Antifikovaný pergamenový plakát „Havrana“ s Poeovým osobitým rukopisem.
Koupit nyní! Pouze 9,95 dolarů
Poe žil ve Filadelfii šest let.
Během pobytu ve Filadelfii Edgar Allan Poe napsal:
Tady také pravděpodobně začal pracovat na „Havranovi“.
Daguerrotypie od W. S. Hartshorna 1848;
Edgar Allan Poe žil ve Filadelfii asi šest let (1838-1844), přičemž poslední rok až 18 měsíců strávil v domě na Severní 7. ulici. Spolu s ním zde žila jeho milovaná žena Virginia, jeho drahá tchyně Maria Clemmová (které říkal Muddy) a jejich zbožňovaná kočka, želvovinový tabby jménem Catterina.
Poe přišel do Filadelfie, která byla v té době literárním centrem Spojených států a pyšnila se mnoha vydavateli knih a časopisů. Již šest let před svým příjezdem prodal Poe několik povídek časopisu The Philadelphia Saturday Courier. Nyní doufal, že získá práci v časopise, která by mu zajistila stabilitu i peníze potřebné k dalšímu psaní.
Poe přijel do Filadelfie s nesourodým životopisem, který odrážel kariéru muže, jehož začátky se skládaly z optimismem povzbuzených začátků a konce zkalené peerovskými záchvaty. Tato bilance bude pokračovat i během jeho působení ve Filadelfii.
LITERÁRNÍ FILADELFIE
Poeův první spisovatelský počin ve Filadelfii byl sotva literární. Nakladatel, který chtěl dodat lesk vědeckému projektu, zadal Poeovi napsat úvod k dílu nazvanému „První kniha konchologa“ (koncholog zkoumá schránky měkkýšů). Podle mnoha svědectví se zdá, že Poeův úvod byl do značné míry založen na pojednání vydaném ve Skotsku, které nebylo citováno. V některých větách se Poe vůbec neobtěžoval změnit původní autorovu formulaci. Poe, který často rychle obviňoval jiné autory z plagiátorství (zejména Longfellowa), byl často obviňován ze stejného zločinu.
Přečtěte si přepis online diskuse o Edgaru Allanu Poeovi s profesorem Robertem Reganem z Pensylvánské univerzity
Poe byl rok na volné noze a psal recenze a beletrii, než získal místo asistenta redakce v Burton’s Gentleman’s Magazine. William Burton byl populární herec filadelfského jeviště, který svůj časopis založil v roce 1837. Burton byl bonviván, který se znal s Dickensem a dalšími literáty, a uvedl Poea do filadelfských uměleckých kruhů. A Poe podle některých životopisců považoval Burtona za zasloužilého spisovatele.
Právě u Burtona v roce 1839 Poe skutečně zahájil svou kariéru literáta neboli muže literatury. Kromě redakčních povinností prodal Burtonovi dnes již klasický „Pád domu Usherů“ za 10 dolarů. Uvědomíme-li si, že Poe za toto dílo obdržel pouhý pěťák, do značné míry pochopíme groteskní nemajetnost, která ho poutala po celý život. Následně u Burtona publikoval povídky „Muž, který byl upotřeben“, „Muž z davu“ a „William Wilson“, povídku, jejíž hlavní postava měla rozdvojenou osobnost.
V roce 1840, ještě v Burton’s, Poe uzavřel dohodu s nakladatelem Lea & Blanchardem o vydání sbírky svých povídek jako dvousvazkového díla s názvem „Groteskní a arabeskové povídky“. Téměř zchudlý Poe však za to nedostal žádnou finanční odměnu. Nakladatelství vytisklo 1 750 výtisků na vlastní náklady – a vzalo si veškerý zisk. Jediné, co za to Poe dostal, bylo několik bezplatných výtisků knihy a možnost zlepšit svou literární pověst. Poe si navíc ponechal autorská práva. Prodej knihy byl však pomalý.
Následujícího roku napsal Poe nakladatelství, zda by nyní nemělo zájem o novou sbírku prozaických povídek za stejně skrovných podmínek jako v roce 1840. O tři dny později přišel z nakladatelství dopis, v němž odmítli i tuto nepatrnou žádost. Básník Poe měl zůstat chudý. Ironií osudu je, že dopis z roku 1841, který Poe napsal Lea & Blanchardovi s dotazem, zda mají zájem o vydání této sbírky, se na aukci v roce 1944 prodal za 3 000 dolarů.
V roce 1840 Poe opustil Burtonův časopis. Někteří životopisci jeho odchod přičítají pití, jiní neshodám s Burtonem v literárních otázkách. Krátce po Poeově odchodu prodal všestranně nadaný Burton svůj časopis, protože potřeboval kapitál na založení nového divadla.
