Demografie Chile

Čile je multietnická společnost, kde žijí lidé mnoha různých etnik. Studie o etnické struktuře obyvatel Chile se od sebe značně liší.

V knize o veřejném zdraví z chilské univerzity (v současné době nepřístupné) se uvádí, že 65 % obyvatelstva je kavkazského původu; Kastilci/Mestici s průměrně 60% kavkazským původem a 40% indiánským původem tvoří podle odhadů celkem 30 %, zatímco indiáni (Američané) tvoří zbývajících 5 %.

Profesor latinskoamerických studií na UNAMu Francisco Lizcano ve svém sociologickém výzkumu odhaduje, že převážnou část chilské populace, 52,7 %, lze klasifikovat jako kulturně evropskou a odhadem 44 % jako mestice. I když se jedná o odhad založený na kulturních aspektech. Podle jiných sociálních studií je celkový počet bělochů vyšší než 60 %. Některé publikace, například CIA World Factbook, uvádějí, že veškeré obyvatelstvo tvoří dohromady 95,4 % „bělochů a míšenců“ a 4,6 % indiánů. Tyto údaje vycházejí z celostátního sčítání lidu, které se konalo v roce 2002 a které klasifikovalo obyvatelstvo spíše jako domorodé a nedomorodé, než jako bělochy nebo mestice.

Navzdory genetickým úvahám by se mnoho Chilanů, pokud by byli dotázáni, samo označilo za bělochy. Studie provedená v roce 2014 se však několika Chilanů zeptala na jejich etnické sebezařazení a následně provedla test DNA: V roce 2011 se 37,9 % z nich označilo za bělochy, avšak testy DNA ukázaly, že průměrný sebeidentifikující se běloch je geneticky pouze ze 74 % Evropan.

V průzkumu Latinobarómetro z roku 2011 byli respondenti v Chile dotázáni, k jaké rase se považují za příslušníky. Většina odpověděla „běloch“ (59 %), 25 % uvedlo „mestic“ a 8 % se označilo za „domorodce“. Celostátní průzkum z roku 2002 ukázal, že většina Chilanů se domnívá, že má „trochu“ (43,4 %) nebo „hodně“ (8,3 %) domorodé krve, zatímco 40,3 % odpovědělo, že žádnou.

Populační genetikaEdit

Genetické studie se pohybují mezi 51,6 a 67,9 % Evropanů; mezi 32,1 a 44,3 % Američanů; a 2,5-6,3 % procenta afrických předků.

Evropská imigraceEdit

Italští (emilští) přistěhovalci do Capitán Pastene v jižním Chile.

Chile – ležící daleko od Evropy a obtížně dostupné – nebylo nikdy atraktivním místem pro přistěhovalce z Evropy, což bylo uznáno při sčítání lidu v roce 1907, které zaznamenalo nejvyšší procento Evropanů v poměru k celkové populaci Chile (2.2 %).

Zaznamenaný nárůst v roce 1885 je z velké části způsoben anexí tří provincií po válce v Tichomoří a konečným dobytím Araukánie. Vzhledem k tomu, že naše země nepřijímá téměř žádné zahraniční přistěhovalectví, je tento nárůst ve srovnání s vyspělejšími zeměmi v tomto ohledu významný. Srovnávací tabulka, která následuje, to dokládá:

(…)

S výjimkou těch šťastných zemí, které v posledním půlstoletí zaznamenaly na svých plážích obrovský příliv přistěhovalců, což je situace, která se bohužel netýká nás, se tempo nárůstu počtu obyvatel Chile, pohybuje čestně mezi tempem nejúspěšnějších zemí na Zemi.

– Národní statistický ústav (Instituto Nacional de Estadísticas)

Evropská migrace nevedla k výrazným změnám v etnickém složení Chile, s výjimkou oblasti Magellanu.

