První křížová výpravaEdit
Bojový pokřik první křížové výpravy je poprvé uveden v Gesta Francorum, kronice sepsané kolem roku 1100 anonymním autorem spojeným s Bohemondem I. Antiochijským krátce po úspěšném tažení. Podle této zprávy, když se koncem léta roku 1096 v Amalfi shromáždila knížecí křížová výprava, velký počet ozbrojených křižáků se znamením kříže na pravém rameni nebo na zádech jednohlasně zvolal „Deus le volt, Deus le volt, Deus le volt“. Středověký historik Guibert de Nogent zmiňuje, že „Deus le volt“ se mezi poutníky udrželo na úkor jiných zvolání.
Bojový pokřik uvádí i Historia belli sacri, napsaná později kolem roku 1131. Opět se o něm zmiňuje v souvislosti s dobytím Antiochie 3. června 1098. Anonymní autor Gesta byl sám mezi vojáky dobývajícími hradby věží a vypráví, že „když viděli, že už jsou ve věžích, začali radostnými hlasy volat Deus le volt; tak jsme vskutku volali i my“.
Robert MnichEdit
Robert Mnich, který přepsal Gesta Francorum kolem roku 1120, přidal zprávu o řeči Urbana II. na Clermontském koncilu, jehož byl očitým svědkem. Řeč vrcholí Urbanovou výzvou k ortodoxii, reformám a podřízení se církvi. Robert zaznamenává, že papež žádal západní křesťany, chudé i bohaté, aby přišli na pomoc Řekům na východě:
Když papež Urban ve své řeči pronesl tyto a velmi mnoho podobných slov, tak ovlivnil k jednomu cíli touhy všech přítomných, že volali: ‚Je to vůle Boží! Je to vůle Boží! Když to ctihodný římský pontifik uslyšel, s očima pozdviženýma k nebi poděkoval Bohu a rukou přikázal mlčet: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“ Nejmilejší bratři, dnes se na vás projevuje to, co říká Pán v evangeliu. Kdyby Pán Bůh nebyl přítomen ve vašich duších, všichni byste nevyslovili stejné zvolání. Ačkoli totiž volání vycházelo z mnoha úst, jeho původ byl jeden. Proto vám říkám, že Bůh, který vám ho vložil do prsou, ho z vás vytáhl. Ať je to tedy váš bojový pokřik v bojích, protože toto slovo vám dal Bůh. Při ozbrojeném útoku na nepřítele nechť toto jediné zvolání zazní od všech Božích vojáků: Je to vůle Boží! Je to vůle Boží!“
Robert také uvádí, že pokřik Deus lo vult vykřikovali Bohemondovi vojáci při svých bojových cvičeních nejprve žertem a později se změnil ve skutečný bojový pokřik, který si Bohemond vyložil jako boží znamení.
.