Burtonův časopis koupil George Graham, který jej přejmenoval na Graham’s Magazine. Krátce po Grahamově koupi získal Poe v časopise místo redaktora – někteří životopisci tvrdí, že přišel s časopisem. Za Poeova působení v Graham’s se náklad časopisu zvýšil. Zatímco Poe si u Grahama vydělal jen 800 dolarů ročně, zisk časopisu za ten rok činil značných 25 000 dolarů.
Ke zrodu žánru – detektivky – došlo, když Graham’s uveřejnil Poeovu povídku „Vraždy v Rue Morgue“. Poe své nové dílo označil za příklad „ratiocination“ neboli procesu exaktního myšlení. Howard Haycraft ve své kritice gumshoe literatury „Vraždy pro potěšení“ poznamenal, že v Poeově žánrotvorné povídce lze nalézt mnoho konvencí detektivních příběhů a modus operandi slídilů od Sherlocka Holmese po slečnu Marplovou a od Jessicy Fletcherové po Columba.
„Transcendentní a excentrický detektiv; obdivuhodná a lehce přihlouplá fólie; dobře mínění chybující a nepředstavitelní úřední strážci zákona; ukazování prstem nespravedlivého podezření; řešení překvapením; dedukce pomocí vcítění se do pozice druhého (dnes se tomu říká psychologie); zinscenovaná lest, která má pachatele donutit, a dokonce i expanzivní a blahosklonné vysvětlení, když je honička u konce; to všechno v plné míře vyvěralo z bzučícího mozku a vznešeného čela filadelfského redaktora.“
Částečně díky Poeově literárnímu umu se Graham’s stal velkým hráčem v literárním světě poloviny 19. století. Graham najímal významné redaktory, jako byli Poe a Rufus Griswold. Dobří redaktoři a dobrý plat zase přilákali do Graham’s špičkové autory, jako byli Nathaniel Hawthorne, Washington Irving a Oliver Wendell Holmes.
(V Poeově závěti jmenoval Griswolda svým literárním vykonavatelem. Dva dny po Poeově smrti byl Griswold autorem pomlouvačného „vzpomínkového“ článku v listu The New York Tribune, který útočil na Poeův charakter. Později, při vydávání Poeova díla, Griswold přepsal mnoho Poeových dopisů a jiné dopisy pravděpodobně zcela zfalšoval. Poeova literární pověst léta trpěla kvůli Poeově špatné volbě vykonavatele, který pravděpodobně žárlil na mnohem větší talent.“
V lednu 1842 praskla Poeově milované ženě Virginii Clemmové při zpěvu céva. Částečně se zotavila, pak se její stav obnovil. Jejích zbývajících pět let se ukáže jako koloběh zotavování a recidivy. Poeovo duševní zdraví odráželo zdravotní stav Virginie – přelévalo se mezi optimismem, když byla zdravá, a opileckým šílenstvím, když se zhoršovala.
Poe opustil Graham’s v květnu 1842 zřejmě zčásti kvůli obavám o Virginiino zdraví a zčásti proto, aby se mohl naplno věnovat psaní.
Poslední známá daguerrotypie Edgara Allana Poea.
POE-POURRI
Dalším filadelfským odbytištěm Poeova psaní byla Godey’s Lady’s Book vydávaná Sarah Josephou Haleovou. The Lady’s Book byl pokusem o vydávání módního a společenského časopisu určeného ženám, který se nepodobal žádnému z dosud vydávaných časopisů ve Státech. Louis Godey zaznamenal okamžitý úspěch, ačkoli první čísla obsahovala jen velmi málo původních textů. K redigování svého časopisu zlákal z Bostonu Sarah Josephu Haleovou, nejvýznamnější redaktorku ve Státech. Ačkoli je dnes Haleová připomínána jako autorka knihy „Mary Had a Little Lamb“, ve své době měla oko na největší talenty a Godey’s platil autorům včetně Poea nejvyšší částky. „Sud Amontillado“ vyšel exkluzivně v Godey’s Lady’s Book v roce 1846.
Eliza Leslieová, úspěšná autorka kuchařek, která se stala redaktorkou, také publikovala Poeova díla. Vydávala výroční publikaci nazvanou The Gift for Lea and Carey a podpořila Poea tím, že od něj koupila několik povídek včetně „Jámy a kyvadla“ a „Uloupeného dopisu“.
Další Poeova díla napsaná ve Filadelfii zahrnují jeho druhou detektivní povídku „Záhada Marie Rogetové“, „Černou kočku“ a „Zlatého brouka“ – ten získal v roce 1843 cenu v The Philadelphia Dollar Newspaper. Zejména milovníci hádanek by si měli přečíst tuto klasiku obsahující kryptogramy a hlavolamy.
