Nedostatek řeči je často nejzřetelnějším příznakem poruchy autistického spektra (PAS) a největším důvodem obav rodičů malých dětí. Pro mnoho rodin dětí s poruchou autistického spektra je hlavním cílem, aby se jejich dítě naučilo mluvit. Děti s poruchou autistického spektra, které se naučí používat mluvenou řeč jako primární komunikační prostředek, mají lepší výsledky než ty, které se tak neučí (Howlin, 2005). Děti s poruchou autistického spektra, které mluví, mají více příležitostí k sociálním interakcím s rodinou a vrstevníky a také větší šanci zapojit se do běžného života ve škole a v komunitě. Před patnácti lety odborníci odhadovali, že přibližně 40 % dětí s poruchami autistického spektra si neosvojilo funkční mluvenou řeč a tyto děti měly dlouhodobě nejhorší výsledky. Mnoho odborníků však nyní odhaduje, že současný podíl dětí s poruchami autistického spektra, které nemluví, se pohybuje mezi 20-30 % (Rogers, 2003).
Je tedy otázkou, jak usnadnit vznik smysluplné mluvené řeči, aby si co největší počet dětí s poruchami autistického spektra osvojil řeč v co nejranější fázi vývoje. Rozvoj řeči je pouze jedním z aspektů komunikace, neboť existují i další důležité komunikační cíle.
Malým dětem s poruchou autistického spektra brání v rozvoji mluvené řeči několik faktorů. Výzkum bohužel zatím nepřinesl nejlepší výukovou metodu pro zlepšení rané komunikace ani výpočet doby potřebné k úspěšné realizaci takové intervence. Výzkum odhalil řadu přístupů, které prokazují účinnost jak pro zvýšení komunikace, tak pro získání prvních slov u neverbálních malých dětí. Nejsou však uvedeny žádné pokyny, které by pomohly určit, které metody jsou účinnější, pro které děti a v jaké fázi vývoje. Víme tedy, že je možné učit řeč, ale nevíme, jaký způsob je nejlepší pro všechny děti s poruchou autistického spektra. Opět záleží na konkrétním dítěti. Ať už se použije jakýkoli přístup, efektivní výuka jazyka zahrnuje průběžnou individuální interakci s dítětem za použití pečlivě naplánovaných a na sebe navazujících strategií a jasných postupů posilování v přirozeném prostředí. Zásadní význam má průběžné shromažďování údajů a jejich využívání pro rozhodování. Základem je rozvoj dovedností a jejich generalizace.
Většina malých dětí s poruchou autistického spektra absolvuje pouze několik hodin logopedické terapie týdně, a proto se jim nedostává dostatečně důsledné intervence, aby dosáhly co nejrychlejšího pokroku. Za komunikaci však není zodpovědný pouze SLP, ale každá osoba, která s tímto dítětem pracuje, protože komunikace probíhá v každém prostředí. Proto je nutné, aby byl zaveden proces spolupráce všech členů týmu, kteří budou vědět, jak provádět všechny komunikační intervence, aby mohly být intervence prováděny v průběhu celého dne dítěte a v jeho prostředí.
Druhou složkou úspěšné implementace je školení rodičů nebo jiných pečujících osob, aby dítěti poskytli příležitosti k opakovanému nácviku používání nových komunikačních forem a funkcí při každodenních činnostech. Podle National Research Council (2001) je školení rodičů nezbytnou praxí pro intervenci u malých dětí s autismem. Rodiče se mohou naučit všechny hlavní intervence na vysoké úrovni věrnosti, provádět je doma a zlepšit jazykové schopnosti svých dětí. Zvláště účinné jsou intervence, které začleňují výuku do přirozených rodinných zvyklostí a postupů péče o dítě.
