Jedná se o druhý díl občasného seriálu o potratech.
Přečtěte si doprovodný článek a první díl seriálu.
Debata se rozléhá na titulních stranách, papež přirovnává potraty k najímání nájemného vraha a poslední klinika v Missouri bojuje o udržení provozu. Aktivisté podávají žaloby, zatímco Jih přijímá zákazy, které byly kdysi považovány za příliš radikální na to, aby prošly.
Často jsou argumenty abstraktní.
Ale hodinu jižně od hranic s Georgií, ve dvou budovách vzdálených od sebe několik sjezdů z mezistátní dálnice 95, přichází vířící konflikt v reálném čase, když ženy otevírají dveře.
JACKSONVILLE – Naproti Popeyes na přeplněném rovném University Boulevardu se u autobusové zastávky shlukuje půl tuctu protestujících v kšandách a slaměných kloboucích.
Svírají v rukou růžence a naklánějí plakáty směrem k řidičům mířícím k pudrově modré budově s tónovanými okny.
Modlíme se za vás.
Těhotná? Pomůžeme vám.
Parkoviště u kliniky A Woman’s Choice of Jacksonville je soukromé, odsunuté dozadu, vzdálené od šumu projíždějících aut a evangelizace cizích lidí.
Přesto někdy ženy stoupají po schodech a pláčou nad obrázky plodů.
Šest dní v týdnu vstupují do tichého chladu jednopatrové kliniky a stoicky vyplňují formuláře, pokud tak již neučinily, kde uvádějí data narození a poslední menstruaci. V čekárně se zaboří do útulných pohovek vedle přítelů, tet a nejlepších kamarádek, které sem přišly z motelů na jednu noc nebo jen tak z ulice. Díky tropické zásuvce Glade voní světle růžová místnost jako havajský punč. V televizi běží Family Feud nebo třeba The Fresh Prince of Bel-Air. Káva je zdarma. Potrat je volba, kterou vysvětlují videa na iPadu.
U dveří visí zarámované motto. „Na této klinice děláme posvátnou práci, která ctí ženy a koloběh života a smrti.“
Když pacienti procházejí za recepci, uklidňuje je transparent:
– – –
O ZPRÁVĚ: Dvě zařízení umožnila reportérům Tampa Bay Times v nepřítomnosti klientů nahlédnout dovnitř do míst, která jsou často vidět jen zvenčí. Přečtěte si o těhotenském centru proti potratům v Jacksonville.
Je pozdní červnové ráno, než přijde lékař a pacientky objednané na 12:30 začnou plnit parkoviště. Zaměstnanec rozkládá menstruační vložky na operačním sále Mayi Angelou a pak odváží vozík se sterilizovanými spekuliemi po chodbě směrem k místnosti pojmenované po Wonder Woman.
Složky pacientů z Manily zaplňují vedlejší místnost. Bezpečnostní kamery se otáčejí. A venku se prochází zástupce šerifa mimo službu. Přichází za úplatu, přesto je tu s dalším policistou v těchto dnech častěji.
Také ženy z Georgie. Už teď přijíždějí ve větším počtu, berou si v práci nemocenskou a shánějí hlídání, zatímco doma právníci bojují o blížící se zákaz většiny potratů po šestinedělí. Některé přicházejí s nejistotou, zda je potrat stále legální.
Majitelka kliniky Kelly Flynnová doufá, že nápor zvládne.
Se skřípěním zubů sleduje zákazy, které se rozhořely po celém Jihu a které zakazují potraty dříve, než se mnoho žen dozví, že jsou těhotné. Sledovala, jak jsou nezávislé kliniky, jako je ta její, nuceny zavírat. Klinika A Woman’s Choice nabízí potraty do druhého trimestru, až do 20. týdne – za předpokladu, že ženy seženou peníze a čas, aby se tam dostaly.