Španělsko bylo největším zdrojem evropské imigrace do Chile, protože nikdy nedošlo k rozsáhlé nešpanělské imigraci, jako tomu bylo v sousedních zemích, například v Argentině nebo Uruguayi. Proto také nedošlo k vybělení chilské populace na úroveň celkových procent. Fakta o výši imigračního toku se neshodují s určitým nacionálně šovinistickým diskurzem, podle něhož by se Chile, stejně jako Argentina nebo Uruguay, konstituovala díky imigraci v jedné z bílých latinskoamerických zemí, na rozdíl od toho, co převládá ve zbytku kontinentu. Je však nepopiratelné, že přistěhovalci sehráli v chilské společnosti určitou roli. V letech 1851-1924 do Chile přišlo pouze 0,5 % evropského imigračního proudu do Latinské Ameriky, oproti 46 % do Argentiny, 33 % do Brazílie, 14 % na Kubu a 4 % do Uruguaye. Bylo to způsobeno tím, že většina migrace probíhala přes Atlantik, nikoliv přes Tichý oceán, a tato migrace probíhala většinou před výstavbou Panamského průplavu. Evropané také raději zůstávali v zemích blíže své vlasti, než aby podnikali dlouhou cestu přes Magellanův průliv nebo překonávali Andy. V roce 1907 dosáhl podíl osob narozených v Evropě nejvyšší hodnoty 2,2 % chilské populace; v roce 1920 se podíl snížil na 1,9 % a v roce 1930 na 1,6 %.

Největší kontingent osob, které přišly do Chile po získání nezávislosti, pocházel ze Španělska a z Baskicka, oblasti rozdělené mezi severní Španělsko a jižní Francii. Odhady počtu Chilanů, kteří mají jedno nebo dvě příjmení baskického původu, se pohybují od 10 % (1 600 000) až po 20 % (3 200 000). Všimněte si, že tento jev se vyskytuje nejen v Chile, ale také v každém autonomním společenství Španělska, stejně jako v dalších latinskoamerických zemích – lze pozorovat, že podstatná část jejich obyvatel má jedno nebo dvě příjmení baskického nebo navarrského původu, která mají tendenci být častější ve vyšších vrstvách, a proto se stávají neobvyklejšími v nižších vrstvách.

K různým vlnám nešpanělských přistěhovalců v Chile patří Italové, Irové, Francouzi, Řekové, Němci, Angličané, Skotové, Chorvati a Poláci.

V roce 1848 proběhla významná a značná německá imigrace, která položila základy německo-chilské komunity. Němci (včetně německy mluvících Švýcarů, Slezanů, Alsasanů a Rakušanů), sponzorovaní chilskou vládou za účelem kolonizace jižní oblasti, silně ovlivnili kulturní a rasové složení jižních provincií Chile. Vzhledem k velkému časovému odstupu od roku 1848 je obtížné spočítat počet potomků Němců v Chile. Vzhledem k tomu, že mnohé oblasti jižního Chile byly řídce osídleny, jsou zde stopy německého přistěhovalectví poměrně patrné. Nezávislý odhad počítá s tím, že by z německých přistěhovalců mohlo pocházet asi 500 000 Chilanů.

Mezi další historicky významné přistěhovalecké skupiny patřili Chorvati, jejichž potomci se dnes odhadují na 380 000 osob, což představuje 2,4 % chilské populace. Někteří autoři tvrdí, že téměř 4,6 % chilské populace musí mít nějaké chorvatské předky. Více než 700 000 Chilanů (4,5 % chilské populace) může mít britské (anglické, skotské nebo velšské) a irské předky. Počet Chilanů řeckého původu se odhaduje na 90 000 až 120 000; většina z nich žije v Santiagu nebo Antofagastě nebo v jejich blízkosti a Chile je jednou z pěti zemí na světě, kde žije nejvíce potomků Řeků. Potomků švýcarských přistěhovalců je 90 000 a podle odhadů má asi 5 % chilské populace francouzské předky. 600 000 Chilanů pochází z italských přistěhovalců. Existují i další skupiny Evropanů, ale vyskytují se v menším počtu, např. potomci Rakušanů a Holanďanů (odhaduje se, že jich je asi 50 000). dohromady tito přistěhovalci se svými potomky proměnili Chile kulturně, ekonomicky i politicky.

přistěhovalci z Latinské AmerikyEdit

Viz také: Přistěhovalci z Latinské Ameriky: Od znovuzavedení demokracie v Chile se dřívější tendence, kdy počet emigrantů ze země převyšoval počet přistěhovalců do země, obrátila. Chile je nyní jednou ze dvou zemí Latinské Ameriky s kladnou mírou migrace. Od roku 1990, kdy došlo k otevření Chile světu prostřednictvím systému volného trhu a následnému socioekonomickému rozvoji země, byl zaznamenán příliv značného počtu přistěhovalců z různých latinskoamerických zemí, kteří při sčítání lidu v roce 2017 představovali přibližně 1 200 000 osob, což odpovídá 7 % obyvatelstva žijícího na území Chile, bez započtení jejich potomků narozených v Chile, v důsledku účinků ius soli. Jejich hlavní původ, odpovídá: 288 233 Venezuelanů, 223 923 Peruánců, 179 338 Haiťanů, 146 582 Kolumbijců, 107 346 Bolívijců, 74 713 Argentinců, 36 994 Ekvádorců, 18 185 Brazilců, 17 959 Dominikánců, 15 837 Kubánců a 8 975 Mexičanů.

