Jelikož se o přesné definici grafického románu vedou diskuse, lze původ této formy interpretovat.
Dobrodružství Obadiaha Oldbucka jsou nejstarším uznávaným americkým příkladem komiksu použitého k tomuto účelu. Vznikl jako publikace Histoire de M. Vieux Bois švýcarského karikaturisty Rodolpha Töpffera z roku 1828 a poprvé vyšel v anglickém překladu v roce 1841 v londýnském nakladatelství Tilt & Bogue, které použilo pařížské pirátské vydání z roku 1833. První americké vydání vyšlo v roce 1842 v nakladatelství Wilson & Company v New Yorku s použitím původních tiskových desek z vydání z roku 1841. Dalším raným předchůdcem je Cesta za zlatokopy Jeremiáše Sedláčka od bratrů J. A. D. a D. F. Readových, inspirovaná Dobrodružstvími Obadiaha Oldbucka. V roce 1894 Caran d’Ache v dopise novinám Le Figaro nadhodil myšlenku „kresleného románu“ a začal pracovat na 360stránkové knize beze slov (nikdy nebyla vydána). Ve Spojených státech existuje dlouhá tradice opětovného vydávání dříve publikovaných komiksů v knižní podobě. V roce 1897 vydal Hearst Syndicate takovou sbírku The Yellow Kid od Richarda Outcaulta a ta se rychle stala bestsellerem.
20. až 60. léta 20. stoletíEdit
Ve 20. letech 20. století došlo k oživení tradice středověkého dřevorytu, přičemž jako „nesporný král“ tohoto oživení je uváděn Belgičan Frans Masereel. Mezi jeho díla patří například Vášnivá cesta (1919). V této tradici pracoval i Američan Lynd Ward, který v roce 1929 vydal knihu Gods‘ Man (Člověk bohů) a v průběhu 30. let pokračoval ve vydávání dalších publikací.
Dalšími prototypickými příklady z tohoto období jsou He Done Her Wrong (1930) Američana Milta Grosse, komiks beze slov vydaný v pevné vazbě, a Une semaine de bonté (1934), román v sekvenčních obrazech složený z koláží surrealistického malíře Maxe Ernsta. Podobně Charlotte Salomonová v knize Life? or Theater? (komponovaný 1941-43) kombinuje obrazy, vyprávění a popisky.
Ve 40. letech 20. století začala vycházet komiksová řada Classics Illustrated, která adaptovala především pozoruhodné, veřejně dostupné romány do samostatných komiksů pro mladé čtenáře. V roce 1946 vyšel Občan 13660, ilustrované románové vyprávění o internaci Japonců za druhé světové války. V roce 1947 vydala společnost Fawcett Comics komiksový román č. 1: „Anarcho, diktátor smrti“, 52stránkový komiks věnovaný jednomu příběhu. V roce 1950 vydalo nakladatelství St. John Publications „obrázkový román“ velikosti digestu pro dospělé It Rhymes with Lust (Rýmuje se s chtíčem), filmem noir ovlivněný výsek života ve steeltownu s intrikánskou a manipulativní zrzkou jménem Rust. Tento 128stránkový román, který byl na obálce označen jako „originální celovečerní román“ a jehož autory byli pseudonymní spisovatelé „Drake Waller“ (Arnold Drake a Leslie Waller), kreslíř Matt Baker a inker Ray Osrin, se ukázal být natolik úspěšný, že vedl k vydání nesouvisejícího druhého obrázkového románu The Case of the Winking Buddha (Případ mrkajícího Buddhy) od pulpového spisovatele Manninga Lee Stokese a ilustrátora Charlese Raaba. Jako předzvěst několikadílného grafického románu Willa Eisnera A Contract with God (1978) napsal a nakreslil kreslíř Harvey Kurtzman čtyřdílný masový paperback Harvey Kurtzman’s Jungle Book (Ballantine Books #338K), který vyšel v roce 1959.
