Sama pro sebe se směju, kdykoli slyším někoho říkat: „Nemám ráda lidi, kteří jsou v nouzi.“ Vždycky si myslím, že je to pravda. Jako společenské zvíře máte své potřeby. Důvodem, proč jste potřební, je to, že sociální potřeby pohánějí vaši touhu navázat kontakt s ostatními a uspět. Když vás rozčiluje něčí zjevná potřebnost, pravděpodobně se vám nelíbí, že sami toužíte po uspokojení této potřeby.
Pozitivní je, že vaše potřeby jsou motorem vašeho úspěchu. Moje potřeba pozornosti mi pomáhá uspět jako spisovateli, učiteli a řečníkovi. Moje potřeba uznání pohání mou touhu odvádět dobrou práci. Moje potřeba kontroly mi pomáhá převzít řízení projektů a vést úspěšnou firmu.
Vaše potřeby vycházejí z identity vašeho ega, která se utvořila na základě toho, co jste zjistili, že vám pomůže přežít a prosperovat. Zjistili jste, co by vám mohlo pomoci být viděni a uznáváni, nebo co by vám zabránilo vyniknout, pokud byste se tím cítili ohroženi. Zjistili jste, v čem můžete být dobří, díky čemu se cítíte užiteční. Zjistili jste, jaké hranice můžete posunout, co vám přináší radost a jaké hranice byste chtěli nebo nechtěli překročit.
Vaše identita je to, za koho se dnes považujete, a to, co si myslíte, že potřebujete od druhých lidí, například respekt, uznání, pocit hodnoty, kontrolu, předvídatelnost, být oblíbený nebo nezávislost.
Na stinné straně může odmítnutí nebo porušení vaší potřeby vyvolat řadu emocí včetně strachu, hněvu, pomstychtivosti, zklamání, frustrace, smutku a případně i odhodlání.
Emoce se spustí, když chcete něco jiného, než jste vnímali, že jste od nějaké osoby nebo skupiny dostali, nebo se bojíte, že to, co chcete, se neuskuteční. Okamžitě reagujete slovy: „To se mi nelíbí. Nechci to.“ Nebo: „Chci to. Najdu způsob, jak to získat. “
Vaše mysl neustále spřádá plány, jak získat to, co potřebujete, nebo vás chrání před někým, kdo vám chce vaši potřebu vzít. Zabývá se také vymýšlením racionalizací, které by vysvětlily vaše reakce na vaše neuspokojené potřeby.
Takže jste potřební. Já jsem potřebný. Každý, koho znáte, je potřebný. Všichni chceme být viděni, pochopeni, cítit se opečováváni a cítit se ceněni za to, co nabízíme. Tato skutečnost však nemusí ovládat vaše pocity, myšlenky a chování. Můžete se stát pánem svých potřeb, místo abyste se jimi nechali ovládat.
Prvním krokem je co nejdříve si všimnout svých reakcí. Cítíte, jak se vám svírá žaludek, jak se vám stahuje hrudník a dech, jak máte nutkání se bránit nebo se uzavřít? Přistihněte se, jak v reakci na to, co se děje, odsuzujete a kritizujete druhé nebo pociťujete stud či dokonce škodolibost.
Vaše srovnávací soudy vám brání vidět, co se můžete ze situace naučit. Brání vám v rozhovorech, které by mohly zlepšit váš život. Reakce na neuspokojené potřeby vám brání cítit se spokojeně.
Jako byste sledovali film, všímejte si svých reakcí se zvědavostí, respektem a soucitem. Vyslechněte si šum ve své hlavě. Tento šum je vaším učitelem, který vám pomáhá růst.
Stejně jako byste si všimli: „Mám hlad“, „Chce se mi spát“ nebo „Nudím se“, můžete si také všimnout: „Jsem zraněný“, „Jsem naštvaný“ a „Cítím se zrazený“. Nesnažte se své pocity a myšlenky potlačovat; potlačování vás jen podněcuje k jednání, které by mohlo ublížit ještě více. Buďte se svými emocemi, abyste mohli pochopit nenaplněnou potřebu, která je vyvolala.
Jakmile si všimnete své reakce, můžete rozeznat, co jste si mysleli, že potřebujete, a nedostali jste, nebo čeho se bojíte, že nedostanete. Když objevíte neuspokojené nebo vytoužené potřeby, můžete si vybrat, co budete dělat dál. Zde jsou následující kroky:
- Všimněte si své emoce (např. žárlivost/závist, hněv, strach, frustrace, zklamání, smutek, pomstychtivost)
- Objevte její zdroj (neuspokojenou nebo žádoucí potřebu)
- Vyberte si:
- Požádejte o to, co potřebujete (tzn.Tj. požádat o to, abyste byli vyslyšeni, o trochu uznání nebo o to, abyste byli zahrnuti do rozhodování),
- získat uspokojení své potřeby jinde, nebo
- poučit se z této zkušenosti, abyste mohli růst (co chcete rozvíjet nebo přijmout? Co je založeno na starém příběhu, který už nepotřebujete vyprávět? Nebo to prostě nechte být – samotné uvědomění může reakci rozpustit).
Žádný člověk není bez těchto reakcí. Když se něco objeví, prostě s tím buďte. Všimněte si toho. Učte se z toho. Určete, co si myslíte, že jste nedostali nebo nedostanete, a pak najděte způsob, jak svou potřebu uspokojit, nebo nechte reakci rozplynout.
Pokud nebudete do svého rozrušení přilévat palivo, zeslábne. Uvědomění může vést ke klidu mysli.“
A. H. Almas ve své knize The Unfolding Now (Rozvíjející se přítomnost)1 říká: „S tím, jak se stále více přizpůsobujeme tomu, co se děje v našem prožívání, se stále rozvíjí naše schopnost porozumět sobě samým na stále jemnějších úrovních.“
Nakonec si můžete najít někoho dalšího, dobrého přítele nebo kouče, který s vámi tuto práci začne. Vaše ego často blokuje sebepoznávání. Chcete-li otřást svým mozkem, podělte se o tento příspěvek s někým dalším, s kým můžete být upřímní, zranitelní a otevření.
Vaše potřeby naplňují váš život dobrými věcmi. Díky nim cítíte radost a vášeň. Ctěte své potřeby i své reakce, když jsou ohroženy, jako součást lidského bytí. Časem se začnete lépe přijímat, bavit a vážit si sami sebe.