Drazí,
Dnes se můj dopis pro vás týká lásky. Je o citovém rozmrazení, odvaze a důvěře. Je to téma, které je mi blízké a drahé, protože věřím, že život skrývající se ve strachu je životem ohroženým.
Emocionálně intenzivní a nadaní lidé prožívají city způsobem a v míře, která není pro ostatní snadno uchopitelná. Kvůli svému asynchronnímu vývoji a projevům bývají často nepochopeni, a dokonce obětním beránkem, a to od dětství až do dospělosti.
Když se jim člověk opakovaně vyhýbá a snižuje je, může se stát, že začne mít odpor k té své části, která přirozeně vyjadřuje silné emoce, a rozhodne se je skrývat nebo „zmrazit“. Možná jste si vymysleli strategie přežití, abyste se udrželi v bezpečí, jako například držet všechny na uzdě, aby vám neublížili. Možná jste se zařekli, že se nikdy nezamilujete, abyste se vyhnuli zklamání, abyste lidi od sebe odstrčili dřív, než se zamilují, nebo dokonce abyste „předstírali“, že jste zamilovaní, a zároveň si střežili své srdce. I když vás tyto strategie odstupu navenek udržují v „bezpečí“, mají obrovskou cenu. Jedním z nevyhnutelných důsledků je citová otupělost, která může přerůst v pocit prázdnoty, odloučení a osamělosti. Váš ochranný štít možná přesáhl svůj čas a nyní vám brání v životě, po kterém toužíte.
Jak pronikavě vyjádřila Alice Millerová:
„pocit prázdnoty, marnosti nebo beznaděje… Proces vyprázdnění, ochuzení a částečného zabití jeho potenciálu vlastně proběhl, když bylo odříznuto vše, co v něm bylo živé a spontánní.‘
Ačkoli je to bolestné, právě utrpení z tohoto hlubokého, existenciálního odloučení může sloužit jako bod obratu. Možná se jednoho dne rozhodnete, že nemáte jinou možnost než „rozmrazit“ a znovu se spojit se svým srdcem, protože už nedokážete tolerovat, že před sebou necháváte život jen tak proklouznout.
Když se vám konečně podaří „povolit sevření“ pevné zdi, která vás drží stranou od radosti a spojení, dosáhnete v sobě nové vrstvy něhy a zranitelnosti.
Jakmile však vstoupíte do propasti změn, určitě se budete cítit trochu vratce.
Zpočátku se můžete dostat do kontaktu s jemným pocitem vzrušení, nebo dokonce euforie. Ta vychází z té nejnevinnější, nejpřirozenější části vašeho já, je to otevřenost, která je vaším přirozeným stavem a byla s vámi po celou dobu. Bez ohledu na to, jak moc se to vaše dospělé já snaží popřít nebo pohřbít, touha vašeho nevinného já je stále přítomna a chce být vyslyšena.
Protože fyziologicky vzrušení působí podobně jako úzkost, váš mozek může tyto nové pocity vnímat jako hrozbu a vaše mysl je oklamána, aby uvěřila, že uvolnění způsobí nebezpečí a újmu. To je přirozená reakce na změnu a nejistotu: Protože vaše Nevinné Já nyní dostává prostor k dýchání, vaše Ovládající Já propadá panice: bojí se, že ztratí kontrolu nebo že mu bude znovu ublíženo, bojí se zklamání a neznámého.
Nyní vzniká vnitřní konflikt: Část z vás chce bezmezně milovat a důvěřovat, ponořit se do všeobjímající lásky, prožívat bujaré radosti a vzrušení, zatímco jiná část se obává ztrát, zrady a opuštění. Navzdory povrchním rozporům mají stejný záměr. Oba pro vás chtějí to nejlepší – abyste mohli vyjádřit své pravé já v bezpečném prostředí, abyste byli spíše oslavováni než tolerováni a abyste byli zakotveni v míru než ve strachu.
Možná můžete svému ustrašenému ochránci připomenout, že nejvyšším smyslem života není jen přežít. Můžete ho poučit o tom, že život se ze své podstaty neustále mění a jedinou cestou je přizpůsobit se a plynout. Řekněte mu, že je hloupé nikdy si nepřipouštět radost ze strachu, že o ni přijde – to je stejně hloupé jako nikdy nepřijímat výživné jídlo ze strachu, že bude mít zase hlad.
Je čas připomenout si, jak neuvěřitelně přizpůsobiví jste. Prošli jste špatnými věcmi a dosáhli jste velkých úspěchů. Dělali jste to celý život a jediné, co teď potřebujete, je znovu se spojit se silou, která je ve vás. Radost z plnokrevného příbuzenství a spojení je až na druhé straně plotu.
Není také třeba zcela pohřbít svého ochránce, protože i v dospělých vztazích má cenu být zralý a obezřetný. Dětská nevinnost a bezmezná schopnost důvěřovat je radostná, ale zároveň neuvěřitelně zranitelná. A ve skutečnosti ochránce přináší cenné, nashromážděné znalosti a zkušenosti, které tvoří váš instinkt. Většina empatů a vysoce citlivých jedinců je přirozeně vysoce intuitivní, možná jste se s touto schopností narodili, nebo že se vaše smysly vyvinuly díky životu v nebezpečném a nepředvídatelném prostředí. Vaše vysoce vyladěné intuitivní schopnosti vám umožňují velmi rychle vyhodnotit, díky vnímání řeči těla druhých, úroveň vašeho vlastního bezpečí. Je-li vaše ochranná intuice dovedně zdokonalena, je skvělým ochráncem. Pouze když se stane příliš rigidní a extrémní, činí ze života vyčerpávající boj se strachem.
Když uvolníte sevření starých strategií přežití a vpustíte do sebe nové světlo, soustřeďte se na neomezené možnosti, které se vám otevírají. Možná se inteligence vašeho srdce a mysli konečně spojí, abyste mohli vstoupit do propasti změn s otevřeným srdcem dospělého člověka. Na tomto novém místě můžete důvěřovat, aniž byste byli příliš rigidní nebo naivně zranitelní, a milovat nádherně, velkoryse a inteligentně.
Báseň Mayi Angelou:
„My, nezvyklí na odvahu
vyhnanci z rozkoše
žijeme svinutí v ulitách samoty
až do chvíle, kdy láska opustí svůj vznešený posvátný chrám
a vstoupí nám do očí
aby nás osvobodila do života.
Láska přichází
a v jejím vleku přicházejí extáze
starých vzpomínek na rozkoš
dávných dějin bolesti.
Jestliže jsme odvážní,
láska strhává pouta strachu
z našich duší.
Jsme zbaveni své bázlivosti
V záři světla lásky
se odvážíme být stateční
A náhle vidíme
že láska stojí vše, čím jsme
a čím kdy budeme.
Je to však jen láska
, která nás osvobozuje.“