Dies irae, (latinsky: „Den hněvu“), úvodní slova latinského hymnu o Posledním soudu, připisovaného Tomáši z Celana (zemř. asi 1256) a kdysi tvořícího součást oficia za zemřelé a zádušní mše.
- Hymnus
- Poslední soud
- Requiem mše
Hymnus připisovaný Tomáši z Celana obsahuje 18 rýmovaných strof (17 tercetů, 1 čtyřverší), k nimž pozdější anonymní autor přidal nerýmovaný dvojverší končící slovy „Amen.“ Působivou prostonárodní melodii, na kterou byl hymnus zpíván, používali skladatelé náboženských děl od 16. století buď v původní podobě, nebo jako základ polyfonní skladby. Wolfgang Amadeus Mozart a Giuseppi Verdi patřili mezi skladatele náboženských děl, kteří na text hymnu napsali původní hudbu.
Původní melodie měla v období romantismu silný ohlas a byla použita, často ve formě parodie nebo k naznačení nadpřirozena či makabróznosti, v mnoha světských skladbách Hectora Berlioze, Camilla Saint-Saënse, Ralpha Vaughana Williamse a dalších skladatelů.