Mluvit o kožešinách – kůžích zvířat používaných na oděvy, jako jsou kabáty, čepice a palčáky – vyvolává v mnoha lidech pochopitelně hněv. Původ tohoto materiálu se nedá popřít: Je tedy logické, že někteří lidé nesnesou její používání, stejně jako se někteří zdržují masa, mléka nebo jiných vedlejších živočišných produktů. Její odpůrci jsou vášniví a umí dobře šířit fotografie, videa a reportáže, které upozorňují na nejošklivější aspekty tohoto materiálu.
Ať už si ale o nošení kožešin myslíte cokoli, zdá se, že nezmizí. Podle údajů Mezinárodního obchodního centra, společné agentury OSN a Světové obchodní organizace, se mezi lety 2008 a 2013 světový vývoz kožešin více než zdvojnásobil, z 2 miliard dolarů na více než 4 miliardy dolarů.
Na módních přehlídkách podzim/zima 2015 (právě probíhají v Paříži) se kožešiny objevily v akvamarínových kabátech, pantoflích ve stylu Chewbaccy a balíčcích plyšových liščích límců. Karl Lagerfeld nedávno oznámil novou přehlídku značky Fendi věnovanou kožešinám. A východní část USA stále snáší další nemilosrdnou zimu.
Nastal čas vést o tomto materiálu diferencovanější rozhovor, který by přesáhl rámec pouhého PRO (nebo alespoň „souhlasím“) nebo PROTI, a uznal by související etické nuance. Ano, některé aspekty kožešinového průmyslu jsou naprosto otřesné; živí tvorové trpí nešťastně kvůli chamtivosti jiných. Ale ošklivou pravdou je, že se to netýká jen kožešin, ale i nesčetných dalších materiálů v oděvním průmyslu – a někdy jsou těmi trpícími tvory lidští pracovníci.
Otázku, zda mohou být kožešiny někdy eticky nezávadné, aktivisté za práva zvířat účinně umlčují hlasitým „ne“. Ale ne všechny kožešiny jsou stejné. Kožešina, stejně jako mnoho jiných přírodních materiálů, není jen černá a bílá. Zde se pokusíme rozlišit některé šedé zóny.
Divoká kožešina
Stejně jako některé maso pochází z divokých zvířat – pomyslete na zvěřinu nebo křepelky – tak i některé kožešiny. Divoká kožešina je levnější než kožešina z farmového chovu, protože její kvalita je obtížně kontrolovatelná – život (a smrt) ve volné přírodě může vést k poškrábání a nepravidelnostem v srsti zvířete. Někdo však může dát přednost kožešině zvířete, které strávilo dny dováděním v lese, před kožešinou zvířete chovaného v kleci.
Mezinárodní federace pro obchod s kožešinami (pdf) uvádí, že přibližně 15 % kožešin pochází ze zvířat, jako jsou bobři, mývalové, lišky, kojoti a pižmoni, která jsou divoká, na rozdíl od těch chovaných na farmách. Na etiketách kožešin často není uvedeno, zda je daný kousek vyroben z divoké kožešiny, ale pokud toužíte po kožešině z volného chovu, je nejlepší se poohlédnout po kůžích zvířat, jako jsou bobr, kojot, pižmoň a mýval, z Kanady, USA a Ruska, odkud pochází většina divokých kožešin.
Mnoho Severoameričanů již obchod s divokými kožešinami podporuje: právě kožešiny divokých kojotů lemují kapuce těch parků Canada Goose, které v současné době hyzdí newyorské chodníky. (Viz 1:20 v tomto videu od společnosti.)
Invazivní kožešiny
Stejně jako se konzumace invazivních ryb stala prioritou ekologů ve světě potravin, mohlo by být využití kožešin invazivních zvířat dobrým způsobem, jak zužitkovat zvířata usmrcená za účelem ochrany křehkých ekosystémů.
Aby mohl být druh považován za invazivní, musí být škodlivý pro životní prostředí a musí být nepůvodní. V pobřežních oblastech Spojených států je nutrie – velký polovodní hlodavec s pavučinovitýma nohama, dlouhým ocasem a mrkvově zbarvenými zuby – obojím.
Od 30. let 20. století nutrije, původem z Jižní Ameriky, požírají mokřady v pobřežní Louisianě a přispívají ke ztrátě půdy, která se blíží 25 čtverečním kilometrům ročně, spolu s miliardami dolarů. Tito hlodavci, původně dovezení chovateli kožešinových zvířat (jak je zábavně vysvětleno v tomto videu New York Times), okusují bahenní rostliny u jejich základů, čímž ničí jejich kořeny. V Mexickém zálivu již zmizela plocha o rozloze přibližně jako stát Delaware.
V devadesátých letech 20. století vytvořilo louisianské ministerstvo pro divokou přírodu a rybolov motivační program: registrovaným lovcům a trapperům vyplácelo čtyři dolary za každou nutrii, kterou zabili. (Od té doby byla cena zvýšena na pět dolarů.)
„Nedal jsem se na management invazních druhů proto, abych zabíjel zvířata,“ říká Michael Massimi, koordinátor invazních druhů pro Barataria-Terrebonne National Estuary Program, ochranářskou koalici spravovanou Agenturou pro ochranu životního prostředí. „Jsem zastánce práv zvířat. Ale škody, které způsobují, jsou existenční.“
Massimi říká, že škody na mokřadech se od zavedení programu v roce 2002 každoročně snižují, ale 90 procent ulovených těl nutrií – v minulé sezóně jich bylo asi 400 000 – je zlikvidováno.
