Dual boot s Windows

Tento článek popisuje různé metody koexistence Arch/Windows.

Důležité informace

Omezení systému Windows UEFI vs. BIOS

Microsoft ukládá omezení, který režim spouštění firmwaru a styl rozdělení disku může být podporován na základě použité verze systému Windows:

• Windows XP jak x86 32bitové, tak x86_64 (nazývané také x64) (RTM a všechny Service Packy) verze nepodporují spouštění v režimu UEFI (IA32 nebo x86_64) z libovolného disku (MBR nebo GPT) NEBO v režimu BIOS z disku GPT. Podporují pouze spouštění v režimu BIOS a pouze z disku MBR.
• Verze Windows Vista nebo 7 x86 32-bit (RTM a všechny Service Packy) podporují spouštění v režimu BIOS pouze z disků MBR, nikoli z disků GPT. Nepodporují zavádění x86_64 UEFI ani IA32 (x86 32-bit) UEFI. Podporují pouze spouštění v režimu BIOS a pouze z disku MBR.
• Verze Windows Vista RTM x86_64 (pouze RTM) podporují spouštění v režimu BIOS pouze z disků MBR, nikoli z disků GPT. Nepodporuje zavádění x86_64 UEFI ani IA32 (x86 32-bit) UEFI. Podporuje pouze spouštění v režimu BIOS a pouze z disku MBR.
• Verze systému Windows Vista (SP1 a vyšší, nikoli RTM) a Windows 7 x86_64 podporují spouštění v režimu x86_64 UEFI pouze z disku GPT, NEBO v režimu BIOS pouze z disku MBR. Nepodporují zavádění v režimu IA32 (x86 32-bit) UEFI z disku GPT/MBR, zavádění v režimu x86_64 UEFI z disku MBR ani zavádění v režimu BIOS z disku GPT.
• Windows 8/8.1 x86 32-bit podporují zavádění v režimu IA32 UEFI pouze z disku GPT, NEBO v režimu BIOS pouze z disku MBR. Nepodporují zavádění x86_64 UEFI z disku GPT/MBR, zavádění x86_64 UEFI z disku MBR ani zavádění v systému BIOS z disku GPT. Na trhu jsou známy pouze systémy dodávané s IA32 (U)EFI, a to některé staré počítače Intel Mac (modely před rokem 2010?) a tablety Intel Atom System-on-Chip (Clover trail a Bay Trail) se systémem Windows. ve kterých se zavádí POUZE v režimu IA32 UEFI a POUZE z disku GPT.
• Verze Windows 8/8.1 x86_64 podporují zavádění v režimu x86_64 UEFI pouze z disku GPT, NEBO v režimu BIOS pouze z disku MBR. Nepodporují zavádění IA32 UEFI, zavádění x86_64 UEFI z disku MBR ani zavádění v režimu BIOS z disku GPT.

V případě předinstalovaných systémů:

• Všechny systémy s předinstalovaným 32bitovým systémem Windows XP, Vista nebo 7, bez ohledu na úroveň Service Packu, bitovost, edici (SKU) nebo přítomnost podpory UEFI ve firmwaru, se standardně zavádějí v režimu BIOS/MBR.
• Většina systémů s předinstalovaným systémem Windows 7 x86_64, bez ohledu na úroveň Service Packu, bitovost nebo edici (SKU), se ve výchozím nastavení spouští v režimu BIOS/MBR. Je známo, že jen velmi málo nejnovějších systémů předinstalovaných se systémem Windows 7 se ve výchozím nastavení spouští v režimu x86_64 UEFI/GPT.
• VŠECHNY systémy předinstalované se systémem Windows 8/8.1 se spouštějí v režimu UEFI/GPT. Bitovost firmwaru odpovídá bitovosti systému Windows, tj. x86_64 Windows 8/8.1 se zavádí v režimu x86_64 UEFI a 32bitový Windows 8/8.1 se zavádí v režimu IA32 UEFI.

