Je teplý den, na nebi ani mráček. Je měsíc březen na odlehlé hoře v Irsku a počasí je na toto roční období nezvykle teplé. Ze slunce sálá takové teplo, že člověk nechává teplé oblečení za sebou a nebere si s sebou žádné jídlo. Je teplý den a vy budete za chvíli nahoře a dole.
Po čtyřhodinovém výstupu na jeden z vrcholů si všimneš skalnatého výběžku, o kterém se rozhodneš, že bude zábavný. Je to krásný scramble, jen s jedním malým cruxem, který musíš překonat. Rychle skočíš na vyčnívající opěrný bod a natáhneš ruku, aby ses chytil velmi zřetelného úchytu. Jakmile přepnete rovnováhu a natáhnete se, opěrný bod praskne. Vzápětí si uvědomíte, že padáte. Podaří se vám dopadnout na nohy, když uslyšíte prasknutí. Snažíš se vstát, ale pravým kotníkem ti projede bolest.
Jsi nyní znehybněn sám na vrcholu hory. Sedíš na skále a nadáváš si, že jsi byl tak hloupý.
Sedíš tam a všimneš si, že je vlastně docela zima, když se nehýbeš. Hledáš něco ve svém malém batohu, ale kromě telefonu a malé lahvičky rumu nic nenajdeš.
Hypotermie nastává, když si tělo kvůli vystavení chladu nedokáže udržet normální teplotu. Normální teplota tělesného jádra se pohybuje mezi 36,5 °C a 37,5 °C.
Hypertermie postihuje jak turisty, tak armádu.
Klasická Čajkovského skladba Předehra z roku 1812 připomíná úspěšnou obranu Ruska před Napoleonovou invazní armádou.
Hypotermie napomohla zničení invazní armády tím, že způsobila zmatek, ztrátu vědomí a smrt. Ostatní prostě padli na kolena a nakonec zemřeli tam, kde klečeli.
Jako turisté sice nemusíme čelit krutým ruským zimám, ale podchlazení nám hrozí stejně. Zvláště jsme ohroženi, když se teploty pohybují kolem nuly. I při vyšších teplotách můžeme být stále ohroženi. Pouhá nehybnost na horském hřebeni při 10 °C v bouřce vás může zabít. Větrný chlad to ještě zhoršuje, protože teplý vzduch se od vaší kůže vzdaluje. Mokro to ještě zhoršuje. Voda se odpařuje a ochlazuje. Snižuje také účinnost izolace. Tato kombinace je smrtící. Hubení lidé jsou náchylnější než lidé s nadváhou.
Nevíte, co dělat, cítíte bolest zlomeného kotníku a doufáte, že někdo půjde kolem, rozhodnete se zahřát tím, že si dáte pár loků rumu. Nyní se cítíš mnohem tepleji a uvolněněji.
Konzumace alkoholu však zvyšuje riziko podchlazení tím, že zvyšuje průtok krve kůží, což má za následek ztrátu tepla do okolí. To vyvolává efekt, že se cítíte teple, i když ve skutečnosti teplo ztrácíte. Alkohol může také snížit schopnost těla třást se a využívat energii, která by za normálních okolností pomáhala tělu při tvorbě tepla. Celkové působení alkoholu vede ke snížení tělesné teploty a snížení schopnosti vytvářet tělesné teplo v reakci na chladné prostředí.
Nejranější stádia, nazývaná mírná hypotermie, jsou charakterizována například ztrátou koordinace a změnami osobnosti.
Když slunce klesne za vzdálený vrchol, teplota klesne na přibližně 7 °C. Cítíte se velmi chladně a vaše tělesná teplota nyní klesá pod 34 °C, nyní se začínáte třást. V tuto chvíli jste ještě schopni dělat takové věci, jako je telefonování. Můžete dočasně zastavit třes, abyste vzali telefon a vytočili číslo. Ale není zde žádný příjem, v blízkosti nejsou žádné antény sítě, které by umožnily i nouzové volání.
Jak teplota stále klesá pod 34 °C, třes se stává nekontrolovatelným.
