NOVÝ MATAMORAS -Většina lidí by se nad zvoněním zvonu ani nepozastavila.
V 19. století však zvonění zvonu mohlo znamenat, že mrtví nejsou naživu.
Kdo byl neúmyslně pohřben zaživa, tahal za provázek v rakvi, aby se nahoře rozezněl zvonek.
„Účelem zvonku bylo, že pokud vás (neúmyslně) pohřbili zaživa, měli jste kolem rakve nahmatat … provázek,“ řekl John Miller, prezident Matamoraské historické společnosti.
„Měli jste na ten zvon zazvonit.“
Hrobové zvony se pravděpodobně používaly na Cooperově hřbitově poblíž hranice okresu Monroe na Rinard Mills Road, řekl Miller.
Mohl by to být původ rčení „zachráněn zvonem“, řekl.
Miller řekl, že obvykle vedla trubka skrz zem a do rakve. Z rakve a venku vedl provázek ke zvonu. Lidé hlídali hřbitov pro případ, že by zvon zazvonil, pak by byl člověk, který byl pohřben zaživa, zachráněn.
Řekl, že bez modernější techniky by někteří lidé s velmi nízkou tepovou frekvencí a dechovou frekvencí mohli být spíše pohřbeni zaživa. Neexistovalo také žádné balzamování.
„Často byli lidé prohlášeni za mrtvé, a ve skutečnosti nebyli,“ řekl Miller. „Člověk se probudil a byl v hrobě. Z toho vám vstávají vlasy na hlavě.“
Příběh o zvonu na Cooperově hřbitově koluje mezi obyvateli z okolí už léta. Důkazem zvonu prý byla trubka trčící ze země vedle jednoho z náhrobků v levém zadním rohu hřbitova. Ačkoli důkazy o této trubce již nejsou viditelné, její příběh přetrvává.
Podle Millera byl Cooperův hřbitov založen v roce 1821, kdy na něm byla poprvé pohřbena Nancy Pughová.
„Až o 30 let později, v roce 1851, se zde nepohřbívalo,“ řekl. „Všechny tři pohřby byly pozdě na podzim a odtud pochází název Cooper Cemetery.“
Další tři pohřby se týkaly Elishy Coopera, kterému bylo v době smrti 60 let, osmileté Mary Cooperové a dvouletého Johna Coopera.
Nejnovějším pohřbem byl pohřeb Perleyho McKnighta v listopadu 2012.
Ačkoli zvon na Cooperově hřbitově již dávno beze stopy zmizel, jeho odkaz žije dál.
Jim Moore, 61 let, z Little Hocking v mládí bydlel nedaleko Cooperova hřbitova. Ačkoli se na hřbitově už léta nepohybuje, stále si pamatuje, jak o zvonu slýchával a jak ho hledal.
„Vzpomínám si, jak jsem si jako dítě povídal s tátou,“ řekl Moore. „Vyprávěl mi o něm. Ten hrob byl tak trochu zapadlý v levém zadním rohu hřbitova. Určitě tam něco bylo, na co mě táta upozornil. Byla to taková díra s trubkou.“
Moore řekl, že příběh o hřbitovním zvonu na něj působí dlouhodobě.
„Znáte to, když jste dítě, je to všechno takové strašidelné,“ řekl Moore. „Bylo to něco, co jsem si vždycky pamatoval. Je to trochu překvapivé a je to prostě jedna z těch věcí, které mi utkvěly v paměti.“
Dnešní nejnovější zprávy a další informace ve vaší schránce