Nejlepším způsobem, jak zjistit režim spouštění systému Windows, je následující postup:

• Stiskněte klávesy Win+R pro spuštění dialogového okna Spustit
• V dialogovém okně Spustit zadejte msinfo32.exe a stiskněte klávesu Enter
• V oknech Systémové informace vyberte vlevo položku Souhrn systému a vpravo zkontrolujte hodnotu položky Režim BIOS
• Pokud je hodnota UEFI, systém Windows se spouští v režimu UEFI/GPT. Pokud je hodnota Legacy, systém Windows se spouští v režimu BIOS/MBR.

Obecně si systém Windows vynutí typ rozdělení disku v závislosti na použitém režimu firmwaru, tj. pokud je systém Windows spuštěn v režimu UEFI, lze jej nainstalovat pouze na disk GPT. Pokud je systém Windows spuštěn v režimu Legacy BIOS, lze jej nainstalovat pouze na disk MBR. Jedná se o omezení vynucené instalátorem systému Windows a od dubna 2014 neexistuje žádný oficiálně (společností Microsoft) podporovaný způsob instalace systému Windows v konfiguraci UEFI/MBR nebo BIOS/GPT. Systém Windows tedy podporuje pouze zavádění v konfiguraci UEFI/GPT nebo BIOS/MBR.

Takové omezení není vynuceno jádrem Linuxu, ale může záviset na tom, jaký zavaděč je použit a/nebo jak je zavaděč nakonfigurován. Omezení systému Windows je třeba vzít v úvahu, pokud chce uživatel zavést systém Windows a Linux ze stejného disku, protože postup instalace zavaděče závisí na typu firmwaru a konfiguraci rozdělení disku. V případě, že se systém Windows a Linux zavádí duálně ze stejného disku, doporučuje se postupovat podle metody používané systémem Windows, tj. buď zvolit zavádění UEFI/GPT, nebo BIOS/MBR. Další informace naleznete v části https://support.microsoft.com/kb/2581408.

Omezení instalačních médií

Tablety Intel Atom System-on-Chip (Clover trail a Bay Trail) poskytují pouze firmware IA32 UEFI bez podpory Legacy BIOS (CSM) (na rozdíl od většiny systémů x86_64 UEFI), a to kvůli pokynům společnosti Microsoft Connected Standby Guidelines for OEMs. Kvůli chybějící podpoře Legacy BIOS v těchto systémech a absenci 32bitového spouštění UEFI v oficiálním instalačním ISO Arch (FS#53182) nelze na těchto systémech spustit oficiální instalační médium. Další informace a dostupná řešení naleznete v části Unified Extensible Firmware Interface#UEFI firmware bitness.

Omezení zavaděče UEFI vs. BIOS

Většina linuxových zavaděčů nainstalovaných pro jeden typ firmwaru nemůže spouštět nebo řetězit zavaděče druhého typu firmwaru. To znamená, že pokud je Arch nainstalován v režimu UEFI/GPT nebo UEFI/MBR na jednom disku a Windows je nainstalován v režimu BIOS/MBR na jiném disku, zavaděč UEFI používaný Archem nemůže řetězově zavést systém Windows nainstalovaný v systému BIOS na druhém disku. Podobně pokud je Arch nainstalován v režimu BIOS/MBR nebo BIOS/GPT na jednom disku a Windows jsou nainstalovány v režimu UEFI/GPT na jiném disku, zavaděč BIOS používaný Archem nemůže řetězově načíst Windows nainstalované v režimu UEFI na druhém disku.

Jedinými výjimkami jsou GRUB v počítačích Apple Mac, ve kterých GRUB v režimu UEFI může zavést OS nainstalovaný v systému BIOS pomocí příkazu appleloader (nefunguje v systémech jiných než Apple), a rEFInd, který technicky podporuje zavádění starších OS BIOS ze systémů UEFI, ale podle jeho autora Roda Smithe ne vždy funguje v systémech UEFI jiných než Apple.

Jestliže je však Arch nainstalován v režimu BIOS/GPT na jednom disku a Windows jsou nainstalovány v režimu BIOS/MBR na jiném disku, pak zavaděč BIOS používaný Archem MŮŽE zavést Windows na druhém disku, pokud má samotný zavaděč možnost řetězového zavádění z jiného disku.

