Funkce sleziny

Slezina je orgán velikosti pěsti, který se nachází v levém horním kvadrantu (LUQ) břicha, pod ochranou dolního hrudního koše.

Informace o anatomii sleziny naleznete na našich sesterských webových stránkách.

Je multifunkční, a aby se tomu přizpůsobila, je to měkký, vaskularizovaný orgán s fibroelastickým pouzdrem. Nepatří však mezi životně důležité tělesné orgány. Slezina obsahuje dva typy tkání s různými funkcemi: bílou a červenou pulpu.

Tento článek pojednává o funkci jednotlivých tkání ve slezině a také o příslušných klinických stavech.

Bílá pulpa

Bílá pulpa zahrnuje uzlíky související s lymfou zvané malpighiánská tělíska, která obsahují

• Periarteriolární lymfoidní pochvy bohaté na T-lymfocyty a makrofágy.
• Marginální zónu bohatou na makrofágy
• Lymfoidní folikuly bohaté na naivní B-lymfocyty

Z tohoto důvodu má bílá pulpa sleziny velmi důležitou roli v normální imunitní odpovědi na infekci. Do bílé pulpy mohou vstupovat buňky prezentující antigen, což vede k aktivaci zde uložených T-lymfocytů. Ty následně aktivují B-lymfocyty ve folikulách a přemění je na plazmatické buňky, které pak produkují zpočátku IgM protilátky a nakonec IgG protilátky.

Patogeny mohou do folikulů pronikat i přímo. B-lymfocyty je detekují a mohou pak antigen prezentovat T-lymfocytům. To vede k procesu známému jako ko-stimulace, při kterém se oba typy buněk vzájemně aktivují – takže B-lymfocyt se pak může stát plazmatickou buňkou a produkovat protilátky proti patogenu.

Bílá pulpa je také důležitá pro to, jak se tělo vypořádá s opouzdřenými bakteriemi, např. s Neisseria meningitidis, Haemophilus influenzae a Streptococcus pneumoniae. Zapouzdřené bakterie mají obvykle velmi hladký povrch se záporným nábojem, který proto snižuje schopnost fagocytů bakterii přichytit a pohltit. B-lymfocyty v bílé pulpě pomáhají tyto bakterie opsonizovat.

Červená pulpa

Červená pulpa tvoří zhruba 80 % parenchymu sleziny. Od bílé dřeně je oddělena okrajovou zónou. Červená pulpa je tvořena především tkání známou jako provazce, která je bohatá na makrofágy, a žilní dutinou.

Funkce červené dřeně zahrnují:

Veškeré funkce červené dřeně:

• Odstraňování starých, poškozených a odumřelých červených krvinek spolu s antigeny a mikroorganismy – žilní sinusy mají v endotelové výstelce mezery, které umožňují průchod normálním buňkám, abnormální buňky zůstávají v provazcích a jsou fagocytovány makrofágy
• Fagocytóza opsonizovaných bakterií makrofágy
• Sekvestrace krevních destiček.
• Skladování červených krvinek v případě hypovolemie, ty pak mohou být uvolněny po poranění, které má za následek ztrátu krve
• Prenatálně je krvetvorná až do přibližně pátého měsíce těhotenství, kdy se hlavním místem krvetvorby stává kostní dřeň.

Klinický význam – Splenomegalie

Splenomegalie je zvětšená slezina, která může být způsobena infekcí, portální hypertenzí, granulocytární leukémií (zvýšený počet lymfocytů a bílých krvinek), hemolytickou a granulocytární anémií atd. Slezina obvykle není při gastrointestinálním vyšetření hmatná, ale v tomto případě by byla.

K posouzení velikosti sleziny by se mělo břicho pacienta prohmatat diagonálně od pravé kyčelní jamky (RIF) k LUQ, protože má tendenci se zvětšovat směrem k RIF. Základní příčina splenomegalie by měla být léčena a v některých případech může být navržena splenektomie (odstranění sleziny).

Klinický význam – Asplenie

Asplenie je nedostatek funkční sleziny. Může být vrozená nebo získaná (v důsledku splenektomie). Pacienti zůstávají imunokompromitovaní, a proto jsou vystaveni vyššímu riziku získání infekce zapouzdřenými bakteriemi, jako jsou Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae a Neisseria meningitidis.

Pro snížení tohoto rizika jsou těmto pacientům podávána celoživotní profylaktická antibiotika; imunizace proti výše uvedeným organismům a každoroční očkování proti chřipce. Při prvních příznacích infekce by měli vyhledat odbornou pomoc.

Tito pacienti také nosí kartičku/přívěsek/náramek s asplenií, aby upozornili zdravotníky na svůj stav.

.