V roce 1843 vyšel ve Filadelfii svazek nazvaný „The Prose Romances of Edgar A. Poe“ v ceně 12-1/2 centu.
John Sartain, malíř a vydavatel časopisu Sartain’s Union Magazine, vydal Poeovy „Zvony“ v kompletní podobě v listopadu 1850. Sartain ve své knize vzpomínek vyprávěl, jak básník tuto dramatickou skladbu přepracovával a rozšiřoval – vznikly nejméně tři verze.
VŠAK MĚL ZŮSTAT VE FILADELFII
6. dubna 1844 Poe v naději, že získá sponzora pro svůj vlastní literární časopis, odjel z Filadelfie do New Yorku. Jakmile opustil město bratrské lásky, Poeův život se vymkl kontrole. Ačkoli mu „Havran“ vydaný v New Yorku přinesl obrovské uznání, chudoba a opilství, které ho provázely celý život, ho nakonec přemohly. V roce 1847 našla návštěva v jeho nevytopeném domě nemocnou manželku Virginii v posteli přikrytou pouze Poeovým kabátem a jejich drahou kočičkou Catterinou. Poeova milovaná žena krátce nato zemřela. Poe dál hledal své Eldorádo v podobě literárního podporovatele. V roce 1849, když už si myslel, že porazil své démony a našel literárního podporovatele, Poe zemřel na cestě za svým andělem.
RID BOLDLY RIDE
Poeova léta ve Filadelfii byla jeho nejproduktivnější. Vydal přes 30 povídek a začal dostávat kladné recenze na svá díla. Číslo novin, v němž byl otištěn „Zlatý brouk“, se okamžitě vyprodalo a pomohlo Poeovi získat širokou čtenářskou obec. Vyšly tři svazky jeho děl a snad především vynalezl literární žánr – detektivku. Při hledání našeho vlastního Eldoráda zanechává Poe čtenářům následující rozcestník:
DŮM SAMOTNÝ
Není přesně známo, jak dlouho Poe žil na adrese na 7. ulici. Poeova rodina se sem nastěhovala někdy v roce 1842 nebo 1843 a odešla v dubnu 1844. Poe si tento dům pronajímal, jak bylo jeho zvykem. Historici nevědí, zda byl dům v době příchodu Poeových vybaven nábytkem. Veškerý nábytek a věci týkající se Poeových na této adrese zmizely. V roce 1980 vybral Kongres toto místo jako národní památník Edgara Allana Poea.
Návštěvníka Poeova domu vítá osmiminutový film o Poeově životě a místnost s biografickými a kritickými informacemi o Poeovi. Tato část památníku je vlastně součástí toho, co bylo sousedním domem. Poté návštěvník vejde do domu, kde Poe skutečně žil.
Služba parku si zaslouží pochvalu za to, že se rozhodla dům nedoplnit dobovým nábytkem. Návštěvník prochází prázdnými místnostmi, podlahy stárnou. Stěny jsou paletou odlupující se barvy, krby studenými cihlovými chřtány. Pak se ozve zvuk. Ťukání a rapování. Je to tvé srdce, které puká ve stěnách své komnaty.
- Dopis z roku 1841, který Poe napsal Lea & Blanchardové s dotazem, zda mají zájem vydat sbírku jeho povídek v próze, se na aukci v roce 1944 prodal za 3 000 dolarů.
- Poe věnoval svého Havrana a jiné básně Elizabeth Barrett Browningové. Poe svou básnickou kolegyni považoval za „nejmilejší z jejího pohlaví“.
- Někteří kritici se domnívají, že „Havran“ začal vznikat v domě na 7. ulici ve Filadelfii, ačkoli byl dokončen v New Yorku.
- Poe si vydělával soukromě vydáváním poezie jiných. Manžel paní St. Leon Loudové, filadelfské hostinské, nabídl Poeovi 100 dolarů za úpravu básní své ženy.
- Poeovo prostřední jméno pochází od jeho nevlastního otce Johna Allana.
- Místo: 532 N. 7th St. (NW corner 7th and Spring Garden Streets) (Mapa)
- Veřejně otevřeno jako Poeův památník: 1980
- Informace pro turisty: Otevřeno od pátku do neděle od 9 do 12 a od 13 do 17 hodin. Zvláštní akce v halloweenském týdnu. Vstup zdarma. 215-597-8780
- Vybavení: Poeův dům v centru Prahy: Koupelny. V prodeji je mnoho knih od Poea a o něm.
.