Kliniku nikdy nezavřeli, ani na den, a to i přesto, že Flynnová pracuje bojovně pod palcem Tallahassee. Státní zákonodárci kdysi nechali zájemce o potrat čekat 24 hodin, takže zaměstnanci kliniky museli shánět hotelové pokoje, dokud zákon nezablokoval soud. Floridské zákony nyní vyžadují, aby si klinika zajistila drahé pojištění proti zneužití a smlouvu o převozu do nemocnice. Jiná legislativa se snažila zrcadlit zákony, které omezovaly potraty v jiných státech, jako například lékařsky zbytečný mandát vybavit kliniky jako ambulantní chirurgická centra.
Flynnová může jen stěží myslet na to, co je na obzoru – sílící snaha zastavit na Floridě potraty po šestinedělí.
A to ji nechtějte začínat s krizovými těhotenskými centry po celém státě, která podle ní prodávají pseudovědu, jejímž cílem je zmanipulovat ženy od platné a legální volby. Slyší, jak pacientky mluví o tom, že je vtahují dovnitř a stydí se, a stížnosti se ozývají i od lékařských etiků.
„Žena se jen tak neprobudí a neřekne si: ‚Je krásný den, asi půjdu na potrat,'“ říká Flynnová.
V tomto téměř 900tisícovém městě je Flynnové potratová klinika jednou ze čtyř, všechny v okruhu několika mil. Patří jí od roku 2002, kdy jí bylo 25 let. Předtím pracovala na nezávislé klinice v Severní Karolíně, od té doby, co se s přítelem rozhodli, že nejsou připraveni stát se rodiči, a ona tam v 19 letech podstoupila potrat. Jeden zaměstnanec ji zahlédl, jak utěšuje spolupacientku, a zeptal se jí: „Můžeš pracovat i v sobotu?“
Poté už nebyl jiný život.
Pokračovala ve vedení šesti klinik, pak vstoupila do vlastnictví a začala zde. Udržovala A Woman’s Choice nezávislou, přežívala z omezených dolarů pacientů a z ústního podání. V poslední době přijímá více pacientů a provádí více než 40 potratů týdně.
V době před volbami v roce 2016, kdy Donald Trump sliboval, že jmenuje pro-life soudce do Nejvyššího soudu, se Flynnová věnovala expanzi v Severní Karolíně. „Pokud bude zvolen Trump, můžete odejít,“ řekl jí majitel domu v Charlotte. Když vyhrál, rozplakala se. A pak se rozzlobila.
Vzpomněla si na jedenáctiletou dívku, která přišla těhotná a bezradná, a zeptala se sama sebe: „Co se stane s takovými lidmi?“
Každá její klinika, přísahala od začátku, nebude šedá, a její nové kliniky také ne. Její pacienti se budou cítit jako v lázních, oděni do soucitu.
Odcházeli by, doufala, s pocitem svobody.
– – –
VÍCE Z TÉTO SÉRIE:
V administrativní budově na druhé straně parkoviště – koupené proto, aby se „protivníci“ nenastěhovali vedle – Paola Davidovichová listuje stránkami svého důvěryhodného pořadače s plastovými rukávy a čeká.
„Děkuji, že jste zavolali organizaci A Woman’s Choice, tady Polly, jak vám mohu dnes pomoci?“
„Myslím, že jsem tady, ale nemůžu najít budovu,“ říká žena hlasem štípaným stresem.
„Dole po silnici od nemocnice Memorial,“ vysvětluje Davidovichová.
Ze svého malého stolu s praskajícími kelímky od propisek, nalepenými ceníky a huňatým polštářem se srdíčky na klíně má Davidovichová často pocit, že je velícím centrem a volající jejími vojáky. Některé dny se hovory střídají jeden za druhým.
Ženy podporující život, které říkají: „Nikdy jsem si nemyslela, že to udělám.“
Ženy, kterým potrat nepřináší žádný smutek, jen reset.
Ženy, které mluví španělsky o deportovaných manželech a nikom, kdo by je odvezl domů.
Jedna žena jí vyprávěla o tom, jak ji při cestě do práce napadli. Davidovičová se ji snažila utěšit a sháněla slevu.
