„Ale kdo říkáš, že jsem já?“ zeptal jsem se ho. Matouš 16,13
Nedávno u nás přespal nejlepší kamarád mého nejstaršího syna. Po dlouhém, zábavném večeru byl čas, aby šli všichni spát. Jako obvykle jsem se před zhasnutím světla se všemi chlapci pomodlil. Obvykle o nic nejde, ale tentokrát jsme měli hosta a on byl Žid, takže jsem mu dovolil, aby se pomodlil jako první. Říkal všechno hebrejsky (což mi přišlo moc fajn), a i když jsem nerozuměl, co říká, slyšel jsem, jak používá jméno Adonaj.
Chvíli jsme si povídali o Adonaj a Ježíšovi a o tom, že existuje několik jmen pro Boha, například Jehova.
„Co je to Jehova?“ zeptal se. To mě zmátlo. Proč neznal jméno Jehova? Je přece Žid, pomyslel jsem si. Brzy jsem mu dal za pravdu, protože, jak se ukázalo, lidé v průběhu dějin několikrát změnili Boží jméno. Vše záleželo na tom, kdy a kde jste se narodili.
Pokračujme v čase a znovu objevme, jaká byla skutečná Boží jména, jak se měnila a jak bychom mu měli říkat.
Když se Bůh zjevil Mojžíšovi u hořícího keře a řekl mu, aby zachránil Hebrejce v Exodu 3, Mojžíš odpověděl:
„Vskutku, když přijdu k synům Izraele a řeknu jim: ‚Poslal mě k vám Bůh vašich otců‘, a oni mi řeknou: ‚Jak se jmenuje?‘ co jim mám říci?“
Mnoho lidí si po léta kladlo stejnou otázku.
Bůh Mojžíšovi nejprve odpovídá prohlášením: „JÁ JSEM, KTERÝ JSEM… Takto řekneš synům Izraele: ‚Já JSEM mě k vám poslal.“ Pro dnešní čtenáře je to často první údaj o tom, jak se Bůh osobně označuje. Existuje však starší jméno, které znali mnozí Hebrejci už v té době.
Dávno před Mojžíšem nazývali Hebrejci Boha „Jahve“ už od dob Noemovy potopy a pokračovali v tom i v kmeni Lévi, k němuž Mojžíš patřil. Dokonce i jméno Mojžíšovy matky vycházelo ze jména Jahve. Toto jméno mohlo, ale nemuselo mít žádný přímý význam a byl to prostě způsob, jak označit svatou bytost.
Napříště se však věřilo, že jméno Jahve je příliš osobní na to, aby se používalo pro Stvořitele vesmíru. Proto se Izraelité po návratu z babylonského vyhnanství rozhodli toto jméno změnit. Podle toho, kde jste v té době žili, jste mohli Boha nazývat „Adonaj“ nebo „Elohim“.
Adonaj
Adonaj je množné číslo slova Adon, což znamená „Pán, pán, majitel, pán nebo otec“. V Tanachu však Adon může označovat buď lidi, anděly, nebo Boha Izraele. Protože však mluvíme o Bohu, mluví se o něm v množném čísle (má tu někdo kromě mě narážku na Trojici?). A protože Adonaj je v množném čísle, lze toto jméno nejlépe přeložit s velkým důrazem na Boží majestát a svrchovanost.
Když Řekové později překládali hebrejské spisy při tvorbě Septuaginty, nahradili Adonaj slovem Kyrios, což znamená „Pán“.
Přibližně od šestého do desátého století se skupina překladatelů zvaných masoreti pustila do reprodukce Tanachu, hebrejské Bible. Právě tato skupina se rozhodla vypustit samohlásky ve slově Jahve (protože je příliš posvátné) a říkat prostě JHWH.
Nikdo nedokázal vyslovit slovo, které je samá souhláska, a oni nechtěli riskovat, že omylem řeknou Jahve, a tak pro účely mluvení jednoduše nazvali Boha Adonai, což znamená „můj Pán“. Židovská komunita používá Adonaj dodnes, jak dokládá přítel mého syna.
Elohim
Když Adonaj získával oblibu uvnitř Izraele, vzniklo další jméno pro Boha, když se Izraelité začali šířit po Středomoří. Říkali mu Elohim, což je prostě jiný způsob, jak říci Bůh, aniž by to bylo příliš osobní a aniž by to překračovalo posvátné hranice.
Stejně jako Adonai je Elohim množné číslo pro „bohy“ nebo „božstvo“, ale obvykle se používá v jednotném čísle. Pro ostatní gramatické maniaky, jako jsem já, je zajímavé, že se k němu obvykle připojuje člen ha-, což znamená „ten“. Když se dá s Elohim, znamená to „Bůh“ jako „Bůh“ (prosím, žádné vtipy ze státu Ohio, ha). Takto použité ho opět označuje s důrazem na jeho moc a majestát a na to, že je jediným pravým Bohem.
Některé moderní kultury stále označují Boha jako Elohim, ale zdá se, že Adonaj je běžnější.
Jehova
Adonaj není jediné jméno pro Boha, které je odvozeno od Jahveho. Jehova je jméno, které vzniklo použitím něčeho, čemu se říká tetragramaton, což znamená „čtyři písmena“. Nezapomeňte, že Jahve byl nakonec v Tanachu změněn na JHVH, ale to skupině překladatelů z latiny nepomohlo. Nemohli přeložit YHWH, protože písmeno Y v latině neexistuje.
Tito latinsky mluvící křesťanští učenci problém vyřešili tak, že písmeno Y ve slově Yahweh nahradili buď písmenem I, nebo písmenem J (které někdy může znít jako I). Takže teď máme JHWH.
Znovu se ukázalo, že nikdo nedokáže vyslovit slovo, které je složeno ze samých souhlásek, takže ho vyslovili jako JeHoWaH. Výsledkem je, že lidé v mnoha latinsky mluvících zemích, stejně jako v mnoha dalších, dodnes označují Boha jako Jehovu.
Zajímavé je, že pouze verze Bible krále Jakuba používá ve svém textu Jehovu. To může svědčit o tom, že buď více lidí nazývá Boha prostě „Bohem“, nebo že ti, kteří používají jméno Jehova, znají pouze verzi krále Jakuba. Odpověď neznám, ale jméno Jehova se stále používá jako forma chvály, která připomíná jeho povahu. V Bibli je:
Jaké je Boží jméno?“
Dozvěděli jsme se, že někteří lidé nazývají Boha Adonaj, Elohim a/nebo Jehova, a všechny jsou míněny jako výraz úcty. Je však některý z nich tím, co Bůh chce, abychom mu říkali? Mohl bys, ale na výběr máš více jmen.
Jaká to jsou, se dozvíme ve druhé části článku Jaké je skutečné Boží jméno? Doufám, že se tam uvidíme.