Jméno Choréb se poprvé objevuje v Exodu 3,1 s příběhem Mojžíše a hořícího keře. Podle Exodu 3,5 byla půda na hoře považována za svatou a Mojžíš dostal od Boha příkaz, aby si zul sandály.
Exodus 17,6 popisuje událost, kdy Izraelité byli na poušti bez vody. Když byl Mojžíš „na skále na Chorébu“, udeřil do skály a získal z ní pitnou vodu. V Exodu 17,7 se dále píše, že Mojžíš „nazval to místo Massah a Meriba pro svárlivost synů Izraele a proto, že pokoušeli Hospodina a říkali: ‚Je Hospodin mezi námi, nebo není?“
Jediné další použití tohoto jména v Exodu je v Exodu 33,6, kde je Horeb místem, kde Izraelité svlékli své ozdoby. Tato pasáž (tj. Ex 33,1-6) naznačuje, že Choréb byl místem, odkud Izraelité vyrazili směrem ke Kanaánu, když pokračovali ve své cestě Exodem.
V Deuteronomiu je Choréb několikrát zmíněn ve vyprávění o putování Izraelitů pouští: Deuteronomium 1,2; 1,6 a 1,19. V těchto verších se píše o Horeboji. Mojžíš v Deuteronomiu 1,6 připomíná, že Bůh řekl Izraelitům na Chorébu: „Dost dlouho jste pobývali na této hoře, obraťte se a vydejte se na cestu.“ To potvrzuje, že Choréb byl místem, odkud se vydali na cestu do Kanaánu.
Ve zprávě o předání Desatera Mojžíšovi a zpětných odkazech na něj jsou zmínky o Chorébu v Deuteronomiu 4,10; 4,15; 5,2; 9,8; 18,16 a 28,69. V Deuteronomiu 4,10 a 28,69 se Bůh zmiňuje o Chorébu. Podobné zmínky jsou i v Žalmech 106,19 a Malachiášovi 4,4. Deuteronomium 5,2 vytváří dojem, že současná generace, k níž Mojžíš mluvil, byla přítomna na hoře Choréb, když Mojžíš sestoupil s přikázáními, ačkoli „přítomní jednotlivci s výjimkou Mojžíše, Jozua a Káleba všichni zahynuli. národ přežil, a protože smlouva byla uzavřena s národem jako organickým celkem. Slušelo by se říci, že byla uzavřena s těmi, které Mojžíš v této době oslovil, neboť ti tvořili národ.“
1. Královská 8,9 a 2. Letopisů 5,10 uvádějí, že Archa úmluvy obsahovala pouze desky předané Mojžíšovi na Chorébu. V 1. Královské 19,8 Eliáš navštěvuje „Boží horu Choréb“.
Podle dokumentární hypotézy je název Sinaj v Tóře používán pouze Jahvistickým a Kněžským pramenem, zatímco Choréb pouze Elohistickým a Deuteronomistickým.
V Novém zákoně nejsou o Chorébu žádné zmínky. V listu Galaťanům 4,24-25 je zmíněna hora Sinaj: „… Jedna smlouva je z hory Sinaj a rodí děti, které mají být otroky: To je Hagar. Hagar pak znamená horu Sinaj v Arábii a odpovídá dnešnímu městu Jeruzalému, protože je se svými dětmi v otroctví.“ (srov. např. Na horu Sinaj/Horéb se odkazuje v listu Židům 12,18-21.
.