Některé děti s poruchami autistického spektra (PAS) mohou mít prospěch z používání alternativní/augmentativní komunikace, známé jako AAC. AAK zahrnuje jakýkoli typ komunikace, který není řečí, s cílem nahradit nebo doplnit mluvení. Ačkoli AAC může znít tajemně, ve skutečnosti se jedná o používání vizuálních (viz) nebo hmatových (dotek) prostředků, které pomáhají komunikovat. Rychlý rozvoj počítačových komunikačních pomůcek výrazně zvýšil možnosti neverbálního studenta s poruchou autistického spektra. Intervenční metody augmentativní a alternativní komunikace (AAC) lze používat dočasně nebo trvale (ASHA, 1991). Podle von Tetzchnera a Martinsena (1992) se jedinci, kteří mohou mít z AAC prospěch, dělí do tří skupin: (a) skupina expresivní řeči, ve které jedinci rozumí jazyku, ale mají potíže s vyjadřováním: (b) skupina podpůrného jazyka, která se skládá ze dvou podskupin, do nichž patří děti, které AAK používají příležitostně, aby si usnadnily porozumění mluvené řeči i vyjadřování, nebo děti, které mluví, ale mají potíže s tím, aby jim bylo rozuměno; a (c) skupina alternativního jazyka, v níž je AAK trvalým prostředkem receptivní a expresivní komunikace.
Ačkoli AAK hraje u některých dětí s poruchou autistického spektra zásadní roli jako primární komunikační systém, nemusí nutně pomáhat při rozvoji užitečné, komunikativní řeči. V současné době neexistují empirické důkazy o tom, že by používání AAC urychlilo rozvoj mluvené řeči. Nedávný přehled výzkumů dospěl k závěru, že ačkoli existují důkazy o zlepšení u dětí s fonologickými a expresivními problémy, účinek na děti se závažnějšími komunikačními obtížemi je omezený. Neexistují žádné důkazy o tom, že by některý program byl lepší než ostatní, pokud jde o vyšší míru spontánní a generativní komunikace nebo o větší generalizaci (Howlin, 2008). Existovaly určité důkazy, že augmentační systém může povzbudit dříve neverbální dítě k mluvení. Nezapomeňte však, že čas strávený nácvikem AAC není časem stráveným učením se používat řeč a rozumět jí a naučit se AAC systém vyžaduje značný čas.
Uvažujte, že do 18 měsíců děti slyšely 4 380 hodin mluvené řeči a neočekáváme, že budou plynulými mluvčími. Pokud však žáci, kteří se učí AAC, vidí symboly modelované pro komunikaci pouze dvakrát týdně po dobu 20-30 minut, bude jim trvat 84 LET, než se s podporovaným jazykem seznámí stejně jako 18měsíční dítě s mluveným jazykem. (Jane Korsten- QIAT Listerv 2011).
Kdo jsou nejlepší kandidáti pro okamžitou úvahu o AAC?
- Neverbální děti, které nepostupují v hlasové imitaci ani poté, co se naučily napodobovat pohyby těla, a které mohou mít slovní zásobu slov zrakem a další neverbální kognitivní dovednosti. Jednalo by se o malé děti, které se nemohou naučit napodobovat hlásky řeči a mají skutečnou základní dyspraxii řeči. Tyto děti nutně potřebují AAC k rozvoji symbolické komunikace. U některých se verbální řeč rozvine, když budou používat znaky, PECS atd. nebo kombinaci strategií.
- Předškolní děti, jejichž neverbální výkonnostní dovednosti jsou hluboko pod úrovní 12 měsíců. Nebudou mít potřebné kognitivní dovednosti, které by podporovaly rozvoj řeči. Bude se jednat o malou skupinu dětí. Budou muset používat gestikulaci a jednoduchou AAC s nízkou technickou náročností.
Protože funkční mluvená řeč předpovídá lepší výsledky u předškolních dětí s autismem a protože velká většina malých dětí s autismem zjevně zvládá řeč, měla by být výuka dětí v porozumění řeči a jejím používání hlavní prioritou každého programu rané intervence pro děti s poruchou autistického spektra? Ano!