Instalace Windows vytváří systémový oddíl EFI o velikosti 100 MiB (s výjimkou nativních disků Advanced Format 4K, kde vytváří 260 MiB ESP), takže použití více jader je omezeno. Mezi řešení patří:

• Připojte ESP na /efi a použijte zavaděč, který má ovladače souborového systému a je schopen spouštět jádra, která se nacházejí na jiných oddílech.
• Zvětšete systémový oddíl EFI, obvykle buď snížením velikosti oddílu Recovery, nebo přesunutím oddílu Windows (změní se UUID).
• Zálohovat a odstranit nepotřebná písma v esp/EFI/Microsoft/Boot/Fonts/ .
• Zálohovat a odstranit nepotřebné jazykové adresáře v esp/EFI/Microsoft/Boot/ (např. ponechat pouze en-US).

UEFI Secure Boot

Všechny předinstalované systémy Windows 8/8.1 se ve výchozím nastavení spouštějí v režimu UEFI/GPT a mají ve výchozím nastavení povoleno UEFI Secure Boot. Toto je nařízeno společností Microsoft pro všechny předinstalované systémy OEM.

Instalační média systému Arch Linux nepodporují Secure Boot. Viz Secure Boot#Zavedení instalačního média.

Před pokusem o zavedení systému Arch Linux doporučujeme v nastavení firmwaru ručně zakázat funkci UEFI Secure Boot. Systém Windows 8/8.1 BY MĚL pokračovat v zavádění v pořádku i v případě, že je Secure boot zakázán. Jediným problémem v souvislosti s vypnutím podpory UEFI Secure Boot je to, že k vypnutí možnosti Secure Boot v nastavení firmwaru je nutný fyzický přístup k systému, protože společnost Microsoft výslovně zakázala přítomnost jakékoliv metody pro vzdálené nebo programové (z operačního systému) vypnutí Secure Boot ve všech systémech Windows 8/8.1.1 předinstalovaných systémů

Rychlé spuštění a hibernace

Existují dva operační systémy, které lze hibernovat, můžete hibernovat systém Windows a spustit systém Linux (nebo jiný operační systém), nebo můžete hibernovat systém Linux a spustit systém Windows, nebo hibernovat oba operační systémy.

Z téhož důvodu, pokud sdílíte jeden systémový oddíl EFI mezi systémy Windows a Linux, může dojít k poškození systémového oddílu EFI, pokud hibernujete (nebo vypnete systém s povoleným rychlým spuštěním) a poté spustíte systém Linux nebo hibernujete systém Linux a poté spustíte systém Windows.

ntfs-3g přidal bezpečnostní pojistku, která zabraňuje připojování hibernačních souborových systémů NTFS pro čtení a zápis, ale ovladač NTFS v jádře Linuxu takovou pojistku nemá.

Systém Windows nemůže ve výchozím nastavení číst souborové systémy jako ext4, které se běžně používají pro Linux. Tyto souborové systémy není třeba brát v úvahu, pokud pro ně nenainstalujete ovladač systému Windows.

Nastavení systému Windows

Rychlé spuštění je funkce systému Windows 8 a vyšších, která počítač spíše hibernuje, než aby jej skutečně vypnula, a zrychluje tak dobu spouštění.

Existuje více možností nastavení systému Windows pro rychlé spuštění a hibernaci, které jsou popsány v dalších částech.

• zakázat rychlé spouštění a zakázat hibernaci
• zakázat rychlé spouštění a povolit hibernaci
• povolit rychlé spouštění a povolit hibernaci

Postup zakázání rychlého spouštění je popsán zde pro systém Windows 8 a zde pro systém Windows 10. Zde je popsán postup zakázání rychlého spouštění. V každém případě, pokud nastavení zakážete, ujistěte se, že jste nastavení zakázali a poté vypnuli systém Windows, než začnete instalovat systém Linux; mějte na paměti, že restartování nestačí.

Zakázat rychlé spouštění a vypnout hibernaci

Tato možnost je nejbezpečnější a doporučuje se, pokud si nejste jisti problémem, protože vyžaduje nejmenší povědomí uživatele při restartování z jednoho operačního systému do druhého. Můžete sdílet stejný systémový oddíl EFI mezi systémy Windows a Linux.

