Teplota je míra, která se používá k označení množství tepla vyzařovaného předmětem nebo prostředím. Pro jeho měření se používá teploměr, který má v závislosti na oblasti, pro kterou je vyvinut, různou spolehlivost. Tak se například k měření tělesné teploty často používá rtuťový teploměr, který se tak jmenuje proto, že obsahuje rtuť, která v teple mění své fyzikální podmínky, zabírá více místa a prochází řadou značek, které odpovídají teplotě.
Pokud je teplota způsobem měření tepla, lze říci, že je způsobem měření určité formy energie. Podle termodynamiky je totiž teplo pouze jednou z forem energie, která může být odvozena z jiných forem a přeměněna na jiné formy, protože se nikdy neztrácí, ale přeměňuje. Život na planetě je totiž z velké části dán tím, že rostliny mohou využívat sluneční teplo k výrobě energie, s jejíž pomocí produkují vlastní potravu, čímž vznikají první články potravního řetězce.
Člověk a savci obecně jsou schopni udržovat svou teplotu tím, že se přizpůsobují prostředí, ve kterém žijí. Pokud je tedy venkovní teplota příliš nízká pro parametry lidského těla, spotřebuje tělo více energie, aby ji udrželo stabilní. Na druhou stranu, pokud je vnější teplo vyšší než teplota, při které se organismus musí vyvíjet, existují způsoby, jak ho udržet na stejné úrovni tepla, například pocením; v tomto případě kapalina ve styku se vzduchem působí jako druh chladicího média. Při hlubokém spánku je však tato regulace vnitřní teploty narušena.
U studenokrevných živočichů je tato regulace narušena a jejich závislost na vnějším klimatu se stává akutní. Proto je běžné vidět různé plazy ležet delší dobu na slunci. Někteří z nich, například krokodýli, se potápějí do vody v noci, protože v noci teplota klesá méně.
V průběhu let, v posledních dvou stoletích, bylo pozorováno, že průměrná teplota planety postupně stoupá. To je nepřímo způsobeno nárůstem průmyslové výroby, která zhoršuje skleníkový efekt. V budoucnu bude nutné tento problém řešit, aby nezpůsoboval velké problémy.
.