To vyvolalo změnu fyziognomie některých obcí v zemi, kde se jejich počet koncentruje. V obcích jako Santiago Centro a Independencia tvoří 1/3 obyvatel přistěhovalci z Latinské Ameriky (28 %, resp. 31 % obyvatel těchto obcí). Dalšími obcemi Velkého Santiaga s vysokým počtem přistěhovalců jsou Estación Central (17 %) a Recoleta (16 %). V severních regionech, jako je region Antofagasta, tvoří 17,3 % obyvatelstva cizinci z Latinské Ameriky, přičemž obce jako Ollagüe (31 %), Mejillones (16 %), Sierra Gorda (16 %) a Antofagasta (11 %) mají vysoké procento přistěhovalců z Latinské Ameriky, především Bolivijců, Kolumbijců a Peruánců.

Domorodé komunityEdit

Hlavní článek:

Fotografie dívky Mapuche z města Concepción na jihu Chile z roku 1902.

Sčítání lidu z roku 1907 uvádí 101 118 indiánů, což představuje 3,1 % z celkového počtu obyvatel země. V úvahu byli bráni pouze ti, kteří vyznávali původní kulturu nebo mluvili původním jazykem, bez ohledu na jejich „rasovou čistotu“.

Podle sčítání lidu z roku 2002 byli zjišťováni pouze původní obyvatelé, kteří stále vyznávali původní kulturu nebo mluvili původním jazykem, a tomuto popisu odpovídalo 4,6 % obyvatel (692 192 osob). Z těchto 4,6 % se 87,3 % prohlásilo za Mapuče. Většina původního obyvatelstva vykazuje různý stupeň smíšeného původu.

Čile je jednou z dvaadvaceti zemí, které podepsaly a ratifikovaly jediný závazný mezinárodní právní předpis týkající se původního obyvatelstva, Úmluvu o domorodých a kmenových národech z roku 1989. Byla přijata v roce 1989 jako Úmluva 169 Mezinárodní organizace práce (MOP). Chile úmluvu ratifikovalo v roce 2008. V listopadu 2009 bylo v Chile přijato soudní rozhodnutí, které je považováno za přelomové rozhodnutí v oblasti práv domorodých obyvatel a v němž byla využita úmluva MOP č. 169. Rozhodnutí Nejvyššího soudu o právech Aymarů na vodu potvrdilo rozhodnutí tribunálu Pozo Almonte i odvolacího soudu v Iquique a představuje první soudní uplatnění úmluvy MOP č. 169 v Chile.

Příslušníci uznaných domorodých společenství (2002)
Alacaluf	2 622	0.02%	Mapuche	604 349	4,00%
Atacameño	21 015	0,14%	Quechua	6 175	0.04%
Aymara	48,501	0,32%	Rapanui	4,647	0.03%
Colla	3,198	0,02%	Yámana	1,685	0.01%

Ostatní etnické skupinyEdit

Odhaduje se, že asi 5 % obyvatel (800 000) jsou potomci asijských přistěhovalců, především z Blízkého východu (tj. Palestinců, Syřanů a Libanonců, viz Arabští Chilané). Většinu z nich tvoří křesťané z Levanty, z nichž se předpokládá, že v Chile žije zhruba 500 000 potomků Palestinců, většinou křesťanů. Kromě toho v Chile žije asi 18 000-25 000 Židů.

V posledních letech v Chile roste počet východoasijských obyvatel, především z Číny (viz Chilané čínského původu), ale také z Japonska (viz Chilané japonského původu) a Jižní Koreje (viz Korejci v Chile). Nejstarší vlna východoasijské imigrace proběhla na přelomu 19. a 20. století, jednalo se především o čínské a japonské námezdní dělníky.

Čile spravuje Velikonoční ostrov území vzdálené 4 100 km západně od pevniny. Na ostrově žijí původní obyvatelé Rapa Nui, kteří jsou polynéského původu. Na ostrově jich žije asi 3 500, ale ve 20. století jich na pevninu přišlo asi 10 000.

V Chile žije početná populace Romů. Jsou široce a snadno rozpoznatelní, stále si udržují své tradice a jazyk a mnozí z nich nadále žijí polokočovným způsobem života, cestují z města do města a žijí v malých stanových komunitách

.