Srst z nutrie, která má podle Fairchildova slovníku módy „sametový vzhled po vytrhání dlouhých ochranných chlupů, s barvami od skořicově hnědé po hnědou s šedými pruhy“, nosila kdysi Greta Garbo a Elizabeth Taylorová a další chvíli na módním výsluní zažila v roce 2010, kdy se objevila v kolekcích návrhářů jako Oscar de la Renta a Billy Reid. Móda je ovšem vrtkavá a poptávka po ní od té doby poklesla.
S módním projektem nazvaným Righteous Fur se Cree McCreeová, spisovatelka a umělkyně z New Orleans, snaží znovu rozproudit trh. „Zdálo se, že je to opravdu zločinné plýtvání,“ říká McCreeová. „Tyhle nutrije se zabíjely kvůli programu kontroly pobřežních mokřadů a pak se prostě vyhodily do bažiny.“
Na svých pravidelných módních přehlídkách McCreeová prodává předměty, jako jsou stuhy, kabáty, tašky a pouzdra na iPad. Spolupracuje také s místním zpracovatelem, který připravuje kůže pro velkoobchodní prodej.
Neworleanská návrhářka Kate McNeeová prodává čelenky z nutrie a manžety ve stylu náramků na facky vyrobené z kožešin McCreeové Righteous Fur, ale zatím McCreeová odebírá méně než 10 procent kadáverů nutrie v rámci motivačního programu. Dokud se toho neujme více mainstreamových návrhářů, je invazivní kožešina stále vedlejším byznysem.
Kožešina zabitá na silnicích
Když se poradkyně pro udržitelný rozvoj Pamela Paquinová vrátila po několika letech práce v Evropě do rodné Nové Anglie, zjistila, že je ohromena masakrem zvířat, který vidí na silnicích a dálnicích.
Podívala se na údaje o zabíjení zvířat na silnicích v USA – odhady se pohybují od několika do stovek milionů zvířat zabitých auty ročně – a rozhodla se založit svou společnost Petite Mort Fur. Nyní prodává chňapky, šály, čepice, palčáky a návleky na nohy vyrobené z vedlejších škod americké automobilové kultury.
„Tady je zdroj, který tu bude, ať už je budeme používat, nebo ne,“ říká. „Můžeme nad nimi ohrnovat nos, projíždět kolem, chovat se k nim s odporem, opovržením, nebo se můžeme zastavit a chovat se k nim s úctou a využívat to, co tu je.“
Paquinova firma je stále malá – zvířata stahuje z kůže, vše vyrábí sama a ráda navazuje osobní kontakt s každým zákazníkem – ale její ambice jsou obrovské. Chce způsobit revoluci v obchodu s kožešinami tím, že z roadkill (kterému říká „náhodná kožešina“) udělá životaschopné odvětví trhu.
Podle Paquinové je proces stahování zvířat z kůže pro ni osobně práce plná lásky: „Je to tak intenzivní,“ říká. „Dost často jsou částečně zmražená, takže to může být pomalý proces. Jsou nádherná. Jsou nádherná. Můžete si prohlédnout jejich těla a představit si jejich život.“
Vyvíjí aplikaci, která pomáhá ministerstvu dopravy a úředníkům pro ochranu přírody sledovat data, druhy a GPS souřadnice zabitých zvířat na silnicích. Aplikace by jí pomohla nejen najít kůže pro její podnikání, říká Paquinová; také by označila problematické oblasti srážek, kde by pozemní mosty nebo zábrany mohly pomoci ochránit zvířata.
Snadno si lze představit scénář, v němž progresivní návrháři, kterým se nelíbí myšlenka zabíjení zvířat pro kožešinu, mohou pracovat s materiálem, jako je ten od Petite Mort. Již nyní Paquin prodává čepice s kožešinovou bambulí, které jsou pletené místním chovatelem alpaky a cenově konkurují podobným modelům od Moncleru a Gorsuchu.
Vintage nebo repasovaná kožešina
S vintage nebo použitou kožešinou se zákazníci vyhnou přímé podpoře současného dodavatelského řetězce kožešin a značek, které se na něm podílejí. Protože kožešina má za sebou tolik módních období rozkvětu – pro začátek prim padesátá léta, huňatá šedesátá léta a nadměrné velikosti osmdesátých let – vintage obchody jsou jí přeplněné, stejně jako skříně mnoha babiček.
Pro ty, kdo zdědili kožešinu, která jim připadá příliš staromódní na to, aby ji nosili, ale příliš drahá a teplá na to, aby se jí zbavili, existují možnosti. Pokud je kvalita stále dobrá – tedy: kožich je pružný, není suchý nebo papírový a nelínají z něj chlupy – existuje spousta způsobů, jak kožich znovu využít. Profesionální kožešník může masivní norkový kožich zkrátit do štíhlejšího tvaru, na zkrácenou bundu, nebo dokonce na vestu a nějaké palčáky, ušanky nebo čepici.
Pokud vás představa nošení kožichu zvenčí neláká, můžete si jím podložit i bundu bez kožichu. Alessandra Codinha z Vogue vypátrala vídeňskou módní značku Envie Heartwork, která recyklovanými kožešinami lemuje parky vyrobené z použitých vojenských stanů.
A pokud jste zdědili kožešinu, kterou prostě nemůžete nosit, americký řetězec s oblečením z druhé ruky Buffalo Exchange přijímá dary pravých kožešin v jakémkoli stavu pro rehabilitační centra pro zvířata, která materiál používají jako útěšnou podestýlku pro zraněná a osiřelá zvířata.