Zdola na chodbě se nesou útržky od ostatních zaměstnanců: „To je na znecitlivění děložního čípku“. „Nějaké další otázky nebo obavy?“
Na těchto chodbách, daleko od očí pacientů, nabývají stěny vyzývavého tónu. Liga spravedlnosti Lady Parts namalovala nástěnnou malbu dělohy: „Majetek NIKOHO!“. Je tu také citát komičky Sarah Silvermanové: „Potrat zabíjí…“. VÁŠ CELÝ DEN.“
Telefon se červeně rozbliká s novou volající, třiadvacetiletou dívkou z Jacksonvillu, která chce vědět, jestli tady dělají potraty.
Davidovich ji provede všemi možnostmi. Cena pilulky, vlastně série pilulek, začíná na 595 dolarech. To zahrnuje ultrazvuk, krevní testy, konzultaci o antikoncepci a následnou kontrolu.
Kdo je dále než v 10. týdnu, bude potřebovat chirurgický potrat, který se pohybuje od 595 do 2100 dolarů, do značné míry v závislosti na načasování. To zahrnuje i anestezii.
„Nechtěla byste náhodou pokročit a zajistit si termín?“ zeptala jsem se. Davidovich se zeptá, a když žena řekne ano, spočítají, jak daleko je v těhotenství. Dost brzy na pilulku.
Žena však říká: „Vydělávám jen 10 dolarů na hodinu.“
Plat po zdanění?“
„Asi 13 000 dolarů.“
Fuj, utrousí Davidovich a řekne: „Dobře, a tady se píše, že máte nárok.“
Nová výše spoluúčasti je 450 dolarů, říká Davidovich, díky penězům od skupin na obhajobu práv a vlastní flexibilitě kliniky. Pro další pomoc uvádí další číslo, na které lze zavolat. Říká: „Naplánujte si, že tu budete dvě až čtyři hodiny.“
Davidovichová si rozpustila tmavé vlasy a pak si je gumičkou sepnula do volného drdolu jako princezna Leia. Je toho tolik, čím musí ty ženy provést, a po roce své práce má Davidovichová ceny a protokoly v malíčku. Ptá se na minulá těhotenství. Připomíná jim, aby si vzaly maxi vložky a nejedly nic moc mastného nebo těžkého. Ptá se: „Je to bezpečné číslo, na kterém můžete nechat vzkaz?“
Přicházejí také telefonáty z Flynnových klinik v Severní Karolíně a Davidovichová tyto ženy informuje, že po poradenství budou muset počkat 72 hodin, než půjdou na potrat.
„Předem se omlouvám, ale musíme to dodržovat,“ říká Davidovichová unavené volající z Greensboro.
Než Davidovichová zavěsí, ráda dodá: „Děkujeme, že jste zavolala do A Woman’s Choice, kde ctíme vaše naděje a sny.“
– – –
Vahstie Balanová poprvé vstoupila do dveří kliniky před rokem.
Byl to bouřlivý týden, kdy prohlídka skončila slovy: „Gratuluji, jste v devátém týdnu těhotenství,“ a pracovní den skončil hromadnou výpovědí a odstupným 100 dolarů.
„Vahstie, co budeš dělat?“ zeptala se jí kolegyně.
Jak dlouho bude Balanové trvat, než si jako svobodná matka se synem na základní škole a přízrakem nového dítěte najde dobrou práci?“
Zavolala do A Woman’s Choice. Při první schůzce by tam byla.
Na klinice se cítila vítaná, i když si na ultrazvuk stáhla spodní prádlo a personál jí dal státem nařízenou možnost prohlídky.
„Tak co vás sem přivádí?“ zeptal se viceprezident kliniky a píchl Balanovou do prstu, aby prozkoumal bílkoviny v krvi.
„Nemůžu si to dovolit,“ řekla Balanová a vysvětlila, jak přišla o práci u chiropraktika.
„Máte lékařské vzdělání?“ zeptal se zaměstnanec. „Někoho hledáme.“
„Přestaňte si hrát,“ řekla Balanová.
Seděla v poradně, kde jí pracovníci vysvětlili možnosti včetně adopce, která by jí umožnila zůstat v kontaktu s rodinou. Balanová vzpomíná, že si chtěli být jistí, že je to pro ni správné rozhodnutí.
