Contunico © ZDF Enterprises GmbH, MainzViz všechna videa k tomuto článku
Šilková cesta, nazývaná také Hedvábná stezka, starověká obchodní cesta, spojující Čínu se Západem, po které se přepravovalo zboží a myšlenky mezi dvěma velkými civilizacemi Říma a Číny. Hedvábí směřovalo na západ a vlna, zlato a stříbro na východ. Po Hedvábné stezce se do Číny dostalo také nestoriánské křesťanství a buddhismus (z Indie).
Encyclopædia Britannica, Inc.
Co byla Hedvábná stezka
Hedvábná stezka byla starověká obchodní cesta, která spojovala západní svět se Středním východem a Asií. Byla hlavní obchodní cestou mezi Římskou říší a Čínou a později mezi středověkými evropskými královstvími a Čínou.
Kde Hedvábná stezka začínala a kde končila?
Hedvábná stezka začínala na severu střední Číny v Xi’anu (v dnešní provincii Shaanxi). Karavanní cesta se táhla na západ podél Velké čínské zdi, přes Pamír, Afghánistán a do Levanty a Anatolie. Její délka byla přibližně 4 000 mil (více než 6 400 km). Zboží se pak přepravovalo do Evropy přes Středozemní moře.
Jaké hlavní zboží putovalo po Hedvábné stezce?
Čínští obchodníci vyváželi hedvábí západním odběratelům. Z Říma a později z křesťanských království putovaly na východ vlny, zlato a stříbro.
Co kromě zboží putovalo po Hedvábné stezce?
Kromě hmotných statků bylo jedním z hlavních vývozních artiklů Západu po Hedvábné stezce náboženství. První asyrští křesťané přenesli svou víru do Střední Asie a Číny, zatímco obchodníci z indického subkontinentu vystavili Čínu buddhismu. Po Hedvábné stezce se šířily také nemoci. Mnozí vědci se domnívají, že z Asie se do Evropy rozšířil dýmějový mor, který v polovině 14. století způsobil pandemii černé smrti.
Využívá se Hedvábná stezka dodnes?
Části Hedvábné stezky se dochovaly v podobě zpevněné dálnice spojující Pákistán a Ujgurskou autonomní oblast Sin-ťiang v Číně. V 21. století plánovala OSN sponzorovat transasijskou dálnici a železnici. Hedvábná stezka také inspirovala čínskou iniciativu Pásmo a cesta, globální strategii rozvoje infrastruktury, jejímž autorem je prezident a generální tajemník Si Ťin-pching.
Cesta dlouhá 4 000 mil (6 400 km), vlastně karavanní stezka, vycházela ze Si-anu (Sian), pokračovala podél Velké čínské zdi na severozápad, obcházela poušť Takla Makan, stoupala na Pamír (pohoří), překračovala Afghánistán a pokračovala do Levanty; odtud se zboží přepravovalo přes Středozemní moře. Celou trasu procestovalo jen málo osob a se zbožím postupně manipulovali prostředníci.
S postupnou ztrátou římského území v Asii a vzestupem arabské moci v Levantě se Hedvábná stezka stávala stále nebezpečnější a neprocestovatelnější. Ve 13. a 14. století byla cesta obnovena za Mongolů a v té době ji Benátčan Marco Polo využil k cestě do Kataje (Číny). Dnes se má za to, že tato trasa byla jednou z hlavních cest, kterou se morové bakterie zodpovědné za pandemii černé smrti v Evropě v polovině 14. století přesunuly z Asie na západ.
© North Wind Picture Archives
Část Hedvábné stezky stále existuje, a to v podobě zpevněné dálnice spojující Pákistán a Ujgurskou autonomní oblast Sin-ťiang v Číně. Tato stará silnice se stala podnětem pro plán OSN na transasijskou dálnici a Hospodářská a sociální komise OSN pro Asii a Tichomoří (UNESCAP) navrhla její železniční obdobu. Silnice inspirovala violoncellistu Yo-Yo Ma k založení projektu Silk Road Project v roce 1999, který zkoumá kulturní tradice podél její trasy i mimo ni jako prostředek pro propojení umění po celém světě napříč kulturami.