Otázka: „Jaký je příběh Saula z Tarsu předtím, než se stal apoštolem Pavlem?“
Odpověď: Jaký je příběh Saula z Tarsu předtím, než se stal apoštolem Pavlem? Vliv apoštola Pavla je těžké přeceňovat. Je znám po celém světě jako jeden z největších křesťanských misionářů. Jeho inspirované spisy pokrývají velkou část Nového zákona a dá se říci, že zůstává jedním z nejčtenějších autorů v dějinách lidstva. Jeho prudký obrat od horlivého pronásledovatele křesťanů k jednomu z největších zastánců křesťanství jistě ovlivnil dějiny raně křesťanské církve. Kdo však byl Saul z Tarsu, než se stal apoštolem Pavlem? Co víme o jeho životě před setkáním s Kristem na Damašské cestě?
Saul z Tarsu se narodil přibližně v roce 5 n. l. ve městě Tarsus v Kilikii (v dnešním Turecku). Narodil se židovským rodičům, kteří měli římské občanství, což bylo vytoužené privilegium, které měl mít i jejich syn. Přibližně v roce 10 n. l. se Saulova rodina přestěhovala do Jeruzaléma. Někdy mezi lety 15-20 n. l. začal Saul v Jeruzalémě studovat hebrejská Písma u rabína Gamaliela. Právě u Gamaliela začne Saul se slavným rabínem důkladně studovat Zákon.
O tom, zda Saul vyrůstal v Jeruzalémě, nebo ve svém rodišti v Tarsu, se vedou diskuse, ale přímá četba jeho vlastních komentářů naznačuje, že Jeruzalém byl jeho chlapeckým domovem (Sk 22,3). Víme, že syn Pavlovy sestry byl po Pavlově obrácení v Jeruzalémě (Sk 23,16), což dodává váhu myšlence, že se celá Pavlova rodina v Pavlově mládí přestěhovala do Jeruzaléma.
Je docela možné, že Saul byl přítomen procesu se Štěpánem – procesu, který vyústil v to, že se Štěpán stal prvním křesťanským mučedníkem (Sk 7,54-60). Historik Lukáš vypráví, že Štěpánovi kati položili svá roucha k nohám Saula (Sk 7,58), který vražedné jednání davu plně schvaloval (Sk 8,1). Saul později pustošil církev, vnikal do domů věřících a zavíral je do vězení. Saulova protikřesťanská horlivost ho motivovala nejen k zatýkání a věznění mužských křesťanů („vůdců“), ale také k zavírání věřících žen (Sk 8,3).
Paulova korespondence různým církvím po obrácení odhaluje ještě více o jeho minulosti. Ve svém druhém dopise sboru v Korintu Pavel sám sebe označuje za Hebreje, Izraelitu a potomka Abraháma (2Kor 11,22). Ve svém dopise filipínské církvi Pavel říká, že byl farizejem z kmene Benjamín (Filipským 3,5).
Když byl Saul na cestě do Damašku, aby zatkl a vydal křesťany zpět do Jeruzaléma, byl konfrontován právě s tím, koho pronásledoval (Sk 9,3-9; 22,6-11; 26,12-18). Následovalo jedno z nejdramatičtějších obrácení v dějinách církve. Ze Saula z Tarsu se stal apoštol Pavel, horlivý misionář pro nevěřící svět a skvělý příklad věrné služby tváří v tvář krutému pronásledování (Sk 14,19; 16,22-24; 2 Kor 11,25-26). Saulovo vzdělání, jeho farizejský původ, římské občanství a neutuchající horlivost – to vše přispělo k jeho misionářskému úspěchu, jakmile se tyto předpoklady a vlastnosti podřídily Kristovu panství.
.