Pracovníci v areálu jaderného odpadu ve státě Washington byli nedávno vyzváni, aby se ukryli na místě poté, co se zřítil tunel v jaderné úpravně, informovaly včera (9. května) zpravodajské zdroje.
Podle listu Yakima Herald byli pracovníci v jaderném areálu Hanford vyzváni, aby se buď evakuovali, nebo ukryli na místě a aby po zřícení tunelu nic nejedli a nepili. Americké ministerstvo energetiky aktivovalo havarijní operační středisko pro řešení katastrofy.
Tunel byl součástí zařízení na extrakci plutonia a uranu (PUREX), kde se údajně nachází velké množství radioaktivního odpadu, včetně železničních vagónů používaných k přepravě vyhořelých palivových tyčí, uvedla agentura AFP. Podle ministerstva energetiky přinejmenším část radioaktivního odpadu v zařízení Hanford obsahuje radioaktivní plutonium a uran, ačkoli přinejmenším část z něj tvoří také radioaktivní „kal“ složený ze směsi radioaktivních látek. V tuto chvíli úřady nezveřejnily, zda došlo k úniku radioaktivních látek nebo zda byli lidé těmto kontaminantům vystaveni.
Ale pokud by lidé skutečně byli vystaveni radioaktivnímu odpadu obsahujícímu plutonium a uran, jaká zdravotní rizika by jim hrozila? A jak mohou lidé riziko vystavení minimalizovat?“
Radioaktivní plutonium a uran
Všechny radioaktivní materiály mohou při svém rozpadu způsobit škody. Když se nestabilní radioaktivní izotopy neboli verze prvku s různou molekulovou hmotností rozpadají na o něco stabilnější verze, uvolňují energii. Tato dodatečná energie může buď přímo zabíjet buňky, nebo poškozovat buněčnou DNA a podporovat mutace, které mohou nakonec vést k rakovině.
Plutonium, jedna z radioaktivních látek, které se mohou nacházet v lokalitě Hanford, má poločas rozpadu 24 000 let, což znamená, že tak dlouho trvá, než se polovina materiálu rozpadne na stabilnější látky. Proto zůstává v životním prostředí a v těle po dlouhou dobu.
Odhalení plutoniem může být pro živé tvory velmi smrtelné. Studie z roku 2011 v časopise Nature Chemical Biology zjistila, že krysí buňky nadledvinek přenášejí plutonium do buněk; plutonium se do buněk těla dostalo z velké části tak, že na receptorech zaujalo přirozené místo železa. Tato studie také zjistila, že plutonium se může přednostně zdržovat v játrech a krevních buňkách a vylučovat záření alfa (dva protony a neutrony vázané dohromady). Při vdechování může plutonium také způsobit rakovinu plic.
Protože však lidské tělo pro své biologické procesy stále mírně upřednostňuje železo před plutoniem, mohla by tato preference potenciálně poskytnout možnosti léčby expozice plutoniu tím, že zaplaví tyto receptory a zabrání přijímání plutonia buňkami, poznamenali autoři studie.
Studie z roku 2005 v časopise Current Medicinal Chemistry navíc zjistila, že existují některé krátkodobé způsoby léčby expozice plutoniu. Studie z 60. a 70. let 20. století identifikovaly látky, jako je diethylenetriaminepentaoctová, které mohou tělu pomoci plutonium rychleji odstranit. Jiné léky, například ty, které se používají k léčbě poruch zpracování železa, jako je beta-talasemie, nebo léky na posílení kostí, které léčí osteoporózu, mohou být také užitečné při expozici plutoniu, zjistila studie.
Uran, další radioaktivní prvek, který může být přítomen v nebezpečné koncentraci v tunelu PUREX, může mít také škodlivé účinky na lidské zdraví. Izotopy uranu mají poločas rozpadu od 4,5 miliardy let do 25 000 let.
Největší zdravotní riziko, kterému lidé po vystavení uranu čelí, je podle Centra pro kontrolu a prevenci nemocí poškození ledvin. Lidé vystavení uranu mohou mít také problémy s plícemi, například jizvy (fibrózu) nebo rozedmu plic (velké vzduchové váčky v plicích). Podle CDC může uran při vysokých dávkách přímo způsobit selhání ledvin a plic. Studie však zjistily, že lidé, kteří pijí vodu ze studní obsahující nízké dávky uranu, nevykazují žádné výrazné změny funkce ledvin.
Uran stejně jako plutonium vyzařuje záření alfa. Uran se také může rozpadat na radon, který byl v několika studiích spojen se zvýšeným rizikem rakoviny, zejména u horníků, kteří jsou vystaveni vyššímu množství tohoto toxinu.
Není jasné, zda se v oblasti Hanfordu nacházejí i další radioaktivní látky, ale radioaktivní formy jódu a cesia mohou také způsobovat problémy, například rakovinu štítné žlázy, uvedl již dříve časopis Live Science.
Nemoc z ozáření
Obecně platí, že záření z jakéhokoli zdroje zvyšuje riziko vzniku rakoviny a riziko rakoviny se zvyšuje s vyšší expozicí. Extrémně vysoké dávky radioaktivního odpadu mohou vyvolat stav známý jako nemoc z ozáření, při kterém trávicí trakt doslova krvácí a odlupuje se jeho výstelka. Během jaderné katastrofy v Černobylu zemřelo během tří měsíců po havárii 28 záchranářů přímo na otravu radiací a počet případů rakoviny u obyvatel v okolí se zvýšil čtyři až deset let po katastrofě, uvedl časopis Live Science.
Při novějších jaderných katastrofách, jako bylo například roztavení jaderné elektrárny Fukušima Daiiči, však ozáření obvykle nebylo tak vysoké, aby se projevil vysoce zvýšený počet případů rakoviny. Například japonský pracovník, který byl vystaven 10 rem (100 milisievertů neboli mSv), což je měrná hodnota radiace, může čelit celoživotnímu riziku rakoviny, které je zvýšené o půl procenta, uvedla již dříve pro Live Science Kathryn Higleyová, ředitelka katedry jaderného inženýrství a radiační zdravotní fyziky Oregonské státní univerzity. Tato dávka záření odpovídá úrovni, kterou obdržíte při přibližně pěti CT vyšetřeních. Většina lidí ve Spojených státech obdrží ročně 0,3 rem (3 mSv) záření z přírodních zdrojů, například ze slunce, uvedl již dříve server Live Science.
Podle studie z roku 2004 ve francouzském časopise Revue Epidemiological Sante Publique navíc studie zjistily nižší výskyt rakoviny u pracovníků jaderných elektráren než u běžné populace, pravděpodobně proto, že tito pracovníci bývají zdravější než lidé v blízkém okolí. Proto oddělit mírně zvýšené riziko rakoviny v důsledku vystavení záření od mírně nižšího rizika v důsledku zdravějších návyků může být složité, poznamenala studie.
Původně publikováno na stránkách Live Science.
Aktuality
.