Guvernér státu Ohio C. William O’Neill s prezidentem Dwightem D. Eisenhowerem, asi 1957.
Dwight David Eisenhower byl třicátým čtvrtým prezidentem Spojených států amerických.
Eisenhower se narodil 14. října 1890 v Denisonu v Texasu. Když mu byly dva roky, přestěhovala se jeho rodina do Abilene v Kansasu. V roce 1909 absolvoval Abilene High School. Eisenhower pracoval dva roky v mlékárně a pomáhal rodičům se zajištěním rodiny. V roce 1911 se Eisenhower zapsal na Vojenskou akademii Spojených států ve West Pointu ve státě New York. Absolvoval ji v roce 1915 jako podporučík armády Spojených států.
Po absolvování West Pointu strávil Eisenhower následujících třiačtyřicet let v armádě. Stal se odborníkem na tankovou válku a v letech 1917-1918 působil jako velitel Camp Colt. Tento tábor byl tankovou výcvikovou školou v Gettysburgu v Pensylvánii. Počátkem třicátých let se Eisenhower stal starším pobočníkem generála Douglase MacArthura, náčelníka generálního štábu armády Spojených států.
Eisenhower s MacArthurem úzce spolupracoval po celá 30. léta a působil jako vojenský poradce filipínské vlády. V roce 1941 se Eisenhower stal náčelníkem štábu třetí armády a dosáhl hodnosti brigádního generála. Když Spojené státy‘ v roce 1941 vstoupily do druhé světové války, byl Eisenhower uznáván jako jeden z nejlepších amerických vojenských vůdců.
V roce 1942 se Eisenhower stal velícím generálem amerických sil v Evropě a v roce 1943 působil jako vrchní velitel spojeneckých expedičních sil v Evropě. Eisenhower řídil spojenecké invaze do severní Afriky (1942), na Sicílii (1943), do Itálie (1943) a do Francie (1944). Pod Eisenhowerovým vedením armáda Spojených států a jejich spojenci v Evropě zvítězili. Na konci druhé světové války se Eisenhower stal náčelníkem generálního štábu americké armády a tuto funkci zastával v letech 1945-1948.
V roce 1948 odešel Eisenhower z armády Spojených států do důchodu. Demokratická strana i Republikánská strana Eisenhowera verbovaly do prezidentských voleb, on však kandidaturu odmítl. Místo toho v letech 1948-1950 působil jako rektor Kolumbijské univerzity. V roce 1950 Eisenhower souhlasil, že se stane vrchním velitelem vojenských sil Severoatlantické aliance v Evropě.
V roce 1952 Eisenhower souhlasil, že se stane kandidátem Republikánské strany v prezidentských volbách. Eisenhower získal nominaci před dvěma dalšími republikány, Thomasem E. Deweym z New Yorku a Robertem A. Taftem z Ohia. Ve skutečných volbách Eisenhower snadno porazil Adlaie Stevensona, kandidáta Demokratické strany. Obyvatelé Ohia v těchto volbách v drtivé většině podpořili Republikánskou stranu a předali republikánům kontrolu nad oběma komorami ohijského zákonodárného sboru. Co se týče hlavních celostátních úřadů v Ohiu, demokraté získali křeslo guvernéra. V roce 1956 Eisenhower Stevensona opět porazil a získal druhé prezidentské období.
Jako prezident toho Eisenhower hodně dokázal. Na domácí scéně podporoval hnutí za občanská práva. Prosadil rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci Brown v. the Board of Education of Topeka v Kansasu a pomohl desegregaci škol po celých Spojených státech. Eisenhower také schválil výstavbu mezistátního dálničního systému a zvýšení minimální mzdy. Ačkoli Eisenhower silně vystupoval proti komunismu, odmítl se zapojit do honu na komunisty v Americe, který vedl senátor Joseph McCarthy z Wisconsinu a další.
Eisenhowerova zahraniční politika se soustředila na studenou válku. Prezident se snažil zmírnit napětí mezi Spojenými státy a Sovětským svazem a dvakrát se setkal s premiérem Sovětského svazu. Zároveň se Eisenhower snažil zastavit šíření komunismu. Slíbil pomoc všem zemím, které čelí hrozbě komunismu. Jako příklad této politiky Eisenhower vyslal americké vojáky do Jižního Vietnamu, aby sloužili jako vojenští poradci.
V roce 1960 se Eisenhower nemohl ucházet o třetí prezidentské období. Dodatek k Ústavě Spojených států omezoval výkon funkce prezidenta na dvě funkční období. Po skončení svého funkčního období v roce 1961 odešel Eisenhower na odpočinek do Gettysburgu v Pensylvánii. Zemřel 28. března 1969.