Zakázat rychlé spouštění a povolit hibernaci

Tato možnost vyžaduje povědomí uživatele při restartování z jednoho OS do druhého.

• Pokud chcete spustit systém Linux, zatímco je systém Windows v režimu hibernace, což je běžný případ použití, musíte použít samostatný systémový oddíl EFI (ESP) pro systémy Windows a Linux a zajistit, aby systém Windows nepřipojoval ESP používaný pro systém Linux. Protože na jedné jednotce může být pouze jeden ESP, musí být ESP použitý pro Linux umístěn na jiné jednotce než ESP použitý pro Windows. V tomto případě mohou být Windows a Linux stále nainstalovány na stejné jednotce v různých oddílech, pokud umístíte ESP používaný Linuxem na jinou jednotku, než je kořenový oddíl pro Linux.
• Nemůžete připojit pro čtení a zápis žádný systém souborů v Linuxu, který je připojen systémem Windows, když je Windows v režimu hibernace. Měli byste být v tomto ohledu velmi opatrní a také zvážit chování funkce Automount.
• Pokud systém Windows zcela vypnete, místo abyste jej hibernovali, pak můžete souborový systém připojit pro čtení a zápis.

Zakázat rychlé spouštění a povolit hibernaci

Platí stejné úvahy jako v případě „Zakázat rychlé spouštění a povolit hibernaci“, ale protože systém Windows nelze zcela vypnout, pouze hibernovat, nelze nikdy připojit žádný systém souborů pro čtení a zápis, který byl připojen systémem Windows, když je systém Windows v režimu hibernace.

Omezení názvů souborů v systému Windows

Systém Windows je omezen na to, aby cesty k souborům byly kratší než 260 znaků.

Z důvodů, které sahají až do systému DOS, jsou v názvech souborů také omezeny některé znaky:

• < (menší než)
• > (větší než)
• : (dvojtečka)
• " (dvojitá uvozovka)
• / (lomítko vpřed)
• \ (zpětné lomítko)
• | (svislá čárka nebo fajfka)
• ? (otazník)
• * (hvězdička)

To jsou omezení systému Windows, nikoli NTFS: Jakýkoli jiný operační systém používající oddíl NTFS bude v pořádku. Systém Windows tyto soubory nedokáže detekovat a spuštění chkdsk s největší pravděpodobností způsobí jejich odstranění. To může vést k potenciální ztrátě dat.

NTFS-3G aplikuje omezení systému Windows na názvy nových souborů prostřednictvím volby windows_names (viz fstab).

Instalace

Doporučený způsob nastavení systému Linux/Windows s duálním zaváděním je nejprve nainstalovat systém Windows a pro jeho oddíly použít pouze část disku. Po dokončení instalace systému Windows nabootujte do instalačního prostředí systému Linux, kde můžete vytvořit a změnit velikost oddílů pro systém Linux, přičemž stávající oddíly systému Windows zůstanou nedotčeny. Instalace systému Windows vytvoří systémový oddíl EFI, který může být použit zavaděčem systému Linux.

Windows před Linuxem

Systémy BIOS

Použití zavaděče systému Linux

Můžete použít libovolný zavaděč systému BIOS podporující více systémů.

Použití zavaděče systému Windows

Při tomto nastavení zavaděč systému Windows načte systém GRUB, který pak spustí systém Arch.

Zavaděč Windows Vista/7/8/8.1

Aby zavaděč Windows viděl oddíl s Linuxem, musí být jeden z vytvořených oddílů s Linuxem ve formátu FAT32 (v tomto případě /dev/sda3). Zbytek nastavení je podobný typické instalaci. Některé dokumenty uvádějí, že oddíl načítaný zavaděčem systému Windows musí být primární oddíl, ale já jsem to bez problémů použil na rozšířeném oddílu.

• Při instalaci zavaděče GRUB jej instalujte na oddíl /boot, nikoli na MBR.
  Poznámka: Například můj oddíl /boot je /dev/sda5. Proto jsem GRUB nainstaloval na /dev/sda5 místo na /dev/sda. Nápovědu k tomuto postupu najdete v části GRUB/Tipy a triky#Instalace na diskový oddíl nebo disk bez oddílu.

