Gorgo Spartská

Gorgo byla královna řeckého městského státu Sparta, dcera krále Kleomena (vládl 520-490 př. n. l.), manželka krále Leonida (vládl 490-480 př. n. l.) a matka krále Pleistarcha (vládl 480-458 př. n. l.). Data jejího narození a úmrtí nejsou známa, ale na základě odvození z Hérodota se obecně předpokládá, že se narodila buď v roce 518, nebo 508 př. n. l., v roce 490 př. n. l. již byla provdána za krále Leonida a přežila jeho smrt u Thermopyl v roce 480 př. n. l. S největší pravděpodobností žila ještě za vlády svého syna Pleistarcha, ale jak dlouho a jakou roli hrála na jeho dvoře, není známo. Je pozoruhodnou postavou pro svou moudrost, chytrost a zjevnou autoritu, kterou uplatňovala v životě svého okolí. Její otec i manžel naslouchali jejím radám a je jednou z mála žen, o nichž se Hérodotos zmiňuje ve svých Dějinách. Historička a spisovatelka Helena P. Schraderová píše:

Nejpozoruhodnější na Gorgo, manželce spartského krále Leonida I., je, že o ní vůbec něco víme. Hérodotos a další starořečtí historikové se mnohem častěji zmiňují o perských královnách než o manželkách Řeků – ne proto, že by perské ženy byly mocnější než jejich řecké protějšky, ale proto, že Peršané měli několik manželek, a tak bylo někdy užitečné zaznamenat, kterou z nich se určitá perská postava narodila. Vzhledem k tomu, že Řekové měli pouze jednu legitimní manželku, nebylo takové upřesňování nutné, pokud šlo o významné řecké občany. Dokonce i jména spartských královen se uvádějí jen zřídka. Neznáme například jména ani Leonidovy matky, ani jeho macechy, „druhé manželky“, která ve druhé polovině 6. století př. n. l. způsobila všechny problémy v Agiadově rodině.
Téměř úplná absence řeckých žen ve starověkých dějinách (na rozdíl od řecké mytologie a dramatu) je dána tím, že starověcí historici byli převážně athénští muži z klasického nebo helénistického období. Athéňané těchto období si nemysleli, že by ženy měly být viděny – natož slyšeny – na veřejnosti. Ženy neměly žádnou veřejnou roli, a proto neměly co dělat v politice ani v historii. Jak řekl Perikles v jednom ze svých nejslavnějších projevů: „Největší chloubou ženy je, aby se o ní co nejméně mluvilo, ať už tě chválí, nebo kritizují.“ Periklés byl přesvědčen, že je to pravda. (Thukydides, Dějiny peloponéské války, 2, 46). Gorgo byla podle tohoto měřítka beznadějným skandálem.

Raný život

Jako spartská urozená dívka měla být Gorgo u dvora vychovávána ve zpěvu, tanci, literatuře a zejména v tělesné výchově. Na rozdíl od athénských žen, které byly považovány za méněcenné než muži a odkázány na domov, mohly spartské ženy svobodně usilovat o vzdělání, vlastnit půdu, iniciovat rozvod a chodit, kam se jim zlíbí (v rámci možností). Proto se spekuluje, že existovaly i další stejně významné ženy jako Gorgo, pravděpodobně mnohé, jejichž životy a činy prostě nebyly zaznamenány. První zpráva o ní u Hérodota pochází z doby, kdy jí bylo osm nebo devět let (i když se předpokládá, že ve skutečnosti byla starší). Bylo to v době povstání iónských městských států proti perské nadvládě (asi 499-493 př. n. l.), které podnítil miletský tyran Aristagoras a podpořil městský stát Athény. Když povstání neuspělo, Aristagorás uprchl na řeckou pevninu a pak na Peloponés, aby získal pomoc Sparty při vyhánění Peršanů z Iónie.

Král Kleomenes už poslal Aristagora pryč, protože tuto žádost odmítl, ale Aristagoras ho navštívil v jeho domě a pokusil se ho uplatit. Zajímavé je, že podle Hérodota byla Gorgo při Aristagorově příchodu přítomna v místnosti se svým otcem, a když Aristagoras požádal krále, aby poslal dítě pryč a mohli si promluvit v soukromí, Kléomenes to odmítl a řekl mu, aby před ní mluvil svobodně. Aristagorás mu pak za pomoc nabídl značný úplatek, který král odmítl, a tak mu nabízel další a další peníze, dokud Gorgo neřekl: „Otče, tvůj návštěvník tě zkazí, pokud se nezvedneš a neodejdeš.“ (Hérodotos, 5.51). Kleomenes dal na její radu a Aristagorův úplatek odmítl. Schrader píše,

v žádném jiném řeckém městě kromě Sparty by žena jakéhokoli věku nesměla být přítomna, natož aby byla vyslechnuta a vyslyšena, na setkání hlav států. Gorgova rada byla o to pozoruhodnější, že byla dobrá. Právě athénská pomoc iónskému povstání přivolala na pevninské Řecko hněv Persie, což vedlo některé lidi k vtipkování, že bylo snazší obelstít třicet tisíc athénských mužů než jednu spartskou dívku.

