1961-1968: V této části nejsou citovány žádné zdroje: Allman Joys and Hour GlassEdit
Bratři začali veřejně hrát v roce 1961 a připojili se k řadě místních skupin nebo je založili. Přibližně v této době Duane opustil školu, aby se mohl věnovat hře na kytaru. Jeho raná skupina „The Escorts“ předskakovala v roce 1965 skupině Beach Boys, ale rozpadla se a někteří její členové nakonec založili skupinu Allman Joys. Poté, co Gregg v roce 1965 ukončil studium na Seabreeze High School, vydali se Allman Joys na cesty, vystupovali po celém jihovýchodě a nakonec zakotvili v Nashvillu. Počátkem roku 1967 se Allman Joys přejmenovali na Hour Glass a přestěhovali se do Los Angeles. Tam Hour Glass nahráli dvě alba pro Liberty Records, ale kapela nebyla spokojená. Liberty se je snažila prodávat jako popovou skupinu a ignorovala přání kapely hrát více bluesově orientovaný materiál. Začátkem roku 1968 se Hour Glass rozpadli. Duane a Gregg se vrátili na Floridu, kde hráli na demo nahrávkách folkrockové skupiny 31st of February, jejímž bubeníkem byl Butch Trucks. Gregg se vrátil do Kalifornie, aby plnil závazky vůči Hour Glass, zatímco Duane několik měsíců jamoval po Floridě, ale další kapelu už nesehnal.
Duane se v den svých narozenin v roce 1968 začal učit hrát na slide kytaru. Zotavoval se ze zranění levého lokte, které utrpěl při pádu z koně. Gregg mu přinesl narozeninový dárek, debutové album Taj Mahala, a lahvičku tablet Coricidin. Nechal je na verandě a zazvonil na zvonek, protože se na něj Duane kvůli zranění zlobil. „Asi dvě hodiny poté, co jsem odešel, mi zazvonil telefon,“ vzpomínal Gregg. „Bráško, bráško, hned sem přijeď!“. Duane vysypal pilulky z lahvičky Coricidinu, smyl etiketu a používal ji jako slide ke skladbě z alba „Statesboro Blues“ (na nahrávce hraje na slide kytaru Jesse Ed Davis). „Duane nikdy předtím na slide nehrál,“ řekl později Gregg, „ale prostě to vzal a začal pálit. Byl přirozený.“ Píseň se stala součástí repertoáru Allman Brothers Bandu a Duaneova slide kytara se stala pro jejich zvuk zásadní. Díky tomu, že používal lahvičku od léku Coricidin z počátku 70. let, která se již nevyrábí, jsou dnes repliky lahviček Coricidin oblíbené mezi hráči na slide kytaru, kteří mají rádi její sklovitý pocit a zvuk.
1966-1969: Session musicianEdit
Allmanova první velká nahrávací session proběhla v nashvillském studiu RCA Studio „B“. Producent Tony Moon nahrával první album The Vogues poté, co se jeho úspěšná deska „5 „O’Clock World“ dostala do Top 5 a byla nahrána ve stejném studiu. Najal Allmana, aby hrál na několika stranách, protože chtěl rockovější zvuk. To bylo na začátku roku 1966, dva roky před Duaneovým úspěchem v Alabamě jako sideman. Allman Joys byli v té době domácí kapelou v The Briar Patch v Nashvillu. Allmanovo hraní na dvou albech Hour Glass a session Hour Glass na začátku roku 1968 ve studiu FAME v Muscle Shoals v Alabamě zaujalo Ricka Halla, majitele FAME. V listopadu 1968 Hall koupil Allmanovu smlouvu za 10 000 dolarů. Allman, unavený studiovým omezením, si mohl zahrát na svém prvním albu jako eso na sessions s Wilsonem Pickettem. Allmanova práce na tomto albu, Hey Jude (1968), mu zajistila místo sessionového hudebníka na plný úvazek v Muscle Shoals a přivedla ho do povědomí dalších hudebníků, zejména Erica Claptona, který později řekl: „Vzpomínám si, jak jsem slyšel ‚Hey Jude‘ Wilsona Picketta a byl jsem ohromen tím lead breakem na konci. Musel jsem okamžitě vědět, kdo to je – a to hned.“
Allmanův výkon v „Hey Jude“ zapůsobil na producenta a šéfa Atlantic Records Jerryho Wexlera, když mu ji Hall přehrál po telefonu. Wexler okamžitě od Halla koupil Allmanovu nahrávací smlouvu a chtěl ho využít na sessions s R&B umělci Atlantic. Během působení v Muscle Shoals hrál Allman na nahrávkách mnoha umělců, mezi nimiž byli Clarence Carter, King Curtis, Aretha Franklin, Laura Nyro, Wilson Pickett, Otis Rush, Percy Sledge, Johnny Jenkins, Boz Scaggs, Delaney& Bonnie, Doris Duke a jazzový flétnista Herbie Mann. Na první sezení s Franklinovou odcestoval Allman do New Yorku, kde se v lednu 1969 vydal jako divák do Fillmore East na koncert Johnnyho Wintera a kytaristovi Muscle Shoals Jimmymu Johnsonovi řekl, že za rok bude stát na tomto pódiu. V prosinci toho roku Allman Brothers Band skutečně ve Fillmore vystoupil.