Tady jedna z lékařských asistentek ráda říká pacientkám, že ženy si toho na sebe berou příliš mnoho, utápějí se v cizích starostech, a pokud je ukončení těhotenství jedna z věcí, kterou musí udělat pro sebe, pak by to měly udělat. Že jejich tělo je jejich vlastní.
Balan si na internetu přečetla, co ji čeká – na klinice pilulka, která zastaví růst plodu, a pak doma další čtyři pilulky, které všechno vypudí, jako při potratu. Křeče, krevní sraženiny, maxi vložky.
Kdyby šla na operaci, dozvěděla by se, jak se nic nerozřezává, jak jí lékař rozšíří děložní hrdlo a jemně odsává tkáň z dělohy. Trvalo by to asi deset minut. Mohla by si vybrat sedativa a počítat s tím, že rekonvalescence bude trvat několik dní, s nějakými křečemi a krvácením.
Papírová srdíčka pokrývala stěny se slovy žen, které tam seděly před ní. Dvacetiletá dívka, která si vzala pilulku v osmém týdnu, napsala: „V současné době nejsme schopni zajistit další život a zároveň se snažíme vydláždit si cestu k lepšímu životnímu stylu.“ Jiná napsala: „Bůh vás stále miluje, to vám slibuji.“
Po tom, co jí lékař podal pilulky, vyplnila Balanová žádost. Ještě před následnou schůzkou ji přijali jako zdravotnickou asistentku.
Rychle se dozvěděla o životě pracovnice na interrupci, o tom, jak si někteří protestující pamatují auta zaměstnanců, nebo o tom, jak jedna spolupracovnice dostávala znepokojivou poštu v pomalé imitaci Kata, každý den nový dopis. Nebo jak jednoho dne, aby vyvážili skandování protestujících, zaparkovali zaměstnanci a pacienti v kruhu kolem kliniky a nechali houkat alarmy svých aut.
Během krátké doby se Balanová stala vedoucí kliniky. Zůstává vzhůru dlouho do noci, vyřizuje e-maily o tom, jak pacientům zajistit více pomoci, a zveřejňuje inzeráty na ZipRecruiteru, aby se vypořádala s rostoucí poptávkou. Raději však opouští svou kancelář a povídá si s pacienty a ptá se jich: „Co děláte příští týden?“ Rozesměje je a dodá jim klid. Je vděčná za privilegium vyslechnout si jejich příběhy, i když ví, jakou tíhu nese, když si ty nejtěžší z nich odvádí domů.
Pacienti rádi vědí, že i žena, která to má na starosti, si tím prošla. Proto jim to říká: „Já vám rozumím. Není to tak zlé.“
– – –
Na tabuli se smajlíkem je napsáno Sestra: Michelle. Na pooperačním pokoji Michelle Mejiaová pomáhá ženám pod sedativy klesnout na růžová lehátka a přikrývá je dekou s potiskem lvího obličeje.
Měří jim životní funkce, čeká pět minut, než odezní lehká sedativa.
„Už jsem hotová?“ ptají se ženy, grogy.
Je tu plastový kelímek s peprmintkami, veselé závěsy, boombox s nahranou mixtape Bruna Marse a Lady Gaga, kterou nahrál jeden z lékařů. Jindy to jsou oldies, The Temptations.
„Máš hlad? Máš žízeň?“ Mejia se jich zeptá a rozdá jim limonádu a zázvorové pivo, zvířecí krekry a preclíky. Hřejivé polštářky jim utišují křeče.
Některé ženy prohlašují: „Bylo to to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělala“. Jiné, stále ještě omráčené, se rozčilují. Některé začnou plakat, zaplavené hormony, polévkou úlevy a hladu a nízkého krevního tlaku a někdy i smutku. Mejia je obejme, pokud jí to dovolí, a nechá je mluvit. Řekne jim, že si vzpomíná na velkou kliniku v Miami a že si odpustila.
„To je v pořádku,“ říká, „co právě teď cítíte.“
Když se pacienti vrátí o několik týdnů později na kontrolní návštěvu, často si nepamatují, jestli plakali nebo proč.
Přihlásit se k odběru oznámeníOdhlásit se z odběru oznámení.