způsobů, jak se snímky stávají jedinečnými, je kompozice. Objektiv fotoaparátu není schopen vidět všechno – kompozice je prostě termín, který se používá k popisu toho, co se fotograf rozhodne ponechat uvnitř a co se rozhodl vynechat. Úprava kompozice je často stejně snadná jako pohyb ve scéně – myslete na pohyb vpřed nebo vzad, stejně jako na pohyb ze strany na stranu nebo dokonce na klečení či stání na židli. Malé změny polohy fotoaparátu mohou mít na fotografii velký vliv.
Kompozici fotografie mohou změnit také objektivy. U objektivů se zoomem je sklo sestaveno tak, aby uživatel mohl nastavit, jak blízko nebo daleko se objekt zobrazí. U kompaktních fotoaparátů se zoom často provádí pomocí malého přepínače v horní části fotoaparátu, zatímco objektivy digitálních zrcadlovek a bezzrcadlovek mají otočný ovladač kolem objektivu. Zoom je vynikajícím nástrojem pro ořezávání rušivých objektů.
Dalším důležitým aspektem fotografie je expozice neboli to, jak světlý nebo tmavý je snímek, a závisí na řadě různých faktorů, které dohromady určují, kolik světla je zaznamenáno.
Digitální fotoaparáty mají vestavěný měřič, který měří množství světla ve scéně. Při automatickém režimu vybere správnou expozici počítač fotoaparátu. Přestože automatický režim není dokonalý a neumožňuje přizpůsobit konečný vzhled fotografie, můžete pořídit správně exponovaný snímek (ve většině případů) výběrem režimu „auto“ v menu fotoaparátu nebo u pokročilejších fotoaparátů pomocí voliče režimů v horní části fotoaparátu.
Začínající fotografové mohou stále upravovat expozici, aniž by se museli učit manuální režimy, pomocí kompenzace expozice. Tato funkce jednoduše zesvětluje a ztmavuje obraz. U pokročilých fotoaparátů se kompenzace expozice často nastavuje stisknutím tlačítka se znaménkem + a – a otáčením voliče u pravého palce. Tato funkce se však netýká výhradně pokročilých fotoaparátů – na iPhonu můžete klepnout na obrazovku, pak se dotknout zobrazené ikony slunce a táhnout prstem nahoru a dolů.
Jakmile zvolíte expoziční režim (pro začínající fotografy pravděpodobně automatický) a určíte, co chcete zahrnout do kompozice, stačí stisknout tlačítko v pravém horním rohu fotoaparátu, že? Ano – a ne.
Stisknutím horního tlačítka (odborný termín je spoušť) až na doraz se pořídí fotografie, ale jeho stisknutím do poloviny se snímek zaostří. Při pohledu buď otvorem v horní části obrazovky (který se nazývá hledáček), nebo na LCD displej fotoaparátu stiskněte spoušť do poloviny. Zkontrolujte a přesvědčte se, že to, co má být zaostřeno („objekt“), je skutečně zaostřeno, a pak stiskněte spoušť až na doraz, abyste pořídili fotografii.
Při použití digitálního fotoaparátu se právě pořízená fotografie zobrazí na obrazovce LCD. Pokud se neobjeví automaticky, stisknutím tlačítka se symbolem přehrávání zobrazte pořízené fotografie – můžete jimi listovat pomocí šipek. Díky této digitální technologii si můžete snímky prohlédnout a pořídit je znovu, pokud se vám nelíbí kompozice nebo potřebujete upravit kompenzaci expozice
Ačkoli technologie umožňuje pořídit fotografii pouhým stisknutím tlačítka, nebylo tomu tak vždy. Fotoaparáty shromažďují a zaznamenávají světlo pomocí docela šikovných vědeckých poznatků a pokročilých technologií. Stroj času je možná sci-fi, ale fotoaparát dokáže zmrazit vzpomínky, které zůstanou navždy.
Chcete dělat víc než jen mířit a fotografovat? Vlastníte digitální zrcadlovku, ale stále jste se zasekli na automatickém režimu? Naučte se používat manuální režimy a posuňte své fotografování na vyšší úroveň.