• V Linuxu vytvořte kopii zaváděcích informací zadáním následujícího příkazu v příkazovém řádku:

• Přepněte se do systému Windows, otevřete jej a měli byste vidět soubor linux.bin na adrese C:\. Nyní spusťte cmd s právy správce (přejděte na Start > Všechny programy > Příslušenství, klikněte pravým tlačítkem myši na Příkazový řádek a vyberte Spustit jako správce):

bcdedit /create /d "Linux" /application BOOTSECTOR

• BCDEdit vrátí UUID této položky, kterou budu v dalších krocích označovat jako {ID}. Budete muset nahradit {ID} skutečným vráceným identifikátorem. Příklad {ID} je {d7294d4e-9837-11de-99ac-f3f3a79e3e93}.

bcdedit /set {ID} device partition=c:bcdedit /set {ID} path \linux.binbcdedit /displayorder {ID} /addlastbcdedit /timeout 30

Znovu spusťte systém a užívejte si. V mém případě používám zavaděč systému Windows, abych mohl namapovat druhé tlačítko napájení svého počítače Dell Precision M4500 pro spuštění systému Linux místo systému Windows.

Systémy UEFI

Pokud již máte nainstalovaný systém Windows, bude mít na disku naformátovaném na GPT již vytvořeno několik oddílů:

• oddíl Windows Recovery Environment, obvykle o velikosti 499 MiB, obsahující soubory potřebné pro spuštění systému Windows (tj. ekvivalent linuxového /boot),
• systémový oddíl EFI se souborovým systémem FAT32,
• oddíl Microsoft Reserved, obvykle o velikosti 128 MiB,
• základní datový oddíl Microsoft se souborovým systémem NTFS, který odpovídá C:,
• potenciálně oddíly pro obnovení a zálohování systému a/nebo sekundární datové oddíly (odpovídající často D: a výše).

Pomocí nástroje Správa disků v systému Windows zkontrolujte, jak jsou oddíly označeny a který typ se hlásí. To vám pomůže pochopit, které oddíly jsou pro systém Windows nezbytné a které ostatní můžete použít jinak. Nástroj Správa disků ve Windows lze také použít ke zmenšení oddílů systému Windows (NTFS), aby se uvolnilo místo na disku pro další oddíly pro Linux.

Pak můžete pokračovat v rozdělování oddílů podle svých potřeb.

Mějte na paměti, že by se neměl vytvářet další systémový oddíl EFI, protože by mohl zabránit spuštění systému Windows. Jednoduše připojte stávající oddíl.

Zavaděč musí podporovat řetězení dalších aplikací EFI, aby bylo možné provést duální zavedení systému Windows / Linux.

Počítače dodávané s novějšími verzemi systému Windows mají často zapnutý Secure Boot. Budete muset podniknout další kroky, abyste Secure Boot zakázali nebo aby vaše instalační médium bylo kompatibilní se Secure Boot (viz výše a na odkazované stránce).

Linux před Windows

Přestože doporučený způsob nastavení systému s duálním zaváděním Linux/Windows je nejprve nainstalovat Windows, lze to udělat i opačně. Na rozdíl od instalace Windows před Linuxem budete muset předem vyhradit oddíl pro Windows, řekněme 40 GB nebo větší. Nebo mít nějaké místo na disku bez oddílů, případně vytvořit a změnit velikost oddílů pro Windows v rámci instalace Linuxu před spuštěním instalace Windows.

Firmware UEFI

Windows použije již existující systémový oddíl EFI. Na rozdíl od toho, co bylo uvedeno dříve, není jasné, zda nebude stačit jediný oddíl pro Windows bez prostředí pro obnovu Windows a bez vyhrazeného oddílu Microsoft.

Podle osnovy za předpokladu, že je ve firmwaru vypnuto Secure Boot.

1. Spustit instalaci Windows. Dávejte pozor, aby používal pouze záměrný oddíl, ale jinak ho nechte pracovat, jako by žádná instalace Linuxu neexistovala.
2. Postupujte podle části #Rychlé spuštění a hibernace.
3. Opravte možnost načítání Linuxu při startu, třeba podle části #Po instalaci Windows nelze zavést Linux. U systémů #UEFI již bylo zmíněno, že některé správce spouštění Linuxu automaticky detekují správce spouštění Windows. Přestože novější instalace Windows mají možnost rozšířeného restartu, z něhož lze zavést Linux, doporučuje se mít k dispozici jiné prostředky pro zavedení Linuxu, například archivační instalační médium nebo live CD.