Sňatek s Leonidem

V roce 490 př. n. l. zemřel Kleomenes a nezanechal mužského dědice trůnu, a tak se králem stal jeho nevlastní bratr Leonidas. Leonidas a Gorgo byli v té době již manželé, a tak se stala královnou Sparty. Právě v tomto období se odehrává další Hérodotův příběh o ní. V roce 490 př. n. l. se Peršané pod vedením krále Dareia I. pokusili napadnout Řecko v odvetě za pomoc Athén jónským Řekům, ale byli poraženi v bitvě u Marathonu. Když Dareios zemřel, jeho syn Xerxes Veliký přísahal, že dokončí dílo, které jeho otec započal, a shromáždil největší armádu, jakou kdy do té doby postavil do pole. Když Xerxés připravoval svou válečnou mašinérii, žil v perském městě Súsy muž jménem Démartos. Démartos byl spoluvládcem Kleomena až do roku 491 př. n. l., kdy ho Kleomenés po politickém sporu donutil odejít do exilu. Démartos se dozvěděl o Xerxových plánech na vojenské tažení do Řecka a chtěl Sparťany varovat, ale nevěděl jak. Susa ležela hluboko v Perské říši a jakákoli zpráva vyslaná směrem do Řecka by byla s největší pravděpodobností zadržena perskými úředníky dříve, než by dosáhla hranic.

Herodotos píše,

bylo to velmi riskantní – co kdyby ho chytili? – a jediný způsob, který našel, jak jim zprávu předat, bylo vzít skládací psací tabulku, seškrábat vosk a napsat o králově rozhodnutí na holé dřevo tabulky. Pak zprávu opět zakryl roztaveným voskem, aby tabulka během cesty nevzbudila podezření stráží na cestě. (7.239)

Když deska dorazila do Sparty a byla přinesena králi, nikdo nevěděl, co s ní má dělat. Zatímco si lámali hlavu nad tím, proč by jim Démartos posílal prázdnou tabulku na psaní a co by mohla znamenat, Gorgo usoudil, že jde nejspíš o poselství zaslané zašifrovaně. Navrhla, aby seškrábli vosk, a když to udělali, našli jeho zprávu o perské invazi. Zprávu pak poslali do Athén a ostatních městských států, což Řekům umožnilo připravit se na válku. Kdyby Gorgo nepoznal, že se pod voskem nachází zpráva, Peršané by nejspíš Řecko překvapili, nebo by se Řekové přinejmenším nemohli připravit tak brzy, jak se připravili. Ke cti Leonidovi i spartskému dvoru slouží i to, že nebyli tak hloupí, aby ignorovali návrh jen proto, že pocházel od ženy. Je zajímavé spekulovat o tom, co by se stalo, kdyby zpráva byla poslána do Athén místo do Sparty.

Leonidas se samozřejmě proslavil svým posledním střetem u Thermopyl se svými 300 Sparťany během invaze v roce 480 př. n. l.. Schrader píše:

Když Leonidas vyrazil na smrt u Thermopyl, Gorgo ho požádal o instrukce. Jeho odpovědí byla závěrečná poklona. Řekl: „Vezmi si dobrého muže a měj dobré děti.“ Ne syny, ale děti. Leonidas chtěl, aby ho Gorgo neoplakávala, ale aby byla šťastná, a cenil si dcer stejně jako synů – pravděpodobně proto, že se od Gorga naučil, jak důležité jsou chytré a věrné ženy.

Anekdoty

Připisuje se jí řada anekdot, které svědčí o silné a inteligentní ženě. Jednou, když byla na návštěvě v Athénách, se jí jedna žena zeptala, proč se zdá, že pouze spartské ženy dokážou ovládat své muže. Odpověděla: „Protože jen spartské ženy rodí muže“, což znamenalo, že jen ve Spartě se rodí skuteční muži. To, že byla ve svém životě natolik svobodná, že cestovala do Athén s Leonidem a zřejmě se účastnila jeho oficiálních záležitostí ve městě, svědčí o svobodě spartských žen obecně a o Gorgově postavení konkrétně. Po Leonidově smrti se stal spartským králem Pleistarchos a Gorgo mizí z historických záznamů.

Gorgo je nadále považována za jednu z nejchytřejších a nejvlivnějších žen starověkých dějin, a to nejen jako Leonidova manželka, ale i pro svůj vlastní přínos. Objevila se ve filmu 300 Sparťanů (1962 n. l.), kde její roli ztvárnila Anna Synodinou, a ve filmech 300 (2006 n. l.) a 300: Vzestup říše (2014 n. l.) ji ztvárnila Lena Headey a vylíčila ji podle tradičního pohledu jako silnou a vznešenou ženu.