Večer postupuje a vy cítíte chlad. Teplota vašeho tělesného jádra klesá na 32 °C, nyní máte iracionální myšlenky, pomalé myšlení, amnézii a potíže s mluvením. Víte, že jste v nebezpečné situaci, ale cítíte se překvapivě klidně. Nemáte žádný skutečný strach ani žádnou skutečnou bolest či úzkost. Bez tohoto strachu ze smrti se vytrácí snaha postarat se o sebe. V této chvíli víte, že byste měli udělat něco pro svou záchranu, ale nemůžete se tím zabývat.
Když vaše tělesná teplota klesne pod 32 °C, přestanete se třást. Nyní se cítíte opravdu zmateně a začínáte se chovat iracionálněji.
Jakmile se přestanete třást, jste v ohrožení života a velmi pravděpodobně zemřete, pokud se vám nedostane pomoci.
Části vašeho těla se začnou vypínat a vysílat do mozku zprávy, že tyto oblasti jsou v pořádku. Vašemu mozku je to už jedno nebo jednoduše neví, že je mu zima.
Začne se u vás projevovat chování zvané paradoxní svlékání. Začnete být dezorientovaní, zmatení a bojovní. Máte pocit, že je vaše kůže příliš horká a pálí, a tak začnete odhazovat oblečení, což naopak zvyšuje rychlost ztráty tepla.
Při těžkém podchlazení můžete být zcela klidní, nebojíte se, nebo dokonce nejste skutečně znepokojeni. Víte, že máte potíže, ale jste s tím smířeni a jste celkem klidní.
Již několik hodin tu sedíš znehybněný, hledíš na jasnou tmavou oblohu a okolní teplota nyní klesla k bodu mrazu.
Najednou zaslechneš hlas. Ano, je to tvůj přítel, volá tě. Konečně, a to je neuvěřitelné, je jeho chata vzdálená pouhých 50 metrů, schovaná za balvanem. Tvůj přítel ti pomáhá nahoru a ty nyní vidíš jeho dům, který je plně osvětlený. Otevřeš dveře a přivítá tě plápolající otevřený oheň, tvůj přítel tě položí na tlustý měkký koberec před otevřený oheň. Začínáte se zahřívat a cítíte velkou úlevu a vděčnost, že utrpení skončilo. Chata je uvnitř krásně vyzdobená. Váš přítel připravuje těstoviny a na stole stojí otevřená láhev červeného vína. Tohle bylo nějaké utrpení, ale určitě budeš mít zítra o čem vyprávět. Mezitím si budeš muset nechat ošetřit kotník a budeš se muset vydat na cestu od chaty tvého přítele k tobě domů. Ale o tyhle věci se můžeš postarat zítra. Dnes večer se ti do těla vrátí teplo a chystáš se hodovat na jídle s vínem.
Plameny z ohně tančí kolem dřeva a pak začnou měnit podobu, plameny tmavnou a zmenšují se, vnitřek chýše začíná mizet. Zavoláš na přítele, aby se zeptal, co se děje, a najednou jsi sám a zíráš na prázdnou oblohu.
S omezeným průtokem krve do mozku jsi začal mít halucinace. Tvůj přítel, chata, jídlo i víno byly jen iluze. Nyní tě pohltil pocit sklíčenosti, že umíráš sám na úbočí hory. Po tvářích se ti kutálejí slzy.
Zoufalství chvíli trvá a pak ho vystřídá klidné smíření s tvým osudem.
Se svou tělesnou teplotou nižší než 29 °C upadáš do bezvědomí. S ochlazováním mozku dochází k postupnému snižování úrovně vědomí, až upadnete do kómatu. Poté se začnou zpomalovat všechny vaše metabolické procesy. Když vaše tělesná teplota klesne pod 26 °C, váš srdeční tep začne být nepravidelný a nakonec se zastaví. Okamžik smrti bude pravděpodobně tichý a relativně bezbolestný.
Člověk umírající na podchlazení se dostane do jakéhosi snového stavu, bude se vzdalovat a ztrácet vědomí a může mít vize náhodných věcí, případně bude ve stavu blaženosti. Umírání na podchlazení je často vnímáno jako pomalá a bolestivá smrt. Může být pomalá, ale podle všeho není tak bolestivá, jak si lidé myslí.
Druhý den najde vaše mrtvé tělo chodec a vaše smrt se stane další lekcí a další statistikou o tom, jak se oblékat do přírody.
Tento hypotetický popis podchlazení je založen na mých vlastních zkušenostech s mírným podchlazením spolu s výzkumem, který jsem o této záležitosti provedl.