1968: Na otázku, jak se kapela dala dohromady, Duane odpověděl: „Nevím, jak se to stalo,“ odpověděl: „Velmi pomalu, byl jsem v Muscle Shoals a jel jsem do Jacksonville a jamoval s Berrym a Dickym. Jaimoe se mnou přijel z Muscle Shoals, pochází z Maconu. Gregg byl v Kalifornii a Butch v Jacksonville, kde jsme se všichni sešli a několik měsíců jamovali a dávali dohromady písničky a tak. Potřebovali jsme zpěváka a Gregg byl ten pravý. Dva týdny poté, co se Gregg vrátil z Kalifornie, jsme odjeli do New Yorku a nahrávali tam. Než jsme natočili první album, nikdy jsme nehráli.“
Při pobytu v Maconu se Allman seznámil s Donnou Roosmanovou, která mu porodila druhé dítě, Galadrielle. Vztah páru brzy skončil. Předtím měl vztah s Patti Chandlee, z něhož se mu narodila dcera, která byla hluchá.
1969-1971: Allman Brothers Band se stali jednou z nejvlivnějších rockových skupin sedmdesátých let 20. století: Úspěch s Laylou a At Fillmore EastEdit
Allman Brothers Band se stal jednou z nejvlivnějších rockových skupin sedmdesátých let. George Kimball v roce 1971 v časopise Rolling Stone skupinu označil za „nejlepší zatracenou rokenrolovou kapelu, kterou tato země za posledních pět let vyprodukovala“. Po měsících nepřetržitého zkoušení a koncertování bez Gregga, včetně bezplatných vystoupení v Central City Parku v Maconu a Piedmont Parku v Atlantě, potřebovali už jen zpěváka/organistu a Duane věděl, koho chce. Když se Gregg vrátil z Kalifornie, skupina se dohodla na názvu kapely a byla připravena nahrávat. Jejich debutové album The Allman Brothers Band bylo nahráno v New Yorku v září 1969 a vydáno o několik měsíců později. Uprostřed intenzivního turné začaly v Maconu a Miami (v Atlantic South-Criteria Studios) a trochu i v New Yorku práce na druhém albu skupiny, Idlewild South. Album Idlewild South, produkované převážně Tomem Dowdem, vyšlo v srpnu 1970 a prolomilo pro ně novou cestu tím, že se dostalo do žebříčku Billboard.
Po srpnovém koncertu v Miami, který sledoval Eric Clapton a ostatní členové Derek and the Dominos, se obě kapely vrátily do studií Criteria v Miami, kde Domino nahrávali Layla and Other Assorted Love Songs. Členové obou skupin jamovali, načež si Allman a Clapton celou noc vyměňovali a ukazovali jeden druhému oblíbené licky a zjistili, že si hluboce a instinktivně rozumí. Allman se podílel na nahrávání většiny skladeb alba a přispěl některými ze svých nejznámějších skladeb. Allman Brothers Band však nikdy neopustil, přestože mu bylo nabídnuto stálé místo u Claptona. Allman s Derek and the Dominos nikdy nejel na turné, ale minimálně dvakrát s nimi vystoupil, a to 1. prosince 1970 v Curtis Hixon Hall v Tampě (LP Soulmates) a následující den v Onondaga County War Memorial v Syracuse ve státě New York. Není jasné, zda s nimi vystoupil také 20. listopadu 1970 v Santa Monica Civic Auditorium v kalifornské Santa Monice, kdy s kapelou hrál kytarista Delaney Bramlett.
V jednom rozhovoru Allman posluchačům prozradil, jak poznat, kdo na co hraje: Eric hrál na party Fender a Duane na party Gibson. Pokračoval nonšalantním konstatováním, že Fender má jiskřivější zvuk, zatímco Gibson vydává spíše „plnohodnotný skřek“. Clapton později ve své autobiografii napsal, že během sezení na Floridě byli s Allmanem nerozluční; mluvil o Allmanovi jako o „hudebním bratrovi, kterého jsem nikdy neměl, ale přál jsem si ho mít“.
The Allman Brothers pokračovali v nahrávání alba At Fillmore East v březnu 1971. Mezitím Allman nadále přispíval na alba jiných umělců, kdykoli mohl. Podle časopisu Skydog: The Duane Allman Story, se spontánně zastavoval na nahrávacích sezeních a přispíval do všeho, co se ten den natáčelo. Dostával peněžní odměny, ale žádné nahrávací kredity, takže je prakticky nemožné sestavit kompletní diskografii jeho tvorby.
Allman byl známý svými melodickými, táhlými a pozornost poutajícími kytarovými sóly. V tomto období byli jeho dvěma deklarovanými vlivy Miles Davis a John Coltrane. Říkal, že dva roky pozorně poslouchal Davisovu skladbu Kind of Blue.
Když Allmanův charakteristický elektrický bottleneck sound začal zrát, vyvinul se v hudební hlas toho, čemu se začalo říkat jižanský rock, a převzali ho další slide kytaristé, včetně jeho kolegy Dickeyho Bettse (po Allmanově smrti), Dereka Truckse, Garyho Rossingtona z Lynyrd Skynyrd a Joea Walshe. Duane také učil hrát na slide mladého Dona Feldera.