Hydrocefalus

Hydrocefalus je stav charakterizovaný abnormálním hromaděním mozkomíšního moku (CSF) v mozkových komorách. CSF obklopuje mozek a míchu. Když je cesta cirkulace mozkomíšního moku zablokována, tekutina se začne hromadit, což způsobí zvětšení mozkových komor a zvýšení tlaku uvnitř hlavy, což vede k hydrocefalu.

Jaké jsou různé typy hydrocefalu?

Ke komunikujícímu hydrocefalu dochází, když je tok mozkomíšního moku zablokován poté, co opustí mozkové komory. Slovo „komunikující“ odkazuje na skutečnost, že CSF může stále proudit mezi komorami, které zůstávají otevřené.

Nekomunikující hydrocefalus – nazývaný také obstrukční hydrocefalus – vzniká, když je tok CSF zablokován podél jednoho nebo více úzkých průchodů spojujících komory. Jednou z nejčastějších příčin je akveduktální stenóza, zúžení Sylviova akvaduktu, malého průchodu mezi třetí a čtvrtou komorou uprostřed mozku.

Normální tlakový hydrocefalus (NPH) je forma komunikujícího hydrocefalu, která může postihnout lidi v každém věku, ale nejčastěji se vyskytuje u starších lidí. Může být důsledkem subarachnoidálního krvácení, úrazu hlavy, infekce, nádoru nebo komplikací po operaci. U mnoha lidí se však normální tlakový hydrocefalus vyvine i v případě, že žádný z těchto faktorů není přítomen, a to z neznámých důvodů. V takovém případě se jedná o tzv. idiopatický normotlakový hydrocefalus.

Hydrocefalus lze také klasifikovat jako vrozený nebo získaný. Vrozený hydrocefalus je přítomen při narození a může být způsoben buď událostmi nebo vlivy, ke kterým došlo během vývoje plodu, nebo genetickými abnormalitami. Ve vzácných případech nemusí vrozený hydrocefalus vyvolat příznaky v dětství, ale projeví se až v dospělosti a může být spojen se stenózou akveduktu.

Získaný hydrocefalus se vyvíjí v době porodu nebo někdy později. Tento typ hydrocefalu může postihnout jedince všech věkových kategorií a může být způsoben úrazem nebo onemocněním.

Hydrocefalus ex-vacuo je další formou hydrocefalu, která přesně nezapadá do výše uvedených kategorií a postihuje především dospělé. Hydrocefalus ex-vacuo vzniká při cévní mozkové příhodě, degenerativních onemocněních, jako je Alzheimerova choroba nebo jiné demence, nebo při traumatickém poškození mozku. V těchto případech může skutečně dojít ke zmenšení mozkové tkáně.

Jaké jsou příznaky hydrocefalu?

Možná triáda příznaků se obvykle projevuje následujícím způsobem:

• poruchy chůze a potíže s chůzí

• mírná demence

• poruchy ovládání močového měchýře

Tyto příznaky se nemusí objevit všechny současně, a někdy je přítomen pouze jeden nebo dva příznaky. Triáda příznaků často souvisí s procesem stárnutí a většina populace s NPH je starší 60 let.

Jak se hydrocefalus diagnostikuje?

Pokud má primární lékař podezření na určitý typ hydrocefalu, obvykle se doporučuje jedno nebo více z následujících vyšetření k potvrzení diagnózy a posouzení vhodnosti osoby pro léčbu shuntem. Je důležité, aby se v tomto okamžiku stal součástí lékařského týmu neurochirurg a/nebo neurolog. Jejich zapojení je užitečné nejen při interpretaci výsledků testů a výběru pravděpodobných kandidátů na shuntování, ale také při diskusi o samotné operaci a následné péči, jakož i o očekáváních a rizicích operace.

• Klinické vyšetření – sestává z pohovoru a nebo fyzikálního/neurologického vyšetření

• .

  Snímky mozku k odhalení zvětšených mozkových komor

  • MRI
  • CT nebo CT vyšetření
• CSF testy. k předpovědi reakce na zkrat a/nebo stanovení tlaku zkratu
  • Lumbální nebo spinální tap – velký objem
  • Vnější bederní drenáž
  • Měření odporu odtoku CSF

Jaké jsou možnosti léčby?

Jedinou dostupnou léčbou hydrocefalu je chirurgická implantace zkratu, zařízení, které odvádí výtok mozkomíšního moku z mozku do jiné části těla, kde se může vstřebat. Většina shuntů se skládá ze tří částí:

• Sběrný katétr umístěný v mozkových komorách

• Ventilový mechanismus, který řídí, jakým způsobem se sběrný katétr CFS protéká

• Výstupní katétr k odtoku CSF do jiné části těla

Po operaci, jsou všechny součásti shuntového systému zcela pod kůží a nic není vystaveno vnějšímu prostředí. Omezený počet jedinců lze léčit alternativním postupem zvaným endoskopická třetí ventrikulostomie. Při tomto zákroku umožňuje neuroendoskop – malá kamera, která využívá technologii optických vláken k vizualizaci malých a obtížně přístupných chirurgických oblastí – lékaři zobrazit povrch komor. Jakmile je dalekohled naveden do správné polohy, malý nástroj vytvoří ve dně třetí komory malý otvor, který umožní mozkomíšnímu moku obejít obstrukci a proudit směrem k místu resorpce po povrchu mozku.

Kdo je pravděpodobným kandidátem na shuntování?

Žádný jednotlivý faktor není spolehlivý pro předpověď úspěchu implantace shuntu. Následující nálezy jsou obecně spojeny s lepším výsledkem po zavedení shuntu:

• Vznik poruchy chůze jako prvního a nejvýraznějšího příznaku

• Známá příčina NPH, jako je úraz nebo krvácení

• Snímek ukazuje, že velikost komory je nepoměrně větší než mozkomíšní mok v subarachnoidálním prostoru

• Odběr mozkomíšního moku pomocí lumbální punkce nebo lumbálního katétru poskytuje dramatické, dočasnou úlevu od příznaků

• Monitorování ICP nebo tlaku mozkomíšního moku ukazuje abnormální rozsah nebo vzorec tlaku mozkomíšního moku nebo zvýšený odpor odtoku mozkomíšního moku

Úplné uzdravení je možné, ale není často pozorováno. Mnoho jedinců a jejich rodin je spokojeno, když výsledkem operace zkratu je menší postižení nebo závislost, než měl před operací, nebo zabránění dalšímu neurologickému zhoršení

.