Koncem šedesátých let začali američtí tvůrci komiksů s touto formou zacházet dobrodružněji. Gil Kane a Archie Goodwin vydali vlastním nákladem čtyřicetistránkový komiksový román časopiseckého formátu Jmenuje se… Savage (Adventure House Press) v roce 1968 – ve stejném roce vydal Marvel Comics v podobném formátu dvě čísla Spectacular Spider-Mana. Sloupkař a komiksový autor Steven Grant také tvrdí, že příběh Stana Leeho a Steva Ditka Doctor Strange v časopise Strange Tales #130-146, ačkoli vycházel sériově v letech 1965 až 1966, je „prvním americkým grafickým románem“. Podobně kritik Jason Sacks označil třináctidílný „Panther’s Rage“ – první známý komiksový titulkovaný, samostatný, vícedílný příběhový oblouk -, který vycházel v letech 1973-1975 v sérii Black Panther v marvelovském Jungle Action, za „první marvelovský grafický román“.
Mezitím v kontinentální Evropě tradice sbírání seriálů populárních stripů, jako jsou Tintinova dobrodružství nebo Asterix, vedla k dlouhým vyprávěním vydávaným původně jako seriály.
V roce 1969 spisovatel John Updike, který se v mládí zabýval myšlenkou stát se kreslířem, promluvil v Bristolské literární společnosti o „smrti románu“. Updike nabídl příklady nových oblastí zkoumání pro romanopisce a prohlásil, že nevidí „žádný vnitřní důvod, proč by nemohl vzniknout dvojnásobně talentovaný umělec a vytvořit mistrovské dílo komiksového románu“.
Moderní dobaEdit
Kniha Blackmark (1971) od Gila Kanea a Archieho Goodwina, sci-fi/sword-and-sorcery paperback vydaný nakladatelstvím Bantam Books, tento termín původně nepoužívala; reklama na zadní straně obálky vydání k 30. výročí (ISBN 978-1-56097-456-7) ji zpětně označuje za „vůbec první americký grafický román“. Akademie komiksového umění udělila Kaneovi v roce 1971 zvláštní cenu Shazam Award za to, co nazvala „jeho paperbackovým komiksovým románem“. Ať už je pojmenování jakékoliv, Blackmark je 119stránkový komiksový příběh s titulky a slovními balónky, vydaný v tradičním knižním formátu.
Evropští tvůrci také experimentovali s delším vyprávěním v komiksové podobě. Ve Spojeném království Raymond Briggs vytvářel díla jako Father Christmas (1972) a The Snowman (1978), která sám označil za díla z „bezedné propasti stripové komiksové tvorby“, ačkoli byla spolu s dalšími Briggsovými díly, jako je například vyzrálejší When the Wind Blows (1982), v důsledku popularity tohoto termínu znovu uvedena na trh jako grafické romány. Briggs však poznamenává: „Nevím, jestli se mi ten termín příliš líbí.“
První samozvané grafické romány: 1976-1978Edit
V roce 1976 se v tisku objevil termín „grafický román“, který označoval tři samostatná díla. Bloodstar od Richarda Corbena (adaptace povídky Roberta E. Howarda) použila tento termín ke své kategorizaci na přebalu a v úvodu. Román George Metzgera Beyond Time and Again, seriálově vydávaný v undergroundovém komiksu v letech 1967-1972, měl na vnitřní straně titulního listu podtitul „grafický román“, když vyšel souborně jako 48stránková černobílá kniha v pevné vazbě, kterou vydal Kyle & Wheary.
Ve velikosti digestu Chandler:
Následujícího roku se Terry Nantier, který strávil léta dospívání v Paříži, vrátil do Spojených států a založil nakladatelství Flying Buttress Publications, později začleněné do NBM Publishing (Nantier, Beall, Minoustchine), a vydal Racket Rumba, padesátistránkovou parodii na noir-detektivní žánr, kterou napsal a nakreslil francouzský výtvarník s jedním jménem Loro. Po ní Nantier vydal knihu Enkiho Bilala Volání hvězd. Společnost tato díla prodávala jako „grafická alba“.
Prvních šest čísel série The First Kingdom spisovatele a výtvarníka Jacka Katze z roku 1974 od Comics and Comix Co. bylo sebráno jako trade paperback (Pocket Books, březen 1978), který se označoval jako „první grafický román“. Vydání komiksu se předtím označovala jako „grafická próza“ nebo prostě jako román.
