Vzhled
Jelenovití jsou středně velcí až velcí jeleni. Dospělí samci (jeleni) měří v ramenou asi 0,84 až 0,94 m a váží 46 až 93 kg.
Dospělé samice (laně) měří v ramenou 0,73 až 0,91 m a váží 35 až 56 kg. Pro srovnání: průměrný dospělý člověk ve Velké Británii měří 1,77 m a váží 79 kg.
Jelenovití mají čtyři hlavní varianty srsti:
- Běžná – pálená/plavě hnědá, s bílými skvrnami na bocích a bílou skvrnou na zadku ohraničenou černým podkovovitým lemem. Během zimy srst bledne do celkové šedé barvy
- Menilní – bledší zbarvení s celoročně bílými skvrnami a karamelovým podkovovitým lemem na zádi
- Melanická – černá, téměř celá černá nebo čokoládově zbarvená
- Bílá – bílá až světle pískově zbarvená, s věkem se měnící na stále bělejší (jedná se o pravé zbarvení, nikoliv o albína).
Jelenovití mají často na bachoru výraznou černou obrácenou podkovu a na ocase černý pruh, který je nejdelší ze všech britských jelenovitých.
Jelenovití jsou jediným druhem v Británii s dlanitými parohy. Ty nabývají plné velikosti po třetím/čtvrtém roce života jelena a mohou dosahovat délky až 0,7 metru. Obličejově je jejich hlava protáhlejší než u některých jiných druhů s velkýma hranatýma ušima.
Len a jejich mláďata vydávají při poplachu krátké štěkání. Samci v období rozmnožování hlasitě sténají.
Jelenovití zanechávají v měkké půdě velké otisky kopyt (drážky), dlouhé asi 6 cm. Jejich nohy jsou protáhlejší než u srnců a jsou těžší, takže vytvářejí hlubší otisky.
Historie, rozšíření &pobyt
Tito elegantní jeleni byli dlouho ceněni jako okrasný druh a jejich historie je úzce spjata s historií jeleních parků. Do Británie byli daňci poprvé dovezeni ze západního Středomoří v době římské, kdy byli chováni ve výbězích známých jako „vivaria“. Genetická analýza prokázala, že tito římští daňci v Británii vyhynuli po pádu Římské říše. Teprve v 11. století byli daňci znovu vysazeni, tentokrát z východního Středomoří. Zpočátku byli chováni v parcích jako vzácná exotika, ale postupně se jejich populace zvyšovala a stali se důležitým zdrojem zvěřiny pro šlechtické stoly. Když v 15. století móda jeleních parků upadla, mnoho parků zchátralo a tito středověcí uprchlí jeleni jsou základem dnešní volně žijící populace ve Velké Británii.
Ačkoli se jedná o nepůvodní druhy, jsou daňci považováni za přirozené druhy a jsou lokálně hojní a jejich stavy se zvyšují. Jsou rozšířeni v Anglii a Walesu, ale nejednotně ve Skotsku, kde obývají vzrostlé listnaté lesy s podrostem, otevřené jehličnaté lesy a otevřenou zemědělskou půdu. Dávají přednost spásání travin, i když na podzim a v zimě berou stromy a výhonky zakrslých keřů.
Hustota populace a stanoviště ovlivňují jak velikost skupiny, tak stupeň sexuální segregace. Skupiny dospělých samců a samic, obvykle s mláďaty, zůstávají v rozsáhlých lesích po většinu roku oddělené a scházejí se pouze při rozmnožování. V otevřeném zemědělském prostředí se pohlaví volně mísí ve velkých stádech po celý rok.
Škody způsobené okusem výhonků stromů a zemědělských plodin dostávají daňky do konfliktu se zemědělci a lesníky a jejich schopnost dosahovat velmi vysokých hustot může vést k vysokým lokálním škodám. Naopak mnoho venkovských a lesních majetků může získat značné příjmy z rekreačního pronásledování a/nebo produkce zvěřiny. Daličí zvěř se také chová pro zvěřinu a je jedním z nejdůležitějších okrasných parkových druhů ve Spojeném království. Bez ohledu na kontext vyžadují populace daňků pečlivý management, aby se udržel jejich zdravotní stav a kvalita a zajistila se udržitelná rovnováha s jejich prostředím.
Hnízdění, chování &životní cyklus
Chování závisí na prostředí a hustotě populace. Ve většině populací samci udržují tradiční, hájené říjné stanoviště. V jiných se udržuje dočasné říjné stání, které má přilákat dostatečné množství laní, aby je bylo možné zahnat do harému. V oblastech s velmi vysokou hustotou samců může být vytvořen lek (shromáždění samců, kteří se účastní konkurenčního boje, aby přilákali potenciální partnerky). V oblastech s nižší hustotou mohou samci jednoduše vyhledávat vnímavé samice. Podobně jako u jiných velkých druhů jelenovitých se chování samců během konfliktu stupňuje od sténání a paralelní chůze až k boji. Během říje jeleni mohutně sténají a laně s jeleny při poplachu krátce štěkají.
Po páření dospělé laně rodí v červnu nebo červenci po 229denní březosti jediné srnče. Samci se obvykle dožívají 8-10 let, i když se mohou dožít až 16 let.
Jelenovití jsou aktivní po celých 24 hodin, ale v populacích, kde dochází k častému vyrušování, využívají otevřené prostory během tmy. Nejvyšší aktivita je za úsvitu a za soumraku, přičemž většinu denních hodin tráví „vleže“, kdy uléhají, aby přežvykovali mezi krmením.
Britská jelení společnost v posledních pěti letech podporovala projekt „Fallow Deer Project“ financovaný Arts & Humanities Research Council, který zkoumal, jak, kdy a proč se daňci evropští (Dama dama) rozšířili do celého světa ze své původní domoviny ve Středomoří. Chcete-li se o projektu dozvědět více, podívejte se na odkaz na youtube https://youtu.be/6aagY-9wdtk
pdfStáhnout leták o druhu(4,74 MB)
Stáhnout identifikační plakát o rozšíření &
.