Všechny tvary slovesa echar (znamenající zhruba „hodit“, „umístit nebo uložit“ a „vyhnat“) se píší bez h:
Papíry vždycky házím do koše.
Přidáš-li do guláše více soli, zkazíš ho.
Máš štěstí, že tě odsud hned nevyhodí.
Sloveso echar je součástí lokálu echar de menos, což znamená ‚chybět‘:
Stýská se mi po tobě.
Stýskalo se ti po mně?
Nebo lokál echar a perder, což znamená ‚zkazit‘:
Vždycky všechno zkazíš.
Také z perifráze echar a + infinitiv, která označuje začátek děje vyjádřeného infinitivem:
Vždycky vyprskne smíchy v tu nejnevhodnější chvíli.
Téměř jsem se rozplakal.
Ačkoli se vyslovují stejně, tvary echo, echas, echa od slovesa echar, které se píší bez h, a tvary hecho, hecha, hechas, hechas od příčestí slovesa hacer, které se píší s h, by se při psaní neměly zaměňovat, stejně jako podstatné jméno mužského rodu hecho („věc, která se děje nebo která se stane“), a to jak v případě, že se používá jako takové, tak v případě, že je součástí lokálu de hecho („skutečně, ve skutečnosti“):
Udělal jsi, co jsem ti řekl?
Ačkoli spěchala, nechala postel ustlanou.
Omelety už jsou hotové.
Faktem je, že jsme problém vyřešili.
Chtěl jsem na ni zapomenout. Vlastně jsem se snažil ji už nevidět.