Před pětasedmdesáti lety, ještě než Theodor Geisel otřásl kulinářským světem se zelenými vajíčky a šunkou nebo než nasadil červenobíle pruhovanou čepici mluvícímu kocourovi, Geisel (kterého pravděpodobně znáte spíše jako dr. Seuss) uvízl na lodi, když se vracel z výletu do Evropy.
Osm dní poslouchal, jak se rozbíhá lodní motor. Ten zvuk mu utkvěl v hlavě a on začal do jeho rytmu psát. Nakonec se tyto rytmické řádky v jeho hlavě proměnily v jeho první dětskou knihu:
Příběh, kterému je letos 75 let, je o chlapci jménem Marco, který chce svému otci vyprávět zajímavý příběh o tom, co viděl ten den na cestě ze školy – ale jediné, co Marco viděl (kromě vlastních nohou), je nudný starý kůň a vůz na Mulberry Street.
Se svolením Random House Children’s Books
Marco naříká:
To není nic, o čem by se dalo vyprávět,
To samozřejmě nepůjde ….
Jen rozbitý vůz
, který táhne kůň.To nemůže být můj příběh. To je jen začátek.
Řeknu, že ten vůz táhla ZEBRA!“
A to je příběh, který nikdo nepřekoná,
když řeknu, že jsem ho viděl na Mulberry Street.
Brzy se Markova fantazie rozběhne na plné obrátky – zebra se promění v soba a z vozu se stane zlatý vůz a pak přepychové saně.
Se svolením Random House Children’s Books
Ale proč mít obyčejné sáně tažené sobem, když sáně mohou být dechovka a sob může být slon? Malý chlapec si představí slona, kterého popíše svému otci:
Vybral bych takového, který má spoustu síly a velikosti,
modrého, se spoustou legrace v očích.
A pak jen tak, aby mu dodal trochu víc tónu,
mít rádžu, s rubíny, sedícího vysoko na trůnu.
Se svolením Random House Children’s Books
Je to pořád dokola; dvě žirafy pomáhají slonovi táhnout dechovku, zatímco eskadra policistů na motorkách doprovází průvod kolem starosty a radního, zatímco letadlo shora sype konfety.
Nakonec Marco ví, že otec nebude tolerovat vymyšlenou historku, takže když se táta zeptá na památky, které Marco viděl cestou ze školy, sklíčený klučina prostě řekne nudnou pravdu:
„Nic,“ řekl jsem a zrudl jako řepa
„Jen obyčejný kůň a vůz na Mulberry Street.“
Dr. Seuss to neměl s prodejem hořkosladkého příběhu nakladatelům jednoduché. „Odmítli ho 27krát,“ říká Guy McLain, který pracuje ve Springfieldském muzeu v Geiselově rodném městě Massachusetts.
McLain se stal místním odborníkem na Dr. Seusse. Říká, že Mulberry Street by možná nikdy nevyšla – nebýt náhodného setkání, které Geisel jednoho dne zažil, když se v New Yorku vracel domů.
„Narazil na přítele … který se právě stal redaktorem v nakladatelství v dětské sekci,“ vysvětluje McLain. Geisel příteli řekl, že to prostě vzdal a plánoval knihu zničit, ale redaktor ho požádal, aby se na ni podíval.
Byl to okamžik, který Geiselovi změnil život.
„Řekl, že kdyby šel po druhé straně ulice, pravděpodobně by se nikdy nestal autorem dětských knih,“ říká McLain.
Kniha vyšla v roce 1937. Měla skvělé recenze a zbytek je historie.
Ale proč zrovna Mulberry Street? Ukázalo se, že je to skutečná ulice v Geiselově rodném městě.
„Byla to ulice velmi blízko pekárny jeho prarodičů,“ říká McLain. „A myslím, že také … byl to rytmus, zvuk slova, který byl u Dr. Seusse velmi důležitý. Protože na té ulici vlastně není nic zvláštního.“
Kromě toho, že obyčejná malá ulice odstartovala jednu neobyčejnou kariéru.