Hypervizor řídí techniku virtualizace a vytváří, spouští a monitoruje více virtuálních počítačů (hostů) současně na hardwaru jednoho počítače (hostitele).
Hypervizory tedy regulují proces virtualizace, vytvářejí více virtuálních počítačů, které umožňují pracovat na několika výpočetních instancích najednou. To je klíčový rozdíl mezi virtualizací a hypervizory.
Monitor virtuálního stroje neboli VMM nebo hypervizor funguje jako supervizor. Je implementován na počítačovém hardwaru jako kód zabudovaný do firmwaru systému nebo jako softwarová vrstva.
Hypervizory vytvářejí, spouštějí, zastavují a resetují více virtuálních počítačů, přičemž virtuálně sdílejí jejich zdroje, jako je paměť RAM a řadič síťového rozhraní.
VMM řídí hostované operační systémy a spravuje jejich provádění na virtuální operační platformě. Dále logicky odděluje virtuální stroje (VM) od sebe, takže i když jeden operační systém z nějakého důvodu spadne, ostatní VM mohou nerušeně fungovat.
Také čtěte – 10 nejlepších open source hypervisorů
Dva typy hypervisorů: Typ 1 a Typ 2
Na základě jejich pracovního systému se hypervizory dělí do dvou kategorií-
- Typ 1 – Bare Metal hypervisor
- Typ 2 – Hosted hypervisor
K tomu, proč se hypervizory dělí na dva typy, přispívá především přítomnost či nepřítomnost podkladového operačního systému.
Typ 1 běží přímo na hardwaru s poskytnutými prostředky virtuálního počítače. Typ 2 běží na hostitelském operačním systému a poskytuje správu virtualizace a další služby.
Hypervizor typu 1 vs. typu 2 v tabulce
Nativní v/s hostovaný hypervizor:
Pro podnikové aplikace a cloud computing jsou vhodnější hypervizory typu Bare-metal, především kvůli své nezávislosti na hostitelském operačním systému.
Z téhož důvodu generuje typ 1 menší režii a případná porucha jednotlivého virtuálního počítače nepoškodí zbytek systému.
Nativní hypervizory jsou bezpečnější variantou. Na rozdíl od hostovaného hypervizoru nejsou závislé na základním operačním systému.
V případě napadení máte tedy větší šance s holým hypervizorem (typ 1). Tato závislost také stojí server typu 2, trochu jeho efektivity, výkonu a rychlosti.
Typ 2 nemá přímý přístup k hostitelskému hardwaru a prostředkům, takže se díky tomu lze vyhnout určité míře latence. Již přítomný operační systém spravuje požadavky na paměť, úložiště a síťové prostředky.
Ačkoli to neplatí pro jednodušší scénáře, hostované hypervisory jsou stále oblíbené pro osobní použití a malé a střední podniky.
Pro některá vývojářská prostředí, například tam, kde je vyžadován přístup k více operačním systémům a jejich variantám, jsou hypervisory typu 2 lepší volbou. Na zařízeních, která nejsou určena pro roli hostitele virtuálních počítačů, se doporučují hostované hypervisory.
Mohli byste si také přečíst:
Prozkoumání výhod a nevýhod hypervizoru
Přehled zranitelností hypervizoru
Kelsey Taylor
Kelsey řídí marketing a provoz ve společnosti HiTechNectar od roku 2010. Je držitelkou magisterského titulu v oboru obchodní správy a managementu. Kelsey je technickým fanatikem a autorem ve společnosti HiTechNectar a věnuje se široké škále témat včetně nejnovějších trendů v oblasti IT, událostí a dalších. Mezi témata, o kterých ráda píše, patří cloud computing, marketing, analýza dat a internet věcí.