Řešení problémů

Nepodařilo se vytvořit nový oddíl nebo najít stávající

Podívejte se na #Omezení systému Windows UEFI vs. BIOS.

Po instalaci systému Windows nelze spustit systém Linux

Viz Unified Extensible Firmware Interface#Windows mění pořadí spouštění systému

Obnovení spouštěcího záznamu systému Windows

Podle konvence (a kvůli snadné instalaci) se systém Windows obvykle instaluje na první oddíl a do prvního sektoru tohoto oddílu instaluje svou tabulku oddílů a odkaz na svůj zavaděč. Pokud omylem nainstalujete zavaděč, například GRUB, do oddílu se systémem Windows nebo jinak poškodíte zaváděcí záznam, budete muset použít nástroj pro jeho opravu. Společnost Microsoft na svých discích pro obnovení nebo někdy na instalačních discích dodává nástroj pro opravu zaváděcího sektoru FIXBOOT a nástroj pro opravu MBR s názvem FIXMBR. Pomocí této metody můžete opravit odkaz na zaváděcí sektor prvního oddílu na soubor zavaděče, respektive opravit odkaz na MBR na první oddíl. Po provedení tohoto úkonu budete muset znovu nainstalovat GRUB do MBR, jak bylo původně zamýšleno (to znamená, že zavaděči GRUB lze přiřadit řetězení zavaděče Windows).

Pokud se chcete vrátit k používání systému Windows, můžete použít příkaz FIXBOOT, který řetězí MBR do zaváděcího sektoru prvního oddílu a obnoví tak normální, automatické načítání operačního systému Windows.

Poznamenejme, že existuje linuxový nástroj ms-sys (balíček ms-sysAUR v AUR), který umí instalovat MBR. Tento nástroj však v současné době umí zapisovat pouze nové MBR (podporovány jsou všechny operační systémy a souborové systémy) a zaváděcí sektory (tzv. boot record; ekvivalentní použití FIXBOOT) pro souborové systémy FAT. Většina LiveCD tento nástroj ve výchozím nastavení neobsahuje, takže je třeba jej nejprve nainstalovat, nebo se můžete podívat na záchranné CD, které jej obsahuje, například Parted Magic.

Nejprve znovu zapište informace o oddílu (tabulku) pomocí:

# ms-sys --partition /dev/sda1

Dále zapište MBR pro Windows 2000/XP/2003:

# ms-sys --mbr /dev/sda # Read options for different versions

Poté zapište nový zaváděcí sektor (boot record):

# ms-sys -(1-6) # Read options to discover the correct FAT record type

ms-sys lze také zapsat MBR pro Windows 98, ME, Vista a 7, viz ms-sys -h.

Časový standard

• Doporučuje se: Nastavte Arch Linux i Windows tak, aby používaly UTC, podle System time#UTC ve Windows. Některé verze Windows vracejí hardwarové hodiny zpět na localtime, pokud jsou nastaveny na synchronizaci času online. Zdá se, že tento problém je ve Windows 10 vyřešen.
• Nedoporučuje se: Nastavte Arch Linux na localtime a zakažte všechny démony pro synchronizaci času. Tím necháte Windows, aby se staraly o hardwarové korekce hodin, a budete muset pamatovat na to, že je třeba alespoň dvakrát ročně (na jaře a na podzim) spustit systém Windows, když začne platit letní čas. Proto se prosím na fóru neptejte, proč jsou hodiny o hodinu pozadu nebo napřed, pokud obvykle několik dní nebo týdnů nenabootujete do systému Windows.

Viz také

• Zavedení systému Windows ze zástupce na ploše
• Jednorázové zavedení do oddílu Windows ze zástupce na ploše
• Utilita pro vypálení ISO systému Windows 7/8/8.1/10 na flash disk pro Linux (MBR/GPT, BIOS/UEFI, FAT32/NTFS)

.