Podobně Sabre: Slow Fade of an Endangered Species spisovatele Dona McGregora a výtvarníka Paula Gulacyho (Eclipse Books, srpen 1978) – první grafický román prodávaný na nově vzniklém „přímém trhu“ komiksových obchodů ve Spojených státech – byl autorem v rozhovorech nazýván „grafickým albem“, ačkoli nakladatel jej na titulní straně označil za „komiksový román“. „Grafické album“ byl také termín, který následujícího roku použil Gene Day pro svou sbírku povídek v pevné vazbě Future Day (Flying Buttress Press).
Dalším raným grafickým románem, i když bez vlastního označení, byl The Silver Surfer (Simon & Schuster/Fireside Books, srpen 1978), jehož autory byli Stan Lee a Jack Kirby z Marvel Comics. Příznačné je, že byl vydán tradičním knižním nakladatelstvím a distribuován prostřednictvím knihkupectví, stejně jako Tantrum (Alfred A. Knopf, 1979) kreslíře Julese Feiffera, který byl na přebalu popsán jako „román v obrazech“.
Přijetí termínuEdit
Hyperbolické označení delších komiksů jako „románů“ se objevuje na obálkách již ve 40. letech 20. století. Například raná vydání All-Flashe od DC Comics popisovala svůj obsah jako „příběhy v délce románu“ a „celovečerní romány o čtyřech kapitolách“.
V nejstarší známé citaci použil termín „grafický román“ komiksový recenzent Richard Kyle v Capa-Alpha #2 (listopad 1964), zpravodaji vydávaném Comic Amateur Press Alliance, a znovu v článku v časopise Billa Spicera Fantasy Illustrated #5 (jaro 1966). Kyle, inspirován evropskými a východoasijskými grafickými alby (zejména japonskou mangou), použil toto označení pro označení umělecky „seriózních“ komiksů. Následně Spicer s Kyleovým uznáním redigoval a na podzim 1967 vydal časopis Graphic Story Magazine. Zlověstný dům tajné lásky č. 2 (leden 1972), jeden z řady mimořádně dlouhých, 48stránkových komiksů společnosti DC Comics, používal na své obálce výslovně spojení „grafický román gotického teroru“.
Termín „grafický román“ začal nabývat na popularitě několik měsíců poté, co se objevil na obálce obchodního paperbackového vydání (nikoli však vydání v pevné vazbě) knihy Willa Eisnera A Contract with God (říjen 1978). Tato sbírka povídek byla vyzrálým, komplexním dílem zaměřeným na životy obyčejných lidí v reálném světě na základě Eisnerových vlastních zkušeností.
Jeden vědec použil grafické romány k představení konceptu grafomanie, teorie, podle níž je celá osobnost umělce viditelná prostřednictvím jeho vizuálního ztvárnění určité postavy, prostředí, události nebo předmětu v románu a může fungovat jako prostředek ke zkoumání a analýze stylu kresby.
Přestože Eisnerova Smlouva s Bohem nakonec vyšla v roce 1978 v menší společnosti Baronet Press, trvalo Eisnerovi více než rok, než našel nakladatelství, které by umožnilo jeho dílu dostat se na masový trh. V jeho úvodu Eisner citoval jako inspiraci dřevoryty Lynda Warda z třicátých let (viz výše).
Kritický a komerční úspěch Smlouvy s Bohem pomohl zavést termín „grafický román“ do běžného užívání a mnoho zdrojů nesprávně připisuje Eisnerovi, že jej použil jako první. Patřily mezi ně i webové stránky časopisu Time z roku 2003, které ve své opravě uvedly: „Eisner uznává, že termín ‚grafický román‘ vznikl ještě před jeho knihou. Říká však: ‚V té době jsem nevěděl, že tento termín někdo použil už dříve‘. Nepřipisuje si ani zásluhy za vytvoření první grafické knihy.“
Jedno z prvních současných použití termínu po Eisnerovi přišlo v roce 1979, kdy bylo Blackmarkovo pokračování – vydané rok po Smlouvě s Bohem, ačkoli napsané a nakreslené na počátku 70. let – označeno jako „grafický román“ na obálce černobílého komiksového časopisu Marvel Comics Marvel Preview #17 (Winter 1979), kde Blackmark: The Mind Demons měl premiéru – obsah 117 stran byl nedotčený, ale rozvržení panelů bylo změněno na 62 stran.
V návaznosti na to Marvel v letech 1982-1988 vydával řadu Marvel Graphic Novel v podobě obchodních paperbacků o rozměrech 10 × 7″ – i když je čísloval jako komiksy, od #1 (The Death of Captain Marvel Jima Starlina) po #35 (Dennis O’Neil, Mike Kaluta a Russ Heath’s Hitler’s Astrologer s rozhlasovou a pulp fiction postavou Shadow, vydanou v pevné vazbě). Marvel si objednal původní grafické romány od takových tvůrců, jako jsou John Byrne, J. M. DeMatteis, Steve Gerber, průkopník grafického románu McGregor, Frank Miller, Bill Sienkiewicz, Walt Simonson, Charles Vess a Bernie Wrightson. Zatímco ve většině z nich vystupovali marvelovští superhrdinové, v jiných, jako například v Heartburst Ricka Veitche, se objevily originální SF/fantasy postavy; v dalších, jako například v Draculovi Johna J. Mutha, šlo o adaptace literárních příběhů nebo postav a v jednom, A Sailor’s Story Sama Glanzmana, se jednalo o skutečný námořní příběh z druhé světové války.
Karikaturista Art Spiegelman se svým dílem Maus (1986), oceněným Pulitzerovou cenou, pomohl etablovat termín i pojem grafický román v povědomí mainstreamové veřejnosti. Podobně si vedly i dvě knižní reedice samostatných minisérií nakladatelství DC Comics, ačkoli původně nebyly vydány jako grafické romány: (1986), soubor čtyřdílné komiksové série Franka Millera, v níž se starší Batman potýká s problémy dystopické budoucnosti, a Watchmen (1986-1987), soubor dvanáctidílné limitované série Alana Moora a Davea Gibbonse, v níž se Moore podle svých slov „rozhodl prozkoumat mimo jiné dynamiku moci ve světě po Hirošimě“. Tato a další díla byla recenzována v novinách a časopisech, což vedlo k většímu zájmu o ně. Prodej grafických románů se zvýšil, například Batman: The Dark Knight Returns vydržel 40 týdnů na britském žebříčku bestsellerů.
Evropské přijetí termínuEdit
Mimo Severní Ameriku vedly k popularizaci výrazu „grafický román“ také Eisnerova Smlouva s Bohem a Spiegelmanův Maus. Do té doby se ve většině evropských zemí používala neutrální, popisná terminologie, která odkazovala na formu média, nikoli na obsah. Ve frankofonní Evropě se například používá výraz bandes dessinées – což lze doslova přeložit jako „kreslené stripy“ -, zatímco termíny stripverhaal („strip story“) a tegneserie („kreslená série“) používají Nizozemci/Vlámové, respektive Skandinávci. Evropští komiksoví badatelé poznamenali, že Američané původně používali označení graphic novel pro vše, co se odchylovalo od jejich standardního, 32stránkového formátu komiksu, což znamená, že pod toto označení spadala všechna francouzsko-belgická komiksová alba větších rozměrů a delšího formátu bez ohledu na jejich obsah.
Američtí komiksoví kritici občas označují evropské grafické romány jako „eurokomiksy“ a koncem 80. let 20. století se objevily pokusy obohatit americký trh o tato díla. Americká nakladatelství Catalan Communications a NBM Publishing vydávala přeložené tituly, převážně ze zaostalých katalogů nakladatelství Casterman a Les Humanoïdes Associés.
Latino graphic novelsEdit
La Borinqueña je název grafického románu a postavy, kterou vytvořil Edgardo Miranda-Rodriguez. S tím, že Borinquen odkazuje na Portoriko, La Borinqueña znamená „Portoričanka (ženského pohlaví)“ a je to vysokoškolská studentka věd o Zemi a životním prostředí na Kolumbijské univerzitě, která žije se svými rodiči ve Williamsburgu v Brooklynu. Je první postavou z latinskoamerického grafického románu, která se objevila na výstavě ve Smithsonian Institution. V žánru grafického románu působí mnoho dalších latinskoamerických spisovatelů a tvůrců, včetně George Péreze